Ve jménu červené

24.

„Páni!" Pomyslela jsem si, když jsem otevřela dveře od svého hotelového pokoje. Byl tak obrovský a luxusní. Hned jsem odložila kufr a plácla sebou na postel. Projela jsem si zprávy, abych zjistila, co je nového. Po pár minutách jsem se konečně zvedla a zamířila do koupelny. Byla stejně nádherná jako pokoj. Začala jsem napouštět vanu a mezitím si šla do kufru pro oblečení. Měla jsem celý zbytek odpoledne volný, takže jsem měla v plánu si dát dlouhou koupel a pak vyrazit na obhlídku okolí. Venku bylo opravdu horko, přesně tak, jak byste očekávali, že v červnu v Barceloně bude. Vzala jsem tedy vzdušné minišaty na ramínka a položila je na postel. Vrátila jsem se opět do koupelny, zastavila vodu a nalila do ní trochu pěny do koupele, kterou jsem našla připravenou na skříňce. Ponořila jsem se do teplé vody a cítila, jak se mi uvolňuje každičký sval, který jsem měla ztuhlý po včerejším náročném dni. Pustila jsem si hudbu a jen relaxovala. Když už mě to přestávalo bavit, ponořila jsem se celá, abych si namočila i vlasy. Když jsem si je na závěr umyla a vylezla z vany, zabalila jsem se do měkkého županu, který jsem už měla také připravený na skříňce. Cítila jsem se tak úžasně a nabitá energií, že jsem se nemohla dočkat, až vyrazím poznat město.

O půl hodiny později jsem už vyrazila oblečená, namalovaná a učesaná do ulic Barcelony. Procházela jsem se všude možně a obdivovala všechna ta nádherná místa.

Když už jsem byla dostatečně uchozená, koupila jsem si zmrzlinu a posadila se k nějaké kašně, která vypadala opravdu nádherně. V tom mi zazvonil mobil. Podívala jsem se na displej a překvapeně zjistila, že je to Charles.

„Ano? Děje se něco?" Zeptala jsem se.

„Copak děláš?" Ozvalo se na druhé straně.

„Sedím tady u nějaké kašny a sbírám vitamin D. A taky mám zmrzlinu." Řekla jsem provokativně.

„A nechceš se jít projít? Znám tu jedno fajn místo, kam nechodí moc lidí." Navrhl.

„Jo, to zní fajn. Tak mi pošli adresu." Odpověděla jsem a rozloučila se.

Vstoupila jsem z taxi a rozhlédla se. U zídky ve stínu stál opřený kluk ve slunečních brýlích a kšiltovce. Kdybych ho neznala, asi bych si nevšimla, že je to Charles. Když mě spatřil, okamžitě zamířil ke mně. „Půjdeme se projít?" Řekl a nabídl mi svoje rámě.

„Co když nás někdo uvidí?" Rozhlédla jsem se.

„To je v pohodě. Moc lidí tu nebývá." Řekl. Zaváhala jsem, ale nakonec se do něj zavěsila a vyrazili jsme. Park byl opravdu poměrně prázdný, jediný, koho jsme potkali byla nějaká stařenka, co seděla na lavičce u jezírka a krmila kachny. Posadili jsme se o pár laviček dál na místo, kde jsme byli krytí křovím. Charles si konečně sundal brýle a pohlédl na mě.

„Moc ti to sluší." Usmál se.

„Děkuju." Špitla jsem a cítila, že se začínám červenat. On se však naklonil ke mně a políbil mě, než jsem stihla cokoliv dalšího říct.

„Co blázníš, co když nás někdo uvidí?" Rozhlédla jsem se, ale naštěstí se zdálo, že nikde nikdo.

„Aspoň bychom se nemuseli skrývat." Namítl.

„Víš, že to nejde." Povzdechla jsem si.

„Navíc zítra budeš na zápase s Olivií, to by bylo hodně blbý, kdyby tě den předtím viděli s jinou holkou." Dodala jsem. Na to už nic neřekl a znovu mě políbil.

„Joo, abych nezapomněl." Odtáhl se a zasmál se.

„Tady máš tu vstupenku pro bráchu." Sáhl do kapsy a vyndal visačku s přístupovou kartou, která byla velmi podobná té mojí.

„Má přístup prakticky kamkoliv, co se týká Ferrari." Vysvětloval. „Děkuju! Jak jsi to zařídil?" Objala jsem ho nadšeně.

„Maličkost." Mávl rukou.

