Ve jménu červené

40.

Probudila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Nebyl to sen. Včerejšek se opravdu stal a já se místo vedle Charlese probudila sama ve své posteli. Ještě chvíli jsem jen ležela a přehrávala si včerejší večer, než jsem se konečně zvedla a šla do koupelny. Dnes byly na programu tréninky, takže jsem doufala, že všichni přijdeme aspoň trochu na jiné myšlenky. Stáhla jsem si vlasy do culíku a nanesla si čistící pěnu. V tom mi pípnul mobil. S rukama ještě od pěny jsem rozsvítila displej, abych viděla, kdo píše. Byl to Charles. Rychle jsem si umyla obličej i ruce, usušila je a přečetla si zprávu.

Dobré ráno zlato

Vím, že máme pauzu, ale o zprávách se nic neřeklo

Už teď mi chybíš. Miluju tě a těším se, až tě zase obejmu ❤️

Neubránila jsem se úsměvu. Na chvíli jsem se zamyslela a pak rychle odepsala.

Taky mi chybíš. Hodně štěstí při trénincích. Miluju tě ❤️

Odložila jsem mobil a šla se převléknout. Nemělo být žádné velké horko, takže jsem si vzala černé džíny, týmové tričko a týmovou mikinu. Pak jsem si ještě udělala rychlý make-up, rozčesala vlasy a stáhla je do vysokého culíku. Stejně jsem si brala kšiltovku, takže to bylo jedno. Posbírala jsem všechny důležité věci a hodila je do kabelky. Naposledy jsem zkontrolovala, jestli mám všechno a vydala se ven, kde už na mě čekalo taxi.

„Dobré ráno slečno." Pozdravil mě mile vypadající muž ve středních letech.

„Dobrý den, na Circut Gilles-Villeneuve prosím." Posadila jsem se a připoutala se.

„Pracovně?" Zeptal se, když viděl moje visačky kolem krku. Přikývla jsem s úsměvem.

„Práce pro Ferrari, to je sen, ne?" Zachytila jsem jeho pohled ve zpětném zrcátku.

„Nestěžuju si." Zasmála jsem se.

„Můj syn je velký fanoušek vašeho řidiče. Toho... Jak jen se to jmenuje..." Mumlal si pro sebe, jak se snažil vzpomenout. Už jsem mu chtěla říct jména obou rodičů, když najednou vyhrkl:

„Joo, toho Francouze, Leclerca!" Když jsem zaslechla, že ho označil za Francouze, představila jsem si, jak dotčeně by se tvářil. Charles si zakládal na tom, aby si lidi nepletli Monako s Francií.

„A nejde se podívat na závod?" Zeptala jsem se.

„Chtěl by, ale teď si to úplně nemůžeme dovolit." Řekl posmutněle řidič. V tom mě něco napadlo. Zašmátrala jsem v kabelce a vylovila Charlesovu podepsanou fotku, která mi zbyla po nějaké fanouškovské akci.

„Tady mu něco posílám, když už nemůže na závod." Nahnula jsem se a položila fotku na sedačku spolujezdce.

„Páni, to bude koukat! Moc děkuji!" Řekl a fotku ihned uložil do přihrádky pod palubovkou.

„Není zač, aspoň maličkost." Usmála jsem se.

Dojeli jsme na místo. Zaplatila jsem a rozloučila se s řidičem. Venku bylo vážně trochu chladno. Zapnula jsem si mikinu až ke krku a vydala se do Paddocku. Prošla jsem turniketem a zamířila do garáže Ferrari, kde už bylo rušno. První trénink se blížil, a tak bylo třeba ještě všechno doladit. Posadila jsem se dozadu, abych nikoho nerušila. Pak jsem si prošla program celého dne, abych věděla, co se všechno bude dít.

Napsala jsem si pár poznámek do mobilu a vydala se z garáže. Nechtěla jsem riskovat, že potkám Charlese. Ne, že bych ho nechtěla vidět, ale nechtěla jsem celou záležitost s pauzou ještě víc komplikovat. Věděla jsem, že držet si odstup, když bych byla tak blízko něj by bylo nemožné. Fotografové mě naštěstí zásobovali materiálem, takže jsem se s nimi nemusela vůbec vidět. Procházela jsem zrovna kolem garáže McLarenu, když mě kdosi chytnul za paži. Leknutím jsem málem vyjekla.

„Dobré ráno!" Řekl Lando, když jsem se na něj otočila.

„Vylekal jsi mě." Zasmála jsem se.

„Promiň, snažil jsem se ráno učesat." Řekl a nasadil si na hlavu kšiltovku, kterou měl v ruce.

„Ty jsi pako." Neudržela jsem se a vyprskla smíchy.

„McLaren a Ferrari? Moderní Romeo a Julie?" Prohlásil Alonso, který procházel kolem nás.

„Ty se nezdáš Lando." Dodal se smíchem, než jsme stihli cokoliv říct. „To víš, říkal jsem jí, že by jí oranžová slušela." Řekl a sundal mi mou kšiltovku. Než jsem stihla zareagovat, nasadil mi tu svou, kterou si sundal z hlavy.

„Krása, měla bys zauvažovat o změně týmu." Přikývl Alonso. „Haha" ironicky jsem se zasmála, sundala si jí a ledabyle jí položila Landovi na hlavu.

„A teď buď tak laskavý a vrať mi tu mojí." Natáhla jsem ruku, ale Lando ji zvedl do vzduchu. Přesto, že nebyl moc vysoký, byl pořád vyšší než já, takže jsem na ní nedosáhla.

„Moc vtipný." Obrátila jsem oči v sloup a snažila se na ní dosáhnout. Jak jsem se s Landem přetahovala, zachytila jsem Charlesův pohled, jak se na nás dívá, zatímco mu Carlos něco říká. Měl kamenný výraz, jako kdyby byl naštvaný.

„Dej to sem." Vytrhla jsem jí konečně Landovi z ruky a nasadila si jí. „Najdi si jinou oběť, já jdu pracovat." Řekla jsem a zamířila na tribunu.