Snamione: Ve středu moci

Ďábelské pouto 5

„Jen se pochlub dědovi, co máš za novinky," popichovala Hermiona dceru, když všichni společně seděli u stolu nad kávou, čajem a dortem. Severus nic nepozřel, ale při těchto slovech se zatvářil, jako by si kousl do citrónu.

„Mami!" sykla nevěřícně Lily, nicméně rudé tváře prozradily, že pro ni mluvit o příteli bylo stále intimní. Pro ni ano, pro Denního věštce nikoliv. Nikoho naštěstí nenapadlo spojovat děti se Smrtijedy, ale vlastní stránku i s fotografií si vysloužily.

„Tak povídej, Lily," pobídl dívku starý muž, ale mladičká čarodějka pouze protočila oči.

„Myslí Teddyho," broukla spiklenecky ke Snapeovi, jenž se pouze zašklebil. Severus se vedle otce napjal v ramenou a probodl oba pohledem. I Hermioně došlo, že starý Snape byl informovanější než všichni ostatní.

„To je ta novinka? Že má kluka?" Snape se zachechtal. „Vždyť s ním chodí už od Velikonoc."

„Jak o něm víš?" zeptal se jako první Regulus. Tmavé oči v sinalém obličeji ožily.

„Píšeme si s dědou, Regie," odpověděla Lily se širokým úsměvem.

„Mohla jsi to napsat i mně," připomněla se lehce dotčeně Hermiona, jež pocítila ke starému muži osten žárlivosti. Její holčička se dřív svěřila dědovi než jí – další vazba, která posilovala jejich ďábelské pouto.

„Nemohla, mami, protože ty bys to všechno řekla tátovi."

„Jak si píšete?" ozval se Severus, zatímco neustále bedlivě sledoval svého otce.

„Jak píšeš Lily ty?" opáčil starý muž otázkou, načež vypočítavě mrkl na vnučku, která se znovu uculila.

„Na stará kolena ses naučil posílat sovy?" vydechl nevěřícně. Hermiona cítila z muže zlost a věděla proč. Když Severus chodil do školy, otec se tvářil, že ani syna nemá, kdežto o Lily dbal jako o svatý obrázek, což Severus ani po dlouhých letech nedokázal zcela překousnout. Hermiona věděla, že se jednalo o lítost, ale to nemohla před manželem ani zmínit, a proto se tvářila, jako by se jednalo o neškodné pošťuchování mezi otcem a synem. „Tak vidíš, Regulusi, nemusíš se bát, že bys dostával v Bradavicích málo dopisů – děda se zajisté rád podělí o své každodenní starosti. Stačí se jen naučit převzít dopis od sovy."

Malý černovlasý chlapec s hnědýma očima hledal u matky podporu, ale než stihla Hermiona zareagovat, zaměřil se na něj starý muž. Přísně se naklonil přes stůl.

„Furt se bojíš?" Regie zabořil pohled do svého zákusku. „Neumíš mluvit?" Snape zvýšil hlas, což donutilo i Severuse k nepatrnému škubnutí. Hermiona se zvedla, aby si dolila kávu a tím pádem na okamžik zamezila Snapeovi v pohledu na jejího syna. „Regulusi, pojď se mnou," vysoký šedovlasý muž se postavil a natáhl se po chlapci, „nahoře je ještě Lilyina sova z rána. Pojď mi ukázat, že tvůj táta neříká pravdu."

Jediná Lily byla uvolněná a lžičkou dloubala ve svém kousku dortu.

„Chlapče?" oslovil důrazně Snape dítě, jakmile se postavil za jeho židli. Regulus ztuhle seděl na židli jako vždy, když se snažil své okolí vytěsnit. Bál se.

„Nech ho být," sykl ostře Severus. „Netahej kluka od jídla."

„Regie. Lily. Přidejte si dort," zamumlala Hermiona k dětem, načež se obrátila k mužům. „A vy dva se mnou." Snape se jen ušklíbl. Severus s kamenným výrazem následoval ženu do předsíně. Hermiona okamžitě místnost izolovala kouzly.

„Tak co jsme zase provedli, když si nás předvoláváš jako dva spratky?" zažertoval Snape kousavě.

„Co to do vás obou vjelo? Nemůžete Regieho alespoň jednou nechat být?"

„Ujelo mi to," přiznal Severus vyhýbavě.

„Ujelo?" vyprskl posměšně Snape. „Přestaň ho neustále omlouvat a spíš z něj udělej chlapa! Je to totální bábovka."

„Je jen tichý," zavrčela Hermiona, zatímco přemáhala chuť sáhnout po hůlce.

„Není tichý, je to srab!" Otočil se na syna. „Holku ti vychovala ženská, ale na kluka musíš dohlédnout ty. Co by z tebe bylo, kdybych tě nechal na starosti jen matce? Pracoval bys v knihovně? Měl bys ženskou?" odfrkl. „Takhle je z tebe chlap, co se umí postavit za to, na čem záleží."

„Nech mého syna mně."

„To jsem dělal posledních jedenáct let, Severusi." Snape se přes rameno podíval do kuchyně. Lily vždy dokázala chlapce rozptýlit. „Možná je načase, aby sis přiznal, že na to prostě nestačíš."

„Severus je skvělý otec," vstoupila mezi muže Hermiona. „Regie ho má rád a nemá důvod se jej bát."

„Výborně," vyštěkl Snape, „takže jsem nevychoval chlapa ani já? Severus doma kňučí i po letech, že dostal párkrát výprask?"

„Dost!" Severus se zhluboka nadechl. „Já jsem otec a vím, co je pro moje," zvýraznil slovo před otcem, „dítě nejlepší. Vraťme se ke stolu."

Snape s protočenýma očima zamířil zpět, ale Hermiona ještě chvíli stála vedle vysokého kouzelníka a opatrně jej vzala za ruku. Pohrávali si s palci, zkoumali tolik známé klouby a pokožku toho druhého a Hermiona cítila stejnou lásku jako před lety. Věděla, že zvolila dobře.

„Regulus se v Bradavicích vzchopí, že ano?"

„Ano," ujistila muže čarodějka, „a Lily na něj dohlédne."