Bylo skvělý mít bráchu zase nablízku. Tolik času jsme spolu nestrávili od té doby, co odešel na vysokou, a to mi bylo šestnáct.
„Je divný jít takhle nalehko. Mám pocit, že jsem na něco zapomněl." Řekl Samuel a rozhlížel se po pokoji.
„Jestli máš mobil, visačku a peněženku, tak máš všechno, řekla bych." Uklidňovala jsem ho. Bylo to vtipné, protože většinou to bylo naopak a já byla ta, kdo potřeboval ujistit, ale v některých ohledech jsme si zkrátka s bratrem byli podobní. Vzala jsem si svou kšiltovku a vyrazili jsme. Dole v hale na nás už čekal Charles, přesně jak jsme se domluvili.
„Ahoj." Pozdravil nás a usmál se.
„Ahoj Charlesi." Pozdravil ho Sam. Měla jsem chuť ho aspoň obejmout, ale musela jsem se hlídat.
„Chceš sedět vpředu?" Otočil se Charles na Sama, když jsme přišli k autu a ukázal na sedadlo spolujezdce.
„Moc rád." Zasmál se a posadil se. Sedla jsem si tedy dozadu a užívala si, že na mě aspoň nikdo neuvidí.
„Co máte dneska v plánu?" Zeptal se Charles.
„Nejspíš si půjdeme prohlídnout areál, udělat pár fotek pro rodiče a pak se samozřejmě půjdeme podívat na tréninky." Řekla jsem.
„A taky se půjdeme podívat do Paddocku samozřejmě." Dodala jsem.
„Komu fandíš?" Zeptal se Sama.
„Tak Ferrari je nutnost." Zasmál se a ohlédl se přitom na mě.
„Ale kromě toho jako Brit samozřejmě Hamiltonovi, to máme v rodině. A taky Russellovi, toho sleduju už od jeho začátků." Vysvětlil.
„Tak hodně štěstí při trénincích, kdybychom se už do té doby neviděli." Poplácal ho Sam po zádech.
„Díky, díky." Usmál se na něho Charles a taky ho poplácal.
„Tak jo, všechno to zvládni." Zašeptala jsem a objala ho.
„Asi bych potřeboval pusu pro štěstí." Zašeptal mi do ucha. Rozhlédla jsem se, jestli se na nás někdo nekouká a pak ho rychle jen letmo políbila na tvář.
„Tak zatím." Odtáhla jsem se a odkašlala si. Vyrazili jsme si tedy projít okruh.
„Vůbec nejde poznat, že spolu něco máte." Řekl Sam sarkasticky. Protočila jsem oči.
„A proč to vlastně tajíte?" Zeptal se, tentokrát už vážně.
„Ty asi moc nesleduješ bulvár, že?" Povzdechla jsem si. Sám jen zavrtěl hlavou.
„Charles má něco jako PR vztah. Prostě veřejnost si myslí, že s někým chodí, ale je to kvůli PR." Začala jsem vysvětlovat.
„A ty mu to věříš? Vypadá jako milý kluk, ale nezní mi to moc věrohodně." Zamračil se Sam.
„Byla jsem s nima na fotbale a fakt se spolu vůbec nebavili. Jen na fotky, ale jinak nás úplně ignorovala." Pokrčila jsem rameny.
„Ty jsi s ním byla na fotbale?" Vytřeštil na mě oči.
„Šla jsem tam jako doprovod Arthura. Můžeš si to vygooglit." Našla jsem mu fotku, kterou jsem posílala rodičům a ukázala mu jí.
„Páni, ty si žiješ." Zasmál se.
„Nemyslím to špatně, jen mám o tebe strach, jako starší bratr. Nechci, aby ti někdo ublížil." Dodal.
„Já vím." Usmála jsem se na něj.
ČTEŠ
Ve jménu červené
Fanfiction[DOKONČENO] CHARLES LECLERC FANFIKCE Sophia je dvaadvacetiletá novinářka, které se změní život, když jednoho dne přijde její přítel domů s nabídkou, která se neodmítá.
