Snamione: Ve středu moci

Kolejní zařazení 11

„Severusi, uklidni se!" pronášela pološeptem Hermiona, přestože jejich soukromí střežilo kouzlo. Kouzelník měl dokonale izolovanou kancelář na ministerstvu.

„Nejsem naštvaný," sykl nazpět, avšak prudké a chaotické pochyby prozrazovaly, že muž v černém hábitu lhal. Hůlkou mával do všech směrů, pergameny vířily kolem jeho hlavy, zatímco on se pokoušel soustředit na další brutální případ vraždy. Čas od času strčil ruku do víru a chytil pergamen, jenž následně porovnával s tím, co sám napsal.

„Severusi, lásko, znám tě a vidím, jak jsi napjatý," pokusila se něžně nabourat manželovu obranu. Prošla vírem a spočinula drobnými dlaněmi na širokých ramenou, jež začala třít. „Není to tou vraždou, že?" Dotěrné ženské ruce přinutily kouzelníka ustat ve snažení postoupit v případu. „Jde o děti?" nadhodila žena opatrně, ačkoliv si byla jistá, že podrážděnost pramení z Regieho kolejního zařazení. „Regie?" Pod prsty ucítila, jak ramena ztuhla ještě o něco víc. „Nemáš radost, že jde náš syn ve tvých stopách?"

Přestala muže masírovat, pomalu jej obešla a posadila na se mu na klín; rukama objímala kouzelníka kolem krku, zatímco mu hleděla do očí. Nekonečná bolest a věčně přítomné utrpení unavené oči ještě prohloubily. Nešlo porazit všechny Severusovy démony – to Hermiona po několika letech pochopila, protože i ona sama stále bojovala –, ale v její přítomnosti a v přítomnosti svých dětí černé oči vykazovaly něco, co vypadalo jako spokojenost, jako ostrůvek klidu uprostřed rozbouřeného oceánu.

„Jsem na něj hrdá," pronesla Hermiona zamyšleně, „jde svojí cestou a nebude pouze ve stínu Lily."

„Lily by na něj dohlédla," zamručel tiše. Spojil ruce za ženinými zády.

Polkla slova o strachu, než se na černovlasého muže zahleděla a vydechla: „Nebude sám, jsem si jistá, že ho Lily představí svým přátelům a sám si najde kamarády ve své koleji."

„Zmijozelové ho přijmou, protože má dobrý původ," znechuceně zavrtěl hlavou, „nebude jako já, když jsem nastoupil do Bradavic... Syn zástupce protektora, syn nositele Znamení zla... Jen tvé jméno v jeho původu by mu zaručilo dobrou výchozí pozici."

„Tyhle časy jsou už dávno za námi." Sjela dlaní na mužskou hruď, kde ji kouzelníkova zastavila.

„V tradičních rodinách je čistý původ stále důležitý a ryze zmijozelské rodiny nezapomínají na dobu, kdy měly moc." Pokynul k vířícím pergamenům. „Já už nepatřím mezi Smrtijedy, ale jsem si jistý, že se někteří členové stále scházejí..." Hermiona zatajila dech, když sáhl po dalším pergamenu. „Začínám znovu objevovat síť, ale zvenčí je mnohem obtížnější se do ní dostat než posledně."

„Nepůjdeš mezi ně, že ne?"

„Jako bezvýznamný zmijozel jsem se dokázal do jejich řad dostat jen velice těžce, jako bývalý zástupce protektora nemám šanci být nenápadný." Sklonil se k Hermioně, aby ji vybídl k polibku, jenž neodmítla. Vždy se tvářil nedostupně, ale když měl ženu až tak blízko, obvykle zapomněl na své naštvání. „Nechci, aby Regulus našel snadno své místo mezi nimi."

„Severusi, proč by to dělal?"

„Protože bude dobrý kouzelník, kterého nikdo neocení."

„Ty ho oceníš! Severusi, jsi jeho otec – on čeká pouze na tvoji přízeň a podporu."

„Podporuji ho," zamručel neochotně.

„Byla jsem moc pyšný, když jsi ho objal. Potřebuje tě, za chvíli už nebude dítě a maminka mu nebude stačit."

„Taky mi chybí – nemysli si, že je mi lhostejný." Pustil Hermioninu ruku, aby mohl začít mapovat její stehna. Hrnul šaty rychle nahoru po stehnech, dokud se Hermiona nepřestala snažit udržet rozhovor na úrovni. S vyhrnutou sukní ji položil na desku pracovního stolu, hůlkou nechal zmizet spodní prádlo a při hlubokém polibku si ženu vzal. Rychlé milování v práci zajisté zlepšilo Severusův den.

Vy mi vůbec neřeknete, že jsem minulý týden zapoměla přidat, takže já si žiji v blažené nevědomosti, že máte svoji porci Severuse a Hermiony :D