„Jsem jeden z řidičů, tak přece musím mít nějaký vliv." Zasmál se. „Jen už nebylo volno v našem hotelu, tak jestli nevadí, že by měl pokoj s tebou. Ve městě už to bude všechno zabrané bych řekl. Nebo se přestěhuj do mého pokoje." Objal mě kolem ramen a přitáhl si mě k sobě.

„Jasně, a nechceš se rovnou procházet po paddocku za ruce?" Poklepala jsem si na čelo.

„To je v pohodě, máme s bráchou co dohánět, dlouho jsme se neviděli." Opřela jsem se o něj, zavřela oči a užívala si jeho blízkost, dokud jsem mohla.

„Nezajdeme na večeři?" Zeptal se po chvíli.

„Myslíš, že to je dobrý nápad, jo?" Zamumlala jsem se zavřenýma očima.

„Můžeme řešit práci, přece."

Zašli jsme tedy do jedné restaurace, která byla nedaleko. Tam už Charlese samozřejmě lidi poznali. Rozdal pár podpisů a udělal několik fotek, než jsme se konečně dostali k našemu stolu. Dávala jsem si velký pozor, abych nedala najevo, že mezi námi je něco víc. „Aspoň je to trénink na víkend." Pomyslela jsem si. Ještě za námi přišlo pár lidí, tak jsem využila situace a napsala zprávu bráchovi.

Ahoj Same, doufám, že se pořád chceš podívat na španělskou GP. Mám pro tebe lístek a zařízený hotel. Už jsem tu, takže se ozvi až budeš chtít přijet.

K mému překvapení mi hned přišla odpověď.

Ahoj Soph, co takhle zítra na večeru? Dodělám svojí práci a přijedu.

Dobře, počítám s tebou.

Odložila jsem mobil a podívala se na Charlese, který byl stále v obložení fanynek.

„Ano, to je práce naší úžasné Sophie." Zaslechla jsem svoje jméno a zbystřila.

„Žiju pro Ferrari Tik Tok!" Obrátila se na mě jedna z dívek.

„Díky, budu se snažit nezklamat." Zasmála jsem se.

„A ty děláš i Instagram Ferrari?" Zeptala se jiná dívka. Přikývla jsem.

„Můžu se s tebou taky vyfotit?" Dodala.

„Já chci taky!" Ozvalo se najednou. Nakonec nás Charles vyfotil dohromady se všemi dívkami, co tam stály.

„Jaký máš Instagram?" Podala mi jedna z nich svůj mobil.

„Páni, ty máš docela dost followers!" Vyjekla, když jsem jí tam našla svůj profil. Byla pravda, že už předtím jsem neměla špatná čísla a od té doby, co jsem pracovala pro Ferrari mi čísla ještě trochu narostla. „Ty jsi influencerka?" Zeptala se.

„Ne, to ne." Zasmála jsem se. Dívky tam ještě chvilku stály, ale když viděly, že nám číšník nese pití, tak se rozloučily.

„Počkej až zjistí, že spolu jen nepracujeme." Zašeptal, když byli všichni včetně číšníka z doslechu.

„Takže to myslí vážně? Chce, aby z toho bylo něco víc?" Pomyslela jsem si, když to řekl. Byl to zvláštní pocit. Já sama jsem neměla tušení, kam tohle může mířit a přišlo mi ještě brzy o tom vůbec nějak přemýšlet.

„Tak moc bych tě chtěl ještě políbit." Zašeptal, když jsme vystoupili z taxíku před hotelem. Všude kolem byli ale fanoušci, takže jsem se na něj jen usmála a zamířila dovnitř, zatímco on se s nimi ještě zdržel na pár fotek a podpisů.

Zavřela jsem za sebou dveře svého pokoje, posadila se na postel a prohlédla si Instagram. Všimla jsem si, že slečny z restaurace už tu fotku postly na stories, a dokonce mě tam označily. Usmála jsem se a přesdílela jí. Odložila jsem mobil a šla se odlíčit do koupelny. Když jsem byla odlíčená a umytá, šla jsem se ještě podívat, co bych si mohla obléknout na zítřejší zápas. Vzhledem k tomu, že jsem měla doprovázet Arthura, nechtěla jsem mu udělat ostudu. Nakonec jsem se rozhodla pro obyčejné černé upnuté minišaty s krátkým rukávem, které vypadaly sportovně i elegantně zároveň. Přehodila jsem je přes židli, aby se trochu narovnaly, jak ležely v kufru. V tom se ozvalo zaklepání na dveře. Za nimi nebyl nikdo jiný než Charles. „Řekl jsem, že tě chci ještě políbit." Zašeptal, když vešel dovnitř a zavřel dveře. Vrhla jsem se mu kolem krku a políbila ho. Pevně mě sevřel v náručí a polibek mi oplatil.