„Tak jo, mám asi všechno." řekla jsem a zabouchla za sebou dveře auta. Ode dne, kdy jsem se dozvěděla tu úžasnou zprávu uběhlo už pět dní a my měli dnes jet do Maranella podepsat smlouvy. Naštěstí od nás z Bologně to byla necelá hodinka cesty. Odložila jsem kabelku na podlahu a pohodlně se opřela do sedačky. Marco pustil písničky, a když se z reproduktorů ozvalo:
„Can I be honest? I still want your hands up on my body "
začala jsem se smát a za chvilku už jsme oba křičeli na celé auto:
„You still make my heart beat fast, Ferrari!"
Cesta utekla jako voda a my už stáli na parkovišti před sídlem Scuderia Ferrari. Naposledy jsem se podívala do zpětného zrcátka, jestli můj make-up drží na místě a vlasy mi netrčí do všech stran. Zdálo se, že vše je v pořádku. Vystoupili jsme a zamířili do budovy. Marco to tam moc dobře znal, ale já byla natolik ohromená, že jsem tam, že jsem se jen nechala vést. Dostali jsme se přes recepci až do nějaké kanceláře, kde už na nás čekala mile vypadající žena. Pořád jsem se cítila jako ve snu.
„Melania Baresi" natáhla ke mně ruku.
„Sophia Johnson" stiskla jsem jí a usmála se.
„A my už se známe." kývla na Marca. Poté nám nabídla kávu a společně jsme se posadili na křesílka uprostřed místnosti.
„Takže, nevím, co všechno ti Marco řekl, ale měli bychom zájem, abys spravovala naše sítě během závodní sezóny. Jde tedy především o Instagram, Tik Tok, Twitter a Facebook. Materiál bys pravidelně dostávala od našich fotografů a kameramanů, ale bylo by fajn občas něco i natočit sama, aby to bylo více autentické. K tomu bys dostala k dispozici služební telefon. Tady je taky harmonogram hlavních příspěvků, abys věděla, čeho se držet, ale můžeš přidávat i jiné, když tě něco napadne." podala mi červené desky s podrobným harmonogramem na jednotlivé dny od pátku do neděle. Přikývla jsem a prolistovala si ho.
„No a tady je už smlouva, rádi bychom to dneska podepsali, vzhledem k tomu, že se sezóna už blíží." podala nám každému několikastránkový dokument. Odložila jsme desky a vzala si od ní smlouvu. Postupně s námi prošla bod po bodu, což zabralo několik minut. Když jsme se dostali k částce, která se samozřejmě u obou lišila, zalapala jsem po dechu. Bylo to opravdu mnohem víc, než jsem dostávala do teď. Zatímco Melania procházela speciální část, kterou měl Marco, znovu jsem si smlouvu pročítala. Pořád jsem nemohla uvěřit, že se to děje.
Když jsme podepsali smlouvy, dala nám ještě dotazník, kde jsme vyplnili velikost oblečení a pár dalších údajů. Na závěr nás ještě odvedla do menší místnosti, vedle kanceláře, kde nás vyfotili. „Oblečení, přístupové karty a další nezbytnosti vám pošleme kurýrem, až všechno připravíme. Tady máte zatím ještě něco k prostudování." řekla a podala nám dva tlusté červené šanony s malými znaky Ferrari, které do té doby ležely na stole. Rozloučili jsme se a vydali se ven k našemu autu. Když jsme byli v dostatečné vzdálenosti od budovy, nevydržela jsem to a vypískla.
„Pane bože, my budeme pracovat s Ferrari!" Padla jsem mu kolem krku a měla co dělat, abych udržela desky i šanon, co jsem právě obdržela.
„Neskutečný zlato, že?" řekl a políbil mě.
ČTEŠ
Ve jménu červené
Fanfiction[DOKONČENO] CHARLES LECLERC FANFIKCE Sophia je dvaadvacetiletá novinářka, které se změní život, když jednoho dne přijde její přítel domů s nabídkou, která se neodmítá.
