Snamione: Ve středu moci

Dvakrát 50

Ve stejném pokoji za dvě hodiny, opakovala si jako mantru Hermiona, zatímco po celou dobu od útoku všem vysvětlovala, že jí se nic nestalo a že ona nemá s únosem Greengrasse nic společného. Nechápala stejně jako ostatní, jak mohl zmizet, když všechny stopy nasvědčoval tomu, že právě on byl hlavou Smrtijedů. A vyhrál! Tato skutečnost čarodějce stále nedocházela, před očima viděla pouze masku Smrtijeda, jenž zpříma hleděl na Greengrasse, než zmizel.

Klopýtala v lodičkách co nejrychleji, aby se stihla včas dostat do pokoje, kde se měla sejít se Severusem. Nechtěla, aby se o ni zbytečně bál. Stačilo, že se svíral žaludek strachy jí.

Jemně zaklepala na dveře, aby muže nevyděsila, než hůlkou odemkla pokoj. Severusova ochrana ji pustila a čarodějce se ihned ulevilo, když spatřila vzpřímeného muže u postele. Nic se mu nestalo, vypadal jen unaveně.

„Co se to stalo, Severusi?" Vklouzla do pokoje a zamkla za sebou. Na okamžik zavřela oči, aby si užila pocit bezpečí, ale když je opět otevřela, Severus v ruce svíral hůlku mířil na ni. Mnoholičný lektvar? Někdo ji ošálil?! Z rukávu jí vyklouzla hůlka.

„O co jsi žádala, když jsem tě přivedl od Pána zla?"

Hermiona znala správnou odpověď, ale v mysli přemítala nejúčinnější obranná kouzla.

„Co. To. Bylo?" syčel jednotlivá slova stejně nebezpečně jako Voldemort s hůlkou připravenou k útoku. Stál před ní Severus?

„Hermiono!" Poslední varování.

„O smrt!" vyjekla rychle, aby muže zastavila. Sklonil svoji zbraň. „Seděli jsme u večeře ve tvé kuchyni – poslal jsi Montu, aby mě přivedl ke stolu." Tím Severuse očividně dostatečně uklidnila, tudíž si i on dovolil na okamžik zavřít oči, načež ji uvěznil v objetí. „Severusi, nesjednali jsme si žádné heslo." Políbila muže nad ucho. „Tohle nebylo potřeba. Vyděsil jsi mě."

„Neověřoval bych tvoji totožnost, kdybys těmi dveřmi neprošla dvakrát." Nic takového neudělala, prvně přišla s ním a podruhé na ni mířil hůlkou. Byla zmatená a dezorientovaná stejně prve. „Podívej."

Vysoký kouzelník s delšími černými vlasy pokynul někam za Hermionina záda. Otočila se a málem vyjekla. Za dveřmi seděla nehnutě mladá žena s kouzly zakrytýma očima. Severus ji musel překvapit nepřipravenou. Hermiona hledala odpovědi u svého manžela, jenž do dívky stále zarýval černé oči. Zkoumal ji, což značilo, že ji viděl poprvé stejně jako Hermiona. Žena si přesto neodpustila otázku: „Kdo je to?"

Zavrtěl hlavou, ale konečně odtrhl zrak od svého vězně.

„Vypadala jako ty, když přišla. Tvářila se vyděšeně a rovnou se na mě vrhla, ale když jsem ji k sobě přitáhl, pokusila se mě bodnout nožem." Hermiona urychleně zkontrolovala svého muže, zda nepřišel k úrazu, ale neviděla ani poškozený plášť. „Nic mi není." Zachytil ruce své žena, jež po něm začaly zkoumavě klouzat. „A vím, že na takové situace nejsi zvyklá, ale musím tě teď požádat, aby ses i s tou holkou přemístila k nám domů. Je očarovaná, nevnímá svět, takže se tě nepokusí napadnout, nicméně do Azkabanu ji odvést nemůžeme, pokud ji budu chtít vyslechnout. Rozumíš?" Hermiona nepatrně přikývla, i když nesouhlasila. „Musím se vrátit za Potterem a začít pátrat po Greengrassovi, i když Merlin je mi svědkem, že bych poděkoval i Bellatrix, kdyby ho odklidila ona."

Uprostřed pokoje se záhy začalo formovat světlo do podoby zvířete. Severus si ochranitelsky stoupl před Hermionu, ačkoliv se jednalo pouze o patrona. Světlo se nehýbalo, jen chvíli trvalo, než se z mlhoviny vynořila kočka, která nespokojeně švihla ocasem a zaprskala, než se místností rozezněl poplašený hlas McGonagallové.

„Severusi, Lily s několika dalšími studenty vyšších ročníků opustila Bradavice. Podle všech stop se přemístili z pozemků, což je nemožné, ale... Severusi, jsou pryč. Určitě dorazí obsílka od ministerstva, ale vzhledem k událostem bys měl jednat urychleně."

Kočka zmizela.


A začíná se nám to rozjíždět. Lily porušila zákon, Severuse se pokusil někdo zabít a Hermiona prohrála volby...