Snamione: Ve středu moci

Mnoholičný lektvar 33

„Jsi v pořádku?" vběhla do komnaty Hermiona, hledíc na sebe samu. Snape v její podobě seděl ve vzpřímené pozici na lenošce u krbu, hůlku stále držel v ruce a hleděl do ohně, Hermiona si však později uvědomila, že v rohu místnosti postávalo zrcadlo, v němž se odrážely hnědé oči, jež ji nevzrušeně pozorovaly.

Ani po dvou hodinách od proměny v černovlasého kouzelníka si nedokázala Hermiona zvyknout na vysoké tělo svého muže. Shlížela na svět z nepřirozené výšky a její vlastní tělo, jež nyní zapůjčila Severusovi, bylo na lenošce tak drobné, křehké a zranitelné. Přisedla k tělu mladé ženy a objala jej. V těle muže si přišla stejně, jako by objímala svého jedenáctiletého syna. Zavřela oči, aby jí výjev nepřišel tak zvláštní a ona si mohla pouze vychutnat přítomnost Severuse, kterého již nikdy nechtěla ohrozit jako dnes.

„Vypila jsi posilovací dávku?" Hrubý hlas vyplul z pasivního těla. Hlas jediný zůstal původnímu majiteli, vše ostatní se změnilo.

„Ano, nevěděla jsem, zda se zvládnu vrátit včas." Krátké neartikulované zabručení značilo souhlas. „Jak jsi to zvládl?" Hermiona slyšela svůj hlas, ale shlížela na svoji naštvanou tvář shora. Dlouhými bledými prsty odhrnula ženě vlasy z tváře. Severusův nedostupný výraz na její tváři vytvářel něco, co bylo velice přitažlivé, což způsobovalo, že se sama sobě líbila. Pobaveně sledovala, jak muž uměl nosit její tělo, přestože mu to nečinilo žádnou radost.

„Jsem naživu," ohodnotil stroze, prohodil jejich hůlky a Hermiona se uchýlila k šílenému nápadu. Chtěla políbit svého muže, chtěla mu být nablízku, nejