Snamione: Ve středu moci

Tanec s ministrem 49

„Myslím, že bychom měli Harrymu říct, že je Delphini dcerou Voldemorta."

„Neodradil ho ani fakt, že je dcerou Bellatrix," sykl podrážděně Severus nazpět, zatímco hůlkou kontroloval celou místnost. Hermiona si před zrcadlem opravovala rtěnku.

„Celý kouzelnický svět ví, že sestry Blackovy byly svého času krásné. Bellatrix nebyla výjimkou, i když byla šílená – znala jsi ji až po Azkabanu."

„Bojím se, aby tam neskončila i Delphini."

„Udělám pro to všechno," odfrkl Severus, čímž si vysloužil Hermionin nespokojený odraz v zrcátku. Čarodějka raději změnila téma, když se zeptala, jak bude celá akce probíhat. Doufala, že se stane ministryní, Severus doufal, že vše proběhne bez nezvaných návštěvníků, o čemž ji informoval již mnohokrát.

„Až vyjdeš ven, nemohu ti být po boku, takže kdyby se cokoliv stalo, uvidíme se přesně za dvě hodiny na tomto místě, rozumíš?" Rozvážně pochodoval po pokoji a rozdával vlastní ženě rozkazy jako svým podřízeným, ale Hermiona neprotestovala. Tento den byl obzvláště důležitý a ona si byla dobře vědoma hrozícího nebezpečí. Celé ministerstvo hlídali bystrozoři, přesto panoval mezi přítomnými strach z blížícího se zla.

„Ano, Severusi."

„Musíme si dát nějaké ověřovací heslo," pronesl rozhodně, načež Hermiona nevěřícně zavrtěla hlavou. Doby, kdy se museli hlídat až tak moc, byly již dávno za nimi.

„Myslíš, že použijí mnoholičný lektvar? Přeháníš."

„Kdo vyhrál minulou válku?" zeptal se chladně, ale zakotvil dlaněmi na oblých bocích čarodějky. Hřál a zmírňoval dopad svých slov.

„Nejsme ve válce," připomněla jemně, i když jí z myšlenky na válku vstávaly chloupky hrůzou. Voldemort sice zemřel, ale zlo se znovu probouzelo. Doufala, že už nikdy nic takového nezažije – že její děti nic takového nezažijí. „I kdyby dnes zvítězil Greengrass, nikdy se nevrátí staré časy."

„Nevíme, co Greengrass zamýšlí." Mezi slovy vykouzlil patrona a s němým přikývnutím jej vyslal. „Jakou tajnou ověřovací informaci použijeme?"

„Severusi, prosím, musíme jít." Hermiona natáhla ruku, aby mohla muže pohladit po paži. Celý kouzelnický svět věděl, že patřili k sobě, ale na veřejnosti byli raději odtažití, aby nezpůsobovali rozruch. „Jmenování nového ministra je za pár minut."

„Budeš už oficiálně můj nový šéf," zaškaredil se Severus, ale na jeho tváři se objevilo něco, co připomínalo něhu – pokud byl ještě něčeho takového schopen. Čarodějka se natáhla pro polibek, než společně vyrazili zpět do šílenství sálů ministerstva. Před dveřmi si Severus vyměnil pozici s Harrym, jenž nabídl ženě rámě. Harry ji podporoval, opakovala si, Severus hlídal její bezpečí, děti byly mimo nebezpečí ve škole... Nadechla se, než začala stoupat na pódium. Dlouho na tuto chvíli čekala, připravovala se, ale i tak se při každém kroku třásla víc a víc, až jí Harry nakonec začal třít ruku, jíž se jej dotýkala.

Upřeně hleděla na svého soupeře, aby mu dokázala, že se nebála, ale ve skutečnosti v sobě pociťovala něco, co se strachu blížilo. Zažila toho v životě mnoho, nyní jí nehrozila ztráta života a ačkoliv nervozita sehrála vlastní roli, Hermiona jí nedovolila projevit se. Harry ji na úpatí schůdků přede všemi políbil na obě tváře, než jí pomohl na pódium, na němž zůstala v obklopení nepřátel.

„Madam Snapeová," zasyčel Greengrass, jehož ruku přijala jako první. Stiskl silněji, než bylo potřeba, a čarodějka musela mírně zaklonit hlavu, aby na něj viděla stejně jako na svého muže. Greengrass byl sice šmejd, ale pro čistokrevné rody byl impozantní, což musela Hermiona s nelibostí přiznat. Možná by měl větší šanci na vítězství Severus, kdyby kandidoval... Zahlédla vysokou černou postavu u vchodu do sálu.

„Ráda vás vidím, pane Greengrassi," odvětila mile. „Ať vyhraje lepší."

„Pozvu vás potom na vítězný banket," zažertoval, ale Hermiona viděla v tmavých očích, že svým slovům věřil.

„Věnuji vám druhý tanec ministryně." Usmála se, než zaujala svoji pozici stejně jako on.

Dlouhý proslov poroty se jevil být nekonečným, jenže následně se čas zachoval tak, jako by potřeboval dohnat své zpoždění. Hermiona takový skok nezažila ani s obracečem času, ale když porota vyslovila Greengrassovo jméno, dav na vteřinu vykřikl v euforii vítězství a záhy jej ovládl zoufalý řev, který Hermiona znala z války. Tuhla jí krev v žilách, přesto – zocelena boji se Smrtijedy – sáhla po hůlce, aby mohla bránit alespoň sebe. Severuse ani Harryho nikde neviděla, ale zato zahlédla Greengrasse, jenž se tvářil stejně překvapeně jako ona sama. Nemohli to být jeho lidé – zvítězil, neměl důvod podrobit si ministerstvo silou.

Stále sledovala situaci kolem sebe, ale měla pocit, že nikoho v tomto mumraji nezajímala, kdežto Greengrass, zástupce čistých rodin, se hůlkou oháněl až nebezpečně často. Hermiona raději seskočila z pódia a vyběhla k nejbližším únikovým dveřím – tohle nebyl její boj a zároveň postupovala přesně tak, jak ji Severus učil. Byla neviditelná. Nebyla však tak neviditelná jako Greengrass, jehož pozornost upoutal Smrtijed v původní masce a náhle bylo tělo zakryto jakoby neviditelným pláštěm. Zmizel.

Moc se omlouvám za měsíční prodlevu (to se mi reálně nestalo za posledních 10let, co už píšu na Wattpad, ale mám trochu pocit jako Hermiona, že se čas rozhodl zrychlit a já nezvládám tempo.

Druhý důvod, proč nevycházely díly, je takový, že jsem se ponořila do psaní další Snamione povídky, kterou začnu zveřejňovat po této a která bude diametrálně odlišná. (Chování postav, politická situace, věk postav...)

Takže se ještě jednou omlouvám (pokusím se polepšit) a všem děkuji za trpělivé čekání, komentování předchozí kapitoly, hvězdičky a přečtení. Jste skvělí a vaše komentáře, hvězdičky i přečtení mi vždy udělají velikou radost. Děkuji.