Ve jménu červené

35.

„Vítej v Kanadě." Řekl Charles, když jsme přistáli. Měli jsme za sebou opravdu dlouhý let a časový posun, takže jsem byla dost rozlámaná. Navíc oproti jihu Evropy, že kterého jsme přiletěli tu bylo celkem chladno.

„Ukaž." Řekl Charles a vzal mi mou tašku.

„Děkuju." Řekla jsem a promnula si spánky, protože mě začínala bolet hlava. Naložili jsme naše věci a nasedli do auta, které nás mělo odvézt na hotel.

Vystoupili jsme před velkou budovou. Na chodníku už kempovalo několik fanoušků. Hned jak uviděli Charlese, vrhli se na nás. Charles se se všemi začal fotit a rozdávat podpisy. Já zatím zamířila ke vchodu.

„Podepíšeš se mi prosím?" Vrhla se na mě jedna z fanynek.

„Cože?" Podivila jsem se.

„Jsi Sophia Johnson, ne? Sleduju tě na Tik Toku." Vyjekla. Přikývla jsem a podepsala jí kus papíru, který mi podala.

„A můžeme ještě fotku?" Žadonila.

„Jasně, žádný problém." Usmála jsem se. Bylo to zvláštní. Poprvé mě někdo poznal. Na to jsem nebyla zvyklá. S tím, jak jsem začala pracovat u Ferrari, jsem svůj obsah na sítích rozšířila i o krátké vlogy ze světa F1 a lidi to celkem bavilo, protože mi přibylo dalších pár tisíc sledujících. Pořád to ale nebyla žádná závratná čísla, aby mě lidi měli poznávat na ulici. Konečně jsme se dostali dovnitř do velké luxusně vyhlížející haly. Zamířili jsme k výtahu a Charles ho přivolal. „Jsi v pořádku? Vypadáš smutně." Řekl a objal mě. Od té doby, co jsme byli u Landa na jachtě se hlídal míň a míň.

„Jo, jen mě bolí trochu hlava." Mávla jsem rukou.

„To mě mrzí lásko." Zašeptal a pohladil mě po zádech. Lásko? Zopakovala jsem si v duchu. Takhle mi ještě neřekl, ale znělo to od něj tak krásně. Výtah přijel a my se nechali vyvést do pátého patra.

„Nechceš jít rovnou ke mně do pokoje?" Řekl, když jsme vystoupili. Než jsem stihla cokoliv říct, zamířil k nám Alex, jeho PR manažer. „Tady jsi, máme problém." Řekl znepokojeně.

„O co jde?" Zeptal se zmateně Charles.

„Nechceš si promluvit v soukromí?" Pohodil hlavou směrem ke mně. „Jasně, už odcházím." Řekla jsem rychle.

„Počkej. Před Sophií můžeš říct cokoliv." Řekl rozhodně a zlehka mě chytl za ruku, aby mě zastavil.

„No, jak chceš. Olivia zveřejnila na Instagramu fotku, že je těhotná. A nepřímo zmínila, že to dítě je tvoje. Potřebuju vědět, jestli to je, nebo by mohla být pravda. Spal jsi s ní?" Vybalil na něj Alex. Měla jsem pocit, že špatně slyším. Nemohla jsem tomu uvěřit. Takže to mezi Charlesem a Olivií byla pravda? Hlava mi doslova třeštila.

„U tohohle vážně nemusím být." Řekla jsem a otočila se.

„Není to pravda a nemůže být. Nic jsem s ní neměl." Řekl Charles rozhodně. To už jsem ale brala za kliku svého pokoje. Než jsem vstoupila, rychle jsem se na něj podívala. Vypadal zmateně. Jenže co když to celé jen předstíral? Nemohla jsem o tom uvažovat. Ne teď. Rychle jsem za sebou zabouchla a rozbrečela se. Bylo toho najednou zase moc. Nechtěla jsem věřit, že je to pravda, ale ten hlásek hlubokou uvnitř se zase hlásil ke slovu. Chvíli jsem jen seděla na podlaze neschopná cokoliv udělat. Proč můj život musel být jak horská dráha? Proč to dobré nemohlo vydržet? Proč po každé šťastné chvíli musel přijít pád na dno? Nechtěla jsem přemýšlet, nechtěla jsem nic. Konečně jsem se zvedla a přesunula se do postele. Dneska už mě žádná práce nečekala, takže nejlepší by bylo to celé zaspat. Nedalo mi to ale a musela jsem se podívat na ten příspěvek Olivie. Otevřela jsem Instagram a našla si její profil. Opravdu přidala příspěvek s fotkou dvou pozitivních těhotenských testů a s popiskem „Náš malý závodník je na cestě ❤️🏎️" Nikde přímo nezmínila Charlese, ale podle komentářů to tak všichni stejně pochopili. Nebylo se čemu divit, když si všichni mysleli, že jsou spolu. Odložila jsem mobil a vzala si z tašky láhev s vodou a prášky proti bolesti. Zapila jsem si rovnou dva, dala si sluchátka do uší, masku přes oči a z toho všechno vysílení usnula.