Ve jménu červené

33.

Byl už večer a všichni jsme společně seděli v obýváku a sledovali nějakou kriminálku v televizi. Sam a Lucy leželi na jednom konci pohovky v objetí a taťka podřimoval na tom druhém. My seděli mezi nimi a mamka v křesle pletla.

„Co bys řekl na večerní procházku?" Zašeptala jsem Charlesovi do ucha.

„Moc rád." Usmál se. Potichu jsme se zvedli, abychom nerušili ostatní.

„Můžu si půjčit auto?" otočila jsem se na mamku.

„Samozřejmě." přikývla a dál se věnovala pletení. Došli jsme se do pokoje převléknout, protože už bylo venku chladněji a zamířili ven.

„Tak kam mě vezmeš?" zeptal se, když jsme došli k autu.

„Myslím, že přesně vím." usmála jsem se a nastoupila. Dojeli jsme k jezeru Lakeside, což bylo jedno z mých nejoblíbenějších míst. „Jezero?" podíval se na mě zvědavě, když jsme vystoupili.

„Ano, ani nevíš kolik času jsem tu strávila." zasmála jsem se.

„Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst." dodala jsem tišeji. Charles mě chytil za ruku a došli jsme až na ostrůvek v jezeře, kde byl pomník pilotům RAF. Slunce začínalo pomalu zapadat, takže jsme si sedli do trávy a užívali si ten nádherný pohled.

„Tady jsem strávila tolik času... Chodila jsem sem často po škole, ale i o prázdninách. Vzala jsem si knížku a hodiny si tu četla." usmála jsem se při té vzpomínce.

„Děkuju, že jsi mě sem vzala." řekl a objal mě kolem ramen.

„Ty jsi mě taky vzal na svoje oblíbené místo." řekla jsem a podívala se mu zhluboka do očí.

„Miluju tě Sophie." zašeptal a usmál se. Byla jsem v šoku. To bylo poprvé, co mi to řekl. Bylo to taky teprve nedávno, co jsme se začali vídat.

„Miluju tě a nemusíš mi to říkat zpátky. Chápu, že ještě nejsme spolu tak dlouho, ale od té doby, co jsme se poprvé potkali, jsem věděl, že výjimečná. A když jsem tě blíž poznal, bylo mi jasné, že k tobě začínám cítit něco víc než přátelství." řekl, aniž bych stačila cokoliv říct.

„Taky tě miluju Charlesi." zašeptala jsem a políbila ho. Najednou vytáhl z kapsy mobil.

„Tuhle chvíli si chci uchovat." řekl a zapnul foťák.

„Dobrý nápad." přikývla jsem a přitiskla se k němu blíž. Udělali jsme si několik fotek a pak vyfotil i odraz zapadajícího slunce v jezeře. „Mám chuť všem oznámit, jak úžasnou mám holku." Řekl a otevřel Instagram.

„Myslím si, že na to ještě není vhodný čas." Chytla jsem ho lehce za zápěstí a políbila.

„Škoda." Zastrčil si mobil zpátky do kapsy a přitáhl mě k sobě.

Když slunce zapadlo, zajeli jsme ještě do centra. Nebylo tak okázalé, jako Monako, ale byl to můj domov. Na ulici už nebylo tolik lidí, takže jsme se bez povšimnutí procházeli. Ukázala jsem mu nějaké zajímavé budovy a udělali pár fotek pro jeho mamku.

V Anglii jsme ještě strávili další dva dny, než nastal čas vrátit se domů. Velká cena Kanady se blížila a my se museli připravit na další hektický víkend mimo Evropu.

„Tak jsme zase na chvíli doma." Charles položil tašky na zem a objal mě.

„Máš to tady pořád dost prázdné, co takhle vyrazit na nákupy?" navrhl.

