Snamione: Ve středu moci

Erb Bradavic 7

Hermiona se probudila dříve než její muž. Brzké ranní slunce v deštivé zemi bylo něco, co žena dokázala vždy ocenit, jen na Severusově popelavé pokožce vytvářely paprsky nepřirozenou hru barev. Malé hodiny na krbové římse ukazovaly sedmou hodinu ranní, což značilo, že děti budou ještě bezpečně několik hodin spát.

Několik dlouhých minut se převalovala za doprovodu Severusových pomalých nádechů a výdechů, pokusila se znovu usnout, ale nakonec nalezla cíl v podobě manžela. Přisunula se pod peřinou a konečky prstů mu začala přejíždět po skráni. Dvoudenní strniště lehce šimralo, když špičkami prstů mapovala známou tvář. Úzké rty, výrazný nos, slabé vrásky kolem očí, husté obočí a vyhlazené čelo, dokud kouzelník uvolněně spal. Mužovo procitnutí prozradila náhlá hluboká vráska mezi očima, i když se nehýbal a i nadále nechával Hermionu bloudit prsty po své tváři.

„Vím, že nespíš," zašeptala Hermiona do jemného polibku, jenž jako první přinutil muže se trochu pohnout a nespokojeně zabručet. Zaškaredila se. „Jsi příšerný lhář."

„Nelžu," vydechl spánkem zhrublým hlasem, který Hermiona milovala, „držím tajemství." Teplá dlaň začala masírovat čarodějčin pas, ta Hermionina zamířila jinam.

„Jako je tohle?" Vkradla se rukou pod spodní prádlo kouzelníka, aby nalezla přesně to, po čem toužila. Tělo jejího muže fungovalo i přes prožitá traumata, týrání ze strany Smrtijedů i bystrozorů a dva pobyty v Azkabanu zcela bezchybně – bylo stále v plné síle. Obemkla dlaní Severusovu nejintimnější část a začala pomalu pohybovat zápěstím. Muž se zavřenýma očima těžce vydechl.

„Měl bych si brát dovolenou častěji," zamručel, zatímco jej Hermiona líbala na hrudi, žebrech, jizvě od Bellatrix Lestrangeové přes břicho, ale když se pokusila oddálit, aby mohla kouzelníka znovu políbit na rty, pocítila ve svých vlasech ruku, který ji tlačila na mužský klín. Vysmekla se a tvářila se, jako by nezaslechla Severusův frustrovaný povzdech, když jej odmítla uspokojit pusou. Vždy odmítala, přišla si při tom zneužitě a pokořeně, nicméně při výjimečných příležitostech ustoupila ze svých zásad – dnes nebyl žádný významný den. Mnohokrát se kvůli tomu přeli, ale po společné minulosti byl toto pouze malý ústupek, aby mohli mít normální milenecký vztah.

Severus stále mžoural rozespanýma očima, zatímco mu hrdlo opouštěly táhlé stény. Pomalu přejížděl po čarodějčině těle, hrnul noční košilku a opětoval letmé polibky, kterými jej Hermiona zasypávala. Sama pociťovala, že její tělo bylo po letech stále žádostivější, a kouzelník se nenechával zahanbit, kdykoliv jej vyprovokovala byť jen pohledem.

Černovlasý muž za hýždě vytáhl drobné tělo na svůj klín, zašmátral rukou na nočním stolku a Hermiona pocítila, že její kalhotky zmizely. Zaslechla, jak hůlka ťukla o dřevo, když ji Severus odhodil. Sehnula se, aby muže políbila, vlasy jí spadaly do tváře, během čehož pociťovala, jak se o ni muž otíral na intimních partiích, než do ní vnikl. Ospalost jako lusknutím prstů zmizela.

Pomalé milování po chvíli nahradila živočišnost, Hermiona tišila své vzdychání, přestože tušila, že kouzelník místnost izoloval. Oba láskyplné ráno protahovali ještě při společné sprše, ale nakonec byla Hermiona nucena vstát a jít připravit snídani, jelikož skřítek měl svůj den volna.

Hermiona se Severusem snídali za občasného rozhovoru, vzájemně si kradli tajné polibky, jako by byli ve věku Lily a ne manželé.

Jako první se přicoural do kuchyně Regie s rozcuchanými vlasy a v pyžamu. S tichým pozdravením si sedl vedle Hermiony a natáhl se po palačince. Severus nalil synovi čaj.

„Co budeš dnes dělal?" zeptala se Hermiona pobaveně při pohledu na napůl spící dítě. „Napadlo mě, že bychom mohli jít do bazénu, když je dnes tak hezky." Regulus se pouze nespokojeně zamračil – neměl rád velké množství lidí.

„Možná vám program už letí," upozornil kouzelník na sovu, zatímco dojídal míchaná vajíčka. Sladké snídaně nesnášel.

Sova překvapila, když přistála před chlapcem a natáhla jeden pařát, aby mohl Regie dopis převzít. Jediný pohled Hermioně stačil, aby se jí vehnaly slzy do očí – pečeť s bradavickým erbem by poznala kdykoliv. Regiemu přišel dopis, že byl přijat, avšak chlapec nedokázal obsah dopisu odhadnout, jelikož se choulil na židli, aby si jej sova nevšimla.

Hermiona se i přes nespokojené zahoukání ptáka chopila dopisu jako prvky, aby jej mohla synovi předat. Sice za sebou slyšela Severusovo odfrknutí, ale její radost byla silnější.

„To je z Bradavic?!" vydechl Regie, načež rozlomil pečeť. „Oni mě vzali!" zavýskal a vyskočil ze židle. Hermiona jej ještě stihla rychle políbit, než chlapec odběhl. „Musím to ukázat Lily!"

„Věděli jsme, že ho přijmou," nadhodil ledabyle Severus, avšak oči prozradily, že i jeho nové zprávy těšily.

„Náš syn je čaroděj," pronesla pyšně žena.

„Vůbec jsem si toho za posledních pár let nevšiml," nadhodil ironicky Severus, ale natáhl se, aby mohl Hermionu obejmout.

Až přehnaně sladká kapitola, ale příště se už opět ponoříme hlouběji...