Probudilo mě Marcovo hlasité chrápání. Sáhla jsem po mobilu, abych se podívala, kolik je. Nebylo ještě ani sedm. Potichu jsem vyklouzla z postele, oblékla si župan a vyšla ven na balkon. Bylo příjemně teplo, tak jsem se posadila na křeslo a otevřela Instagram. Projížděla jsem příspěvky, až na mě vyskočila fotka Leclerca ze včerejší večeře. Byl vyfocený před restaurací, kde se konala večeře a po boku měl nějakou velmi krásnou slečnu. Byla vysoká, štíhlá a s tmavými dlouhými vlasy. Dokonalost sama.
Mladý řidič formule 1, Charles Leclerc, a půvabná modelka Olivia Smith byli včera viděni na společné večeři. Dvojice se od sebe celý večer nemohla odtrhnout. Že by nový pár na obzoru?
Hlásal titulek. Zarazilo mě to, protože jsem dívku v restauraci vůbec neviděla a už vůbec ne stále po boku Leclerca.
„Asi jsme byli každý na jiné večeři." Zamumlala jsem si pro sebe a odložila mobil. Zvedla jsem se z křesla a šla k zábradlí, abych se mohla rozhlédnout po okolí. Až na pár zaměstnanců hotelu, kteří uklízeli, venku nikdo nebyl. Zřejmě všichni ještě spali. Pohled se mi zastavil na obřím bazénu, který byl úplně prázdný. Jít si po ránu zaplavat neznělo špatně. Navíc bylo opravdu krásně teplo.
Vrátila jsem se tedy do pokoje, a začala v kufru hledat plavky. Marco pořád tvrdě spal. Ani jsem nevěděla, v kolik vlastně přišel. Převlékla jsem se do plavek, přehodila přes sebe ručník a s mobilem a kartou od pokoje se vydala k bazénu. Odložila jsem si věci na lehátko poblíž bazénu a zkusila rukou teplotu vody. Nebyla tak studená, jak jsem čekala. Vlezla jsem tedy dovnitř a dala si pár koleček na začátek. Bylo to vážně osvěžující. Položila jsem se na záda, zavřela oči a nechala se unášet na hladině vody.
„Dobré ráno." Ozval se, mě už poměrně známý hlas. Otevřela jsem oči a skutečně, na břehu stál Charles. Měl na sobě plavky a okolo krku ručník. Vypadal vážně dobře, bylo vidět, že poctivě trénuje. „Dobré ráno, taky si jdeš zaplavat takhle po ránu?" Zeptala jsem se a připlavala blíž ke kraji.
„Musím si zacvičit po té včerejší večeři." Poklepal si na břicho. „Chtěl jsem včera dokončit nás rozhovor, ale už jsi tam nebyla." dodal. „Byla jsem unavená a určitě jsi měl lepší plány." narážela jsem nenápadně na článek o jeho nové slečně.
„Dáme si závod?" Řekl rychle, nejspíš aby to zamluvil.
„Ve vodě?" Změřila jsem si ho pohledem. Sebejistě přikývl.
„Proč ne." zasmála jsem se. Charles se rozeběhl a skočil do vody, takže jsem si musela zakrýt oči, aby mi do nich nenacákala voda. Doplavali jsme k okraji.
„Tři, dva, jedna... teď!" Vykřikla jsem a co nejvíc se odrazila od okraje. To samé udělal i Charles, takže měl poměrně velký náskok. Zabrala jsem ze všech sil a snažila se dostat před něj. Povedlo se. Za chvíli už jsem se dotkla hrany bazénu.
„Vyhrála jsem!" Zvolala jsem nadšeně.
„Štěstí začátečníka. Budeme muset dát ještě jeden." Mávl rukou naoko uraženě, ale smál se.
„Sophie, co tu děláš? Všude tě hledám." Rychlým krokem se k nám blížil Marco.
„Byla jsem si zaplavat." Řekla jsem a ze srandy na něj cákla pár kapek vody.
„Jsi normální?" Vyjel na mě a otíral si obličej, na kterém mu přistála sotva kapka.
„Jdeme na snídani." Natáhl ke mně ruku.
„Budeme muset tu odvetu odložit." Pohlédla jsem omluvně na Charlese a vylezla z vody. Zabalila jsem se do ručníku, posbírala svoje věci a vydala se s Marcem do hotelu.
„Ty se s ním tajné scházíš?" Vyjel na mě.
„Cože?" Vytřeštila jsem na něj oči.
„Včera jste se bavili v restauraci a dneska tě s ním najdu u bazénu." Nechápala jsem, o co mu jde.
„Náhodou jsme se tu potkali a včera jsme prohodili sotva větu. Nebuď paranoidní." Odsekla jsem. Nesnášela jsem tyhle jeho žárlivé řeči. Celou cestu na pokoj jsme spolu už nepromluvili ani slovo.
Na pokoji jsem se usušila a převlékla. Vzhledem k tomu, že jsme se měli pohybovat jen po hotelu, tak jsem si oblékla pohodlné kraťasy a první tričko, co mi padlo pod ruku. Mokré vlasy jsem si usušila ručníkem a nechala rozpuštěné, aby doschly.
„Pojď sem." Řekl Marco, když jsem vyšla z koupelny a objal mě. „Promiň." Zašeptal.
„Vždyť víš, že tě miluju." Zašeptala jsem taky. Místo odpovědi mě políbil. Někde uvnitř jsem ale cítila, že bychom to měli vyřešit a ne, jen přejít. Teď ale asi nebyla úplně nejvhodnější chvíle.
Odpoledne měl Marco práci s týmem a na mě čekal první příspěvek a pak tiskovka. Vzala jsem si MacBook a šla si s tím sednout na balkon. Přišlo mi spoustu fotek, takže bylo z čeho vybírat. Oba vypadali opravdu dobře. Chvilku jsem si hrála s grafikou, až jsem byla spokojená. Přeposlala jsem si výsledek na pracovní mobil a fotky zveřejnila. Byla jsem nervózní, co na to řeknou, ale snažila jsem se udělat maximum. Uklidila jsem MacBook a šla si vybrat outfit na tiskovku. Nebylo to tak těžké, protože jsem musela mít Ferrari tričko i kšiltovku, takže už zbývalo vybrat si jen sukni nebo kraťasy a boty. Nakonec jsem se rozhodla pro černou skládanou sukni a obyčejné černé botasky. Byl to hodně obyčejný outfit, ale o mě tam nešlo. Červená na mě fakt nevypadá zle. Prohlédla jsem se v zrcadle ze všech možných úhlů. Nakonec jsem si kolem krku přehodila svou visačku s přístupovou kartou a vyrazila.
ČTEŠ
Ve jménu červené
Fiksi Penggemar[DOKONČENO] CHARLES LECLERC FANFIKCE Sophia je dvaadvacetiletá novinářka, které se změní život, když jednoho dne přijde její přítel domů s nabídkou, která se neodmítá.