„Nějaký další nábytek by se sem celkem hodil." zasmála jsem se při pohledu na prázdnou místnost. Byl akorát čas oběda, takže jsme to spojili a zastavili se v jedné z restaurací poblíž mého bytu. Mezitím, co jsme čekali na jídlo, projela jsem rychle co je nového na Instagramu. Zarazila jsem se, když jsem spatřila fotku konverzace na nějaké fanouškovské stránce o Charlesovi. Byla to konverzace mezi ním a Olivií. Přečetla jsem si jí a najednou jako kdyby se mi žaludek propadl až bůh ví kam. Charles tam psal, jak se nemůže dočkat, až se vrátí a zase jí uvidí. Podle data na fotce to bylo dva dny zpátky. Takže Charles si s ní psal, když jsme byli u mě doma? Lhal mi a vážně mezi nimi něco bylo a nebylo to jen pro PR, jak mi tvrdil? Ale proč by to dělal? Co by z toho měl? Hlavou se mi honila jedna myšlenka za druhou a já sotva zadržovala slzy.

„Soph, posloucháš mě?" Zamával mi rukou před obličejem. Nic jsem neřekla, jen stále ohromená seděla s mobilem v ruce.

„Co se děje?" Zeptal se ustaraně. Rozhodla jsem se, že kolem toho nebudu dělat divadlo. Nic jsem neřekla a jen mu podala mobil s fotkou.

„Co to má být?" Nadzvedl obočí.

„To bys měl asi vědět ty, ne?" Řekla jsem chladně.

„Sophie, nemyslíš si, že je to opravdové, že ne." Podíval se na mě vážně.

„Já nevím, docela to tak vypadá." Řekla jsem tiše.

„Vždyť jsem říkal, že jsme se ani pořádně nebavili." Řekl a vrátil mi mobil.

„Podívej, ani jsem si s ní nepsal." Vytáhl mobil z kapsy a rychle našel chat mezi ním a Olivií na Instagramu, aby mi to ukázal. Vážně tam nic nebylo. Jenže to by nebylo ani kdyby to smazal.

„Určitě to někdo vytvořil. Dneska můžeš zfalšovat cokoliv." Odložil mobil.

„Jenže jak ten někdo mohl vědět, že teď nejste spolu. Že jsi pryč..." namítla jsem.

„Asi náhoda. Nebo nás spolu dlouho neviděli. Já nevím. Ale vážně přísahám, že jsem jí nepsal." Řekl a chytl mě za ruce.

„Ten někdo se jen snaží být zajímavý." Uklidňoval mě. Snažila jsem se tomu věřit, ale něco uvnitř mě pořád nahlodávalo. V tom přišel číšník a donesl nám naše jídlo. Charles se pustil do jídla, ale mě úplně přešla chuť. Vážně mi nešlo do hlavy, proč by se Charles ke mně takhle choval, když by to táhl zároveň s Olivií, ale přece jen to byla až moc velká náhoda.

Celý zbytek odpoledne jsem byla trochu odtažitá. Pořád mi to leželo v hlavě.

„Soph, pojď sem." Chytl mě za ruku a odvedl za roh do jednoho naaranžovaného pokoje v nákupním domě IKEA. Sundal si sluneční brýle, které kvůli soukromí měl a podíval se mi zpříma do očí.

„Ta zpráva není pravá. Vážně tě miluju a nemám nejmenší důvod ti lhát. Klidně teď tady všem řeknu, že spolu chodíme." Řekl a usmál se.

„Promiň, jsem paranoidní. Jen z Olivie nemám dobrý pocit. Když jsem ji viděla naposledy, chovala se divně, tak jsem si to spojila." Vysvětlovala jsem.

„Upřímně, je fakt hrozná. Vůbec nechápu, že jsem na to, kdy přistoupil. Však jí ani formule nezajímají." Zasmál se.

„Takže všechno dobrý?" Chytl mě za ruce. Přikývla jsem a pokusila se usmát. I když jsem se ale snažila, stejně jsem to nedokázala vyhnat z hlavy.