Snamione: Ve středu moci

Vánoční čaj 41

Severus se musel přemístit chvíli po Lily, jen co nabral trochu sil, aby zastavil úřední konání v případě Lilyina nelegálního přemístění. Kdyby tak neučinil, mohla by přijít o hůlku a oba rodiče by si prošli kolečkem papírování. Hermiona se modlila, aby Severus odklonil všechny sovy od jejich domu – zatím žádná nedorazila. Zároveň čarodějka kontaktovala Andromedu, aby hlídala obě děti – Delphini i Teddyho – a neprodleně ji kontaktovala, kdyby se Lily objevila. Zprávy doposud byly neuspokojující. Delphini si odvedl Malfoy k malému Scorpiovi a Teddy neměl o dívce ani ponětí.

„Bude už večeře?" zeptal se Regie, což Hermionu po dlouhých hodinách vytrhlo z letargie. Znamení. Nic takového se přeci nemohlo dít. A velice podobný náramek měla i Deplhini, vzpomněla si po Severusově odchodu.

„Ano...Já... Ehm..." Rozhlédla se po prázdné kuchyni. Skřítek zmizel. „Já ti něco uvařím. Dáš si pizzu?" Neobratně si stoupla a hůlkou začala svolávat ingredience na stůl. Naštěstí se za roky v roli matky naučila i několik kuchyňských kouzel, tudíž do minuty dirigování již posílala pizzu do rozpáleného krbu, jenž dokázal sloužit i jako pec.

„Kde jsou všichni?" podivil se, když si unaveně sedl na matčinu původní židli. Vlasy měl neupravené, na bílém triku několik skvrn a zpod příliš krátkých kalhot vykukovaly zelené ponožky. Za celý den zajisté nevystrčil nos ze dveří, pouze hlad jej vyhnal do kuchyně.

„Táta se vrátí každou chvílí," zamumlala. Stále si trochu ustaraně prohlížela své mladší dítě, které působilo zanedbaným – až nezdravým – dojmem a samu sebe plísnila za to, že tyto prázdniny doposud vždy dala přednost jinému dítěti – nejprve Scorpiovi a následně Lily, které po tomto kousku bude muset věnovat ještě více pozornosti. „Četl sis?"

„Obranu proti černé magii."

„Opakuješ si látku?" snažila se zapříst s chlapcem rozhovor, ale jeho unavené oči hypnotizovaly pouze jídlo.

„Ne, našel jsem obranu pro třetí ročník – vlkodlaci a tak." Zívl a projel si prsty své vlasy, čímž získal ještě šílenější účes.

„U Lily v pokoji?" Pizza začínala pomalu vonět, proto přivolala velké prkýnko a tři talířky. Severus se musel vrátit každou chvílí, venku se již rozsvítily lampy.

Zavrtěl hlavou. „Táta mi přinesl z půdy krabici jeho starých učebnic." O tom Hermiona netušila, každopádně si moc dobře pamatovala, jak vypadala Severusova učebnice lektvarů z šestého ročníku... Doufala, že Severus ve třinácti ještě neupravoval učebnice tak výrazně. „Hodně do nich psal, ale přečíst se to dá."

„Co třeba psal?" zeptala se podezřívavě čarodějka. Chlapec, otupen únavou a hladem, zatím matce vycházel vstříc.

„Třeba popsal přeměnu vlkodlaka, jako kdyby to opravdu viděl." Nedočkavě si vzal talíř. „Taky napsal, jak uvařit vlkodlačí lektvar – stejný, co jsme spolu připravovali," vyhrkl potěšeně, přestože pouze drtil měsíční kámen. „A taky asi vymýšlel, jak vlkodlaka zabít."

„To je... zajímavé." Hermioně naskočila husí kůže – Severus znal v té době pouze jednoho vlkodlaka a to Lupina, Teddyho otce. „Kdy ti táta tyhle poklady dal?"

„Když sem Mafoy přinesl to mimino," odfrkl. Hermioně pokleslo srdce. Severus si uvědomoval, že byl Regie odstrčený, více než ona. „Už si ho nechá, že jo?"

„Neboj se, necháme si jenom tebe," pronesla čarodějka škádlivě, ačkoliv se jí usadil knedlík v krku. Její maličká holčička byla pryč a ona nevěděla, jak dlouho tomu tak bude.

Najedli se za odlehčeného rozhovoru, kdy chlapec začínal pomalu mluvit o svým kamarádech ze Zmijozelu. Čistokrevné rody jej začlenily a ostatní zmijozelští respektovali jeho původ, který sice nebyl čistý, ale příjmení Snape nahánělo hrůzu i vyučujícím.

Hermiona schovala Severusovi třetinu pizzy a doprovodila Regieho až do jeho pokoje. Všude se povalovaly knihy a pergameny, na které si možná vypisoval poznámky. Zahlédla jeden s pokusem o nakreslení vlkodlaka, ale výtvarné umění neměl po kom v rodině zdědit.

