Snamione: Ve středu moci

Bubák pod postelí 24

Starý Snape pomalu stoupa do patra. Osmdesátka se blížila rychleji, než si byl ochotný připustit, a s ní i bolavé celé tělo. Nebýt Severusových pitomých lahviček s výtažky z všelijakých příšer posledních čtrnáct let, možná by dnes už hnil v zemi. Samotní doktoři nevěřili mudlovi jeho skutečný věk a on těžce pochyboval o složení lektvarů.

Poprvé za posledních čtrnáct let na Štědrý den zůstával ve svém vánočně neladěném domě, aniž by je trávil s vnoučaty. Nikdy nevěřil, že by nějaká kdy mohl mít, přesto to bylo asi to nejhezčí zpestření jeho života. Lily měla ďábla v těle a jiskru v oku, jakou on sám zamlada míval, a Regulus – kromě strašného jména – byl trouba, i když ho měl svým způsobem taky rád. Regie dával starému muži možnost napravit dávný vztah se synem, jenž byl v dětství stejný, ale ani na druhý pokus se mu příliš nedařilo.

Se supěním vpadl do ložnice, kde na manželské posteli seděl Severus s knihou v ruce, černými vlasy na ramenou a zpola zakrytý dekou. Kdyby jeho syn nevypadal už téměř také jako dědek, pomyslel si, bylo by to jako před dávnými lety, kdy se tehdy malý chlapec večer chodíval mazlit s matkou. Tenkrát měl starý Snape alespoň možnost jej vykázat do vlastního pokoje.

„Nepotřebuješ brýle?" zamručel chlap nevrle, aby přerušil ticho. Při večeři jej bylo více než dost. Severusova mladá manželka polykala po celou dobu slzy, Lily zoufale na otci visela a Regie hypnotizoval večeři.

„Kouzlo," vydechl Severus, zahloubaný do knihy, a prstem naznačil tvar brýlí na očích.

„V kolik zítra vyrazíme?"

„Kam?" zamumlal, než knihu založil.

„Kam?" odfrkl starý Snape, jenž se s hlasitým výdechem posadil. „K tobě domu. Chováš se, jako by za tvými zády spala s někým jiným." Mladší z dvojice sebou trhl, ale nakonec otci odpověděl pouze zavrtěním hlavy. „Nespala," vydechl starší částečně s úlevou. „V tom případě je chyba v tobě, kluku."

Severus odložil knihu na noční stolek vedle hůlky, kterou otec jen s velkým sebezapřením přehlížel. Jeho syn u něj vyhledal úkryt před manželkou, dnes zajisté nebyl na prvním místě v seznamu lidí, které chtěl oddělat. Přesto v zrcadle zkontroloval kouzelný předmět, když se svlékal a oblékal si kalhoty od pyžama.

„Půjdeme v sedm ráno," rozhodl Snape, když ulehal do manželské postele vedle syna, který se již zakryl peřinou. Severus nesrozumitelně zabručel, což mohlo znamenat cokoliv. Starý muž reakci syna ignoroval, chvíli pouze naslouchal dešti na střešních oknech, ale hlava mu jela naplno. Co jeho syn zase podělal? Samotnému se mu žilo lépe, když věděl, že svého syna na tomto světě nezanechá úplně opuštěného, jenže ten pitomec to zase zkazil. „Utekl jsi, protože ses dozvěděl, že si ta malá potvora už užila?"

„Nemluv takhle o mé dceři."

„Mluvím o své vnučce," namítl starý Snape pohotově. Nikdo nemohl čekat, že by ta holka držela celibát stejně dlouho jako Severus. Dle všeho ani její máma nebyla svatá a zároveň byla zatraceně pěkná. Lily kromě tajuplných očí nezdědila ze svého otce vůbec nic. Díkybohu! „Vadí ti, že tě předběhla?"

„Co?"

„Slyšel jsi. Co ti vadí? Nepřeješ jí, že si užívá? Že má dle všeho docela v pohodě kluka?"

„Je na to moc malá," utnul konverzaci ostře Severus, jeho otec si však z toho nic nedělal.

„V jejím věku jsem to už měl dávno sfouknutý, nesuď ji podle sebe."

„Jsi na ni hrdý?" vyplivl kousavě mladší muž. Ležel na zádech a zíral do stropu.

„Nemůžeš popřít, že ona je moje holčička." Ušklíbl se a zlehka uhodil syna pěstí do ramene. Věděl, že jej syn pochopil. Lily se sice tvářila sladce po matce, po otci měla oči, ale náturu bez debat zdědila po něm. Kdyby se tak choval Severus jako dítě, možná by dokázal tehdy ignorovat i fakt, že jednou bude jen mávat hůlkou. „I přes tu tmu vidím, jak se šklebíš." Tělo po jeho pravici se pohnulo. „Lily je i tvoje oblíbenkyně."

„Obě své děti-"

„Lžeš si." Starý muž se uvelebil na boku a pokusil se zaměřit svůj pohled na siluetu ve tmě. „Vidíš, jak těžké je přijmout takové dítě?" Ticho. „A teď si představ, že ještě umí kouzlit, ty ne a nedokážeš pro něj nikdy být vzorem ani v těch nejobyčejnějších věcech."

„Tohle už máme za sebou."

„Jsi ve stejné situaci jako já, jen nechlastáš a umíš ty svoje hokusy pokusy. To by ho mohlo nadchnout."

„Baví ho lektvary," pronesl zamyšleně.

„Vždyť říkám, že je trouba po tobě." Snape se zašklebil do noci. „Musíš se víc snažit."

„Tak jako ty?" zavrčel Severus jízlivě.

„Já nevím, kdo se vrátil k tátovi pod křídla, protože pod jeho manželskou postelí je bubák."

„Moc vtipné," zabručel Severus, ale ani se nepohnul. Snape na synovi podle hlubokého táhlého hlasu poznal, že již usínal. Chtěl mu dopřát alespoň chvíli klidu. „Hádáme se s Hermionou kvůli dětem." Slova visela v tmavé místnosti dlouho. „Ani to není kvůli dětem tak, jak si myslíš," vydechl vyčerpaně. „To bys nepochopil."

„A ty to chápeš?"

Tichý hrdelní smích naplnil podkroví. Starému muži se naježily chlupy na pažích.

„Popravdě? Vůbec."

„Tak proč jsi utekl?"

Ticho.

„Jedinkrát potřebovala zachránit a já to nedokázal."

Moc děkuji za příval komentářů k minulému dílu a jako malou odměnu vkládám tento speciální díl o trochu dříve.

Zároveň bych vám všem chtěla představit novou obálku pro tento příběh od talentované @Noxicka , které tímto nesmírně děkuji.

Nový cover bude nahrán při příští aktualizaci, tak nezapomeňte :)