Ve jménu červené

22.

Vystoupila jsem z taxi na parkovišti, kde jsem nechala své auto. Pořád tam stálo a ani nebylo vykradené. Oddychla jsem si. Věděla jsem, že to bylo bezpečné parkoviště, ale jeden nikdy neví. Nastoupila jsem a zkusila nastartovat. To šlo naštěstí taky bez problémů. Nastavila jsem si tedy do navigace Monako, pustila svůj oblíbený playlist na řízení a vyrazila. Čekala mě pět hodin dlouhá cesta a já ji chtěla mít co nejdřív za sebou. Bylo to zvláštní opouštět Itálii po těch letech a tolika vzpomínkách, ale potřebovala jsem změnu.

Cesta ubíhala rychle. Když u jsem byla za Janovem, zavolala mi makléřka.

„Prosím, Johnsonová." Zvedla jsem to a dala si to nahlas, abych nemusela zastavovat.

„Dobrý den, tady Victoria Chéreau. Mám pro Vás tu smlouvu, pokud byste to chtěla podepsat již dnes." Oznámila mi.

„To je skvělé! A bylo by možné někdy večer? Jsem teď na cestě z Itálie." Vysvětloval jsem.

„Není problém. Kdy by se Vám to hodilo?" Zeptala se mile. Podívala jsem se na hodiny, cesta šla rychleji, než jsem čekala a měla jsem docela náskok.

„Tak po šesté hodině? Šlo by to?" Navrhla jsem.

„Jistě. Tak tedy po šesté hodině. Zatím na shledanou." Rozloučily jsme se. Nemohla jsem tomu uvěřit. Dneska se mi zatím vážně dařilo. Ještě včera jsem byla skoro bezdomovec a dneska už jsem si měla jít pro klíče.

„Aspoň budu mít kam dát všechny ty věci." Pomyslela jsem si.

Ve třičtvrtě na pět už jsem byla v Monaku u Charlese v bytě a brala si své věci.

„Víš ale že to, že teď máš byt neznamená, že už tě tu nechci, že?" Řekl a podíval se mi zhluboka do očí.

„Potřebuju tam všechno dát a sbalit se do Španělska, když odjíždíme už zítra večer." Řekla jsem.

„Pomůžu ti!" Navrhl Charles.

„To nemusíš, není toho moc." Usmála jsem se na něj.

„Ty se mě vážně chceš zbavit!" Řekl naoko dotčeně.

„Dobře, jeden pár rukou navíc by se mi hodil." Zasmála jsem se. Posbírali jsme tedy moje věci a vyrazili do Nice. Byla jsem nervózní, že mám řídit. Ne, že bych měla s řízením problém. Svým řidičským schopnostem jsem věřila dost, ale přeci jen jsem vezla profesionálního řidiče.

S makléřkou vše proběhlo v pořádku a za chvíli už jsem měla v ruce klíče.

„Tak od teď žiju ve Francii." Řekla jsem nevěřícně. Věděla jsem, že mě čeká ještě běhání po úřadech, ale to musí počkat po Grand Prix ve Španělsku.

„To už jen mezikrok k bydlení v Monaku." Mrknul na mě Charles. Odnosili jsme společně mé věci, což nezabralo moc času, protože jsem toho opravdu tolik neměla a Charles si prošel byt.

„Není tak hezký a velký jako tvůj, ale mě stačí." Řekla jsem tiše.

„Je krásný, další místo, kde se můžeme schovávat." Zasmál se a objal mě.

„Jdeme nakupovat?" Dodal.

„Vážně si myslíš, že je dobrý nápad se ukazovat spolu na veřejnosti při něčem, co ani vzdáleně nesouvisí s prací?" Nadzvedla jsem obočí. Charles vylovil z jedné mé tašky obyčejnou černou kšiltovku, nasadil si ji na hlavu a na oči si dal sluneční brýle.

„Vyřešeno." Rozhodil rukama a zasmál se.

„Vůbec bych tě nepoznala." Zasmála jsem se a políbila ho. Sice mi bylo jasné, že při bližším zkoumání by ho každý poznal, že je to on, ale na první pohled to nebylo tak zřejmé.

„IKEA mě zachránila při každém mém stěhování." Zasmála jsem se, když jsme o pár minut později vcházeli dovnitř.

„Nejvíc se těším na vybírání postele." Zašeptal mi Charles do ucha. „Hej!" Řekla jsem předstíraným uraženým tónem, ale zasmála se tomu. Charles tlačil vozík a já hledala věci, co bych potřebovala. „Úplně jak rodinný nákup." Pomyslela jsem si. Vzhledem k tomu, že byt byl až na spotřebiče nevybavený, musela jsem sehnat všechen nábytek. Zatím ale muselo stačit to nejdůležitější. Nebylo moc času, a hlavně místa v autě. Došli jsme tedy do oddělení postelí a matrací a pustili se do vybírání.

„Tahle vypadá dobře." Řekl Charles a plácl sebou na jednu z nich. „Pojď to zkusit taky." Zavolal na mě. Nenechala jsem se dlouho přemlouvat a lehla si za ním.

„Teď je to ještě lepší." Zašeptal a přitáhl si mě blíž k sobě, aby mě mohl políbit.

„Počkej, ještě nás vyhodí." Zasmála jsem se a zvedla se.

„A já tu postel fakt potřebuju." Natáhla jsem k němu ruku, abych mu pomohla na nohy. Nakonec jsme se oba shodli na poměrně minimalistické, ale moderní bílé posteli. Ještě jsme k tomu vybrali matraci a noční stolky. Zbytek musel počkat.

„Vejde se to vůbec do auta?" Zarazila jsem se, když jsme stáli na parkovišti s několika velkými krabicemi a srolovanou matrací. „Důvěřuj mým schopnostem." Uklidňoval mě Charles a sklopil sedačky. Společnými silami jsme tam nakonec všechno nějak nacpali, i když Charles tam musel být mezi tím vším hodně zmáčknutý. Zřejmě ale musel být zvyklý z monopostu, protože si nestěžoval.

O hodinu později už jsme seděli v mém bytě, s pizzou a jednotlivými díly rozloženými kolem sebe a snažili se to poskládat. Pár dní zpátky mě poprvé políbil a už jsme spolu skládali nábytek. Bylo to vtipný. „Seš si jistý, že to má být takhle?" Ukázala jsem na dva díly, který se právě snažil sešroubovat.

„Samozřejmě, ničeho se neboj." Řekl a dal pokračoval ve šroubování.

„Ehm... No tak možná to tak nebude." Řekl po chvíli, když zjistil, že mu to tam nesedí.

„Pořád se nemám bát?" Zasmála jsem se a objala ho zezadu. „Samozřejmě." Dal mi pusu na tvář. Začínala jsem být unavená. Dnešní den byl šílený. Stihla jsem si prohlédnout byt, doletět do Itálie, dojet zpátky, podepsat smlouvu, a ještě nakoupit a smontovat nábytek. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.

„Unavená, že?" Řekl a pohladil mě po vlasech.

„Klidně si běž dát sprchu, já to tu dodělám." Neměla jsem energii protestovat, takže jsem si vzala tričko na převlečení a šla se umýt. Trochu to pomohlo a probralo mě to. Svázala jsem si vlasy do drdolu, oblékla se a vrátila se za Charlesem.

„Tadaa!" Ukázal na postel, která byla nejen sestavená, ale už i povlečená.

„Ty jsi nejlepší!" Padla jsem mu kolem krku.

„Taky si dám sprchu a hned jsem u tebe. Pokud teda nevadí, že tu dneska přespím." Zakřenil se.

„Tuhle otázku nemyslíš vážně, že ne." Protočila jsem oči. Charles se jen zasmál a zmizel v koupelně. Plácla jsem sebou do postele a zabořila se do polštáře. Za chvíli se ke mně přidal i Charles. Byl ještě trochu mokrý ze sprchy. Položila jsem si hlavu na jeho hrudník, on mě hladil ve vlasech a já spokojeně usnula.