Políbila chlapce na tvář, přestože se cukal, než sešla zpět dolů, aby se oddávala strachu o svoji dceru. U stolu tou dobou již seděl Severus a hltavě konzumoval zbytek pizzy. Obvykle žádal o příbor, ale tentokrát zvládal po vzoru svého otce sníst výseč na dvě kousnutí.

„Vyřídil jsi alespoň to přemístění?" zeptala se a odpověď získala v jediném přikývnutí. Kouzelník s plnou pusou ji propaloval černýma očima. Zoufalství vystřídal vztek. „Požádala jsem Andromedu, aby se mi ozvala, kdyby Lily přišla za Teddym. A Delphini hlídá taky," pronesla opatrně. „Uvědomila jsem si, že měla skoro stejný náramek jako Lily. Jen měla víc korálků."

Severus ztuha polkl, aby mohl odpovědět: „Navštívil jsem jednoho vězně, ale bez svých metod jsem z něj nebyl schopný dostat, kde by mohli mít sídlo, nebo kdo jim velí." Přivolal si vodu. „Taky jsem zkusil stopovací kouzlo, ale magická stopa končí o pár ulic vedle. Musela vědět, že za ní půjdeme, proto odjela metrem. Je chytrá..."

„Teď není čas na obdiv, Sverusi!" Sebrala muži nádobí a rozlobeně jej hodila do dřezu. „Tajila nám, že se přidala ke kdovíkomu. Utekla z domu a-" Musela se nadechnout, aby potlačila slzy. „Co když se jí něco stane?" Hlas je jí zlomil již při druhém slově. Kdyby Lily čelila kouzelníkovi Severusova formátu, neměla by šanci – a ani Severus se svými schopnostmi se nikdy nedostal do úplného čela Smrijedů.

Mudlovský telefon se rozdrnčel a na diplayi se objevilo jméno Severusova otce. Hermiona neměla náladu poslouchat rozmrzelého pána v letech, který si stěžoval na celý svět a v závěru hovoru oznámil, že potřebuje přemístit nějakou skříň či vymalovat. Na druhou stranu byla větší pravděpodobnost, že mudla přežije déle, zvedne-li to ona. Vrhla na manžela vyzývavý pohled, ale když se k převzetí telefonu neměl, stiskla zelené tlačítko sama.

„Dobrý večer-"

„Dobrej," zachrčel starý Snape do telefonu, „je tam Severus?"

„Zrovna je v koupeně – před chvílí se vrátil z práce." Severus se naproti ní ušklíbl. „Potřebujete něco? Jsme už hodně unavení..."

„Uteče vám holka z domu a vy jdete spát? To jste mi teda rodiče!"

„Počkat! Co víte o Lily?" Hermiona se celá napružila a kouzelník zpozorněl též. Hůlkou zesílil zvuk, aby mohl otce odposlouchávat. „Hledáme ji celé odpoledne, oslovila jsem její přátele... Viděl jste ji?"

„Jo, viděl. Chudák holka přišla odpoledne úplně hotová s holým zadkem a chtěla tady zůstat."

„Je u vás?"

„Jo, vždyť říkám," prskal chlap, který se jednoznačně přiklonil na stranu Lily, i když vůbec netušil, co se dělo. „Chtěl jsem jít sázet na fotbal do hospody, ale když přišla, už jsem nešel," prohlásil rozmrzele. „Co jste jí udělali, že ji to vyhnalo z domu?"

„Tohle vám vysvětlíme až osobně. Dokážete Lily zdržet, než se tam dostaneme?"

„Žádný dostavování," zamítl rázně. „Dal jsem jí párek k večeři a vánoční čaj na dobrou noc. Spí a očividně vás vidět nechce, když utekla." Odkašlal si. „Zavolám zase zejtra, tak se mějte." Zavěsil.

Hermiona si úlevně oddychla. Ať měla Lily sebeteatrálnější výstup, neutíkala za žádným vůdcem sekty a neschovávala se po doupatech, ale jako dítě z vlastního domova prchala k dědečkovi, u nějž měla téměř stejné zajištění jako doma.

„Nepředstírá Lily pouze spánek, aby mohla v noci zmizet? Musí jí dojít, že tvůj otec nás bude informovat."

„Hermiono, jestli vypila tátův vánoční čaj, tak nebude schopná útěku ani zítra." Severusovo naštvání nezmizelo, ale i on se alespoň trochu uklidnil.

„Co je vánoční čaj?"

„Decka whisky do čaje s medem," zkřivil rty zhnusením, „a abys dostala dárky, musíš to do sebe kopnout co nejrychleji. Otcův tradiční recept, jak s námi přežít Vánoce, když byly hospody zavřené."