Snamione: Ve středu moci

Oni 34

Ačkoliv zažívala Hermiona pocit štěstí, že se její vztah se Severusem znovu navrátil do starých kolejí, kdy si důvěřovali, tlak společnosti ji dusil již večer po veřejné debatě. Sotva se sama vzpamatovala z šoku ze setkání se Smrtijedy, Denní věštec vydal speciální večerní vydání s obrovským Znamením zla na titulní straně a neskutečné množství sov zahltilo jejich dům. Všichni známí se zajímali, zda jsou Hermiona a Severus v pořádku, oni však mezi sovami vyhlíželi pouze sovu od dětí, aby je ujistili, že vše ustáli v pořádku.

„Už jsi napsal dětem?" pídila se Hermiona po informacích, zatímco rozechvěle listovala novinami.

„Poslal jsem po patronovi zprávu přímo do Bradavic, Minerva vzkaz předá." Převzal si noviny, aby sám přelétl znamení zla běsnícíma očima. Hermiona polka otázku, zda se jeho znamení neozvalo... Stačilo, že na druhé a třetí straně byly jejich podobizny. „Vypadá to, že si nikdo naší výměny nevšiml. Jen tebe teď mají za profesionálního zabijáka a mě za zaskočeného idiota nastalou situací.

„Snažila jsem se, aby-"

„Já vím, udělala jsi, co bylo ve tvých silách," utnul rychle mladou ženu, ale jeho pozornost již patřila někomu jinému za Hermioninými zády. Nemusela se ani otáčet, aby po prvních slovech pochopila, že je přišel navštívit vytočený Malfoy. Neplánovala pokoj opustit, ani když Severus vyzval muže v jejím věku ke vstupu.

„Musíš na ministerstvo a zastavit tuhle šílenost!" prskal blonďatý kouzelník, jenž doposud Hermionu úspěšně přehlížel. „Potter mě začal vyšetřovat jako možného útočníka, i když mě viděl mezi diváky.

„Děkuji předem za tvůj hlas," broukla provokativně Hermiona, načež ji probodly šedé oči.

„To bych se mohl rovnou vydat ministerstvu jako Smrtijed."

„Draco, nejsem s tvojí situací obeznámen – zůstal jsem dnes doma kvůli své ženě." Pokynul k Hermioně v křesle.

„Šel jsem se podívat na debatu," přiznal potupně, „ale jakmile se tam objevili oni a pokusili se zaútočil na Deplhini, přenesl jsem se s ní pryč." Čarodějka na okamžik spojila pohled se svým mužem. „Nevyslal jsem jediné útočné kouzlo, jen jsem bránil mladou holku, ale na základě toho, že mě tam téměř nikdo neviděl, si pár pitomců vymyslelo, že jsem byl jedním z nich. A Potter se mi rozhodl pomstít."

„Co udělal?" vyhrkla Hermiona. „Očividně v Azkabanu ještě nejsi, když máš čas přijít do našeho domu a obviňovat Harryho."

„Co udělal?" odfrkl a bez vyzvání se posadil na pohovku. Byl rozrušený, etika by mu jinak tento čin nedovolila. „Předvolal si Delphini jako svědka! Je úplně jasné, kvůli komu tohle všechno podstupuje."

„Dej mi chvíli," zamumlal zamyšleně Severus, načež odešel z místnosti a přemístil se.

Těžké ticho po dlouhých minutách, kdy se Severus nevracel, probořila Hermiona nepříjemnou otázkou: „Nemohl by celý útok souviset s přítomností Delphini?"

„Nemohu tvrdit, že by mě to nenapadlo, ale chci věřit, že tě prostě jen konečně někdo chtěl zabít." Ztěžka se opřel a zavřel oči. „Držíme osmnáctiletou holku zavřenou doma, aby se k ní nikdo nedostal, a pak jsou Smrtijedi kvůli ní ochotni riskovat v davu plném bystrozorů? Nevěřím, že se to vše děje jen kvůli Bellatrix."

„Máš lepší vysvětlení?"

„Ne," zavrtěl hlavou, „jinak bych tady tak klidně neseděl." Hermiona se ušklíbla, ona by muže nyní ani ve snu nenazvala klidným, ale udělala maximum, aby muži pomohla. Nalila Dracovi čaj, zapálila krb, přestože se již léto blížilo, a pokoušela se s ním zlehka konverzovat, ale byla bezradná. Kdyby se zeptala na dítě, připomněla by mu mrtvou manželku. Otázek na matku se chtěla vyvarovat a o Andromedě věděla pravděpodobně více než on sám. Delpini byla ožehavým tématem sama o sobě.

„Lily se připravuje na NKÚ," pronesla tiše Hermiona o své dceři po delší době konverzace, „jsme teď napjatí."

„Andomedin Teddy se chystá na OVCE," zamumlal nepřítomně nazpět. „Pamatuji si tohle období s Delphini, ale ona byla odhodlaná udělat vše pro svoji kariéru bystrozora."

„Záleží ti na ní hodně, že?"

„Máš dceru, Grangerová, víš jak mi na ní záleží."

„Jo, to vím."

Nucená konverzace byla naštěstí ukončena kroky v předsíni, jež se záhy proměnily ve dvě postavy, ale Lily nebyla jednou z nich, což Hermionu zmátlo. Severus vstoupil do obýváku s Harrym – Draco tasil hůlku.

„Kde je Delphini?" vrhl se k Harrymu, jenž pouze zvedl ruce na obranu.

„Poslal jsem ji domu, je u Andromedy." Draco se částečně uvolnil, ale hůlku neschoval.

„Co jsi od ní chtěl?"

„Potter dívce pouze nabízel ochranu," pronesl rezervovaně Severus, „nejednalo se o výslech, jak ses domníval, Draco."

„Od bystrozorů pomoc nechceme," vyplivl blonďatý muž v padnoucím černém hábitu, který se velice podobal tomu bystrozorskému. „Neumíte ohlídat ani vlastní lidi."

„Jestli byl dnešní útok kvůli lady Blackové a ne politice, nemůžeš ji chránit sám, Malfoyi."

„Harry," vstoupila do Harryho monologu Hermiona, „nehlídá ji sám. Střeží ji celá rodina. I já se snažím pomáhat, když mám čas. Trvá to už pár měsíců..."

„Pár měsíců?" Harry zmateně pohlédl na Severuse, jenž svůj pohled věnoval ohništi v krbu. „Tohle není udržitelná situace."

„My víme, Pottere," zamručel postarší muž, „ale nezatěžuj svoji hlavu, přebírám za tu dívku zodpovědnost."

Děkuji moc za krásné komentáře k předešlé části. Trochu jsem se bála reakcí, takže mě vaše slova povzbudila, že to nebyl zase až takový ústřel...