Snamione: Ve středu moci

Konkrétní případ 13

„Vařila jsem," pronesla jakoby ledabyle Hermiona, zatímco probodávala manžela v bystrozorské uniformě pohledem. Jedenáct – tolik ukazovaly hodiny nad krbem.

„Nemusela jsi čekat," utrousil bez nálady vysoký muž, jenž největší pozornost věnoval rozepínání manžet.

„Nečekala," sykla. Listovala v novém programu, jímž by mohla oslovit davy, když ji Lily a Teddy potopili. „Chvíli jsem měla nutkání udržovat večeři teplou, ale pak mi došlo, že stejně nedorazíš." Kouzelník nechápavě vyklenul obočí. „Ne v normální hodinu."

„Zítra jde jeden případ k soudu," zamumlal na vysvětlenou, „takže se musel ještě jednou zkontrolovat."

„Přičemž jsi zapomněl na čas," nadhazovala Hermiona kousavě potencionální omluvy, ale kouzelník nespolupracoval. Unaveně se coural do kuchyně a během okamžiku zpět do obýváku, aby si sedl s Hermionou před krb. Čarodějka definitivně vzdala snahu pokračovat v přípravách na víkendovou akci. „Nebo jsi možná zapomněl na to, že máš hlad... Nebo na mě."

„Hermiono," vydechl otráveně, ale více chování své mladé ženy nekomentoval. Lžící do sebe házel večeři bez ohledu na pravidla stolování.

„Hermiono, co?" vyjekla. „Už třikrát jsem dělala večeři a musela si ji sníst sama, protože ty ses prostě neobtěžoval přijít. Měli jsme pravidelné společné večeře, i když byly děti doma, ale teď mě tady necháváš úplně samotnou. Celé dny!"

Severus se se ztrápeným obličejem těžkopádně zvedl a přisedl si k ženě, aby ji mohl přivinout ke svému boku. Pokoušel se vybalancovat misku s jídlem a důvěrný okamžik.

„Mezi jednotlivými případy existují spojitosti. Potřebujeme dostat tento konkrétní případ do Azkabanu, aby výslech přešel na mě." Černé oči trochu změkly, načež jejich vlastník přitiskl rty k čarodějčinu čelu. Ačkoliv se nyní cítila Hermiona alespoň trochu komfortně, po páteři jí přeběhl mráz, když si uvědomila, co Severusův výslech skrýval. Již před lety se schválilo, že na obžalované nesměl být vyvíjen tlak prostřednictvím hůlky a lektvarů, jež by donutily viníka mluvit. Více zarážející bylo pravidlo, že bystrozoři nesměli do kobek v Azkabanu vcházet s hůlkami, byl-li vězeň zajištěn, aby jej nemohli zbytečně trýznit. Obviněný tudíž mohl lhát, jak se mu zachtělo, jenže zákony nepočítaly se Snapeovou schopností proniknout do cizí mysli i bez hůlky... „Tenhle případ je klíčový."

„Chtěla bych, abych pro tebe byla klíčová i já."

„Hermiono," povzdechl, „chtěl jsem přijít, ale celé odpoledne jsem strávil v Bradavicích."

„Co se tam stalo?" zpozorněla i přes svoji apatii. Hrozilo nějaké nebezpečí jejím děťátkům?

„Náš syn."

„Regie? Stalo se mu něco?!"

„Nestalo – ale stane, až ho potkám."

„Severusi?"

Muž bez náhlého zájmu o jídlo odložil misku na stolek a pevněji Hermionu objal kolem ramen.

„Bojuje s hůlkou a vzteká se, když ho u toho někdo vidí." Čarodějka pozorně poslouchala. Bohužel si uměla živě představit, jak chlapec bojoval a neúspěch na další škole ho ničil. „Když k tomu připočteme, že Zmijozel stále nemá úplně dobrou pověst, mnoho kouzelnických rodin žije minulostí a Regulus je jedinou příležitostí, jak se mi pomstít..."

„Zavolali tě, protože našeho syna šikanují? A to mi říkáš až teď?!"

„Nezavolali mě, aby mi řekli, že našeho syna šikanují." Zavrtěl kouzelník odmítavě hlavou. „Minerva mi poslala sovu, aby mě obeznámila s chlapcovými výbuchy magie." Na okamžik se odmlčel. „Tou případnou šikanou si pouze sám snažím vysvětlit, co se tam děje. Doufám, že mi ještě dnes ohledně toho napíše Lily."

„Měli bychom s ním mluvit."

„Vyloučeno! Nemůžeme zneužívat svého postavení."

„Ale můžeme do Prasinek," vyhrkla pohotově čarodějka, kterou hřála kouzelníkova dlaň na hrudi. „Lily by tam měla jít v období Halloweenu – určitě mám někde rozpis termínů, které jsem jí podepisovala."

„Hermiono," vydechl do jejích vlasů. „tohle by měla řešit škola. Kdyby si Regulus stěžoval, napsal by nám o tom."

„Ale co budeme dělat?"

„Dám tomu ještě měsíc – pokud ani potom nedokáže ovládat hůlku, slíbil jsem Minervě, že za ním budu pravidelně chodit, abych na to dohlédl." Hermiona nevěřícně sledovala vážnou tvář svého muže. Tolik jej zbožňovala. „Přeci jen jsem naučil zacházet s hůlkou a kotlíky za svůj život i mnohem více neschopné jedince, než je Regulus."

„Regie není neschopný, má jen vzpurnou hůlku," přivinula se k muži a vtiskla letmý polibek na klopu hábitu, „ale budu mnohem klidnější, když ho budeš pravidelně kontrolovat."

„To i já. Ten chlapec je stále ještě dítě."

„Naše dítě."

Severus se vřele pousmál.

Od doby, co jsem v práci, nic nestíhám, ale už se to upevňuje a my se můžeme znovu pravidelně nořit do světa Snamione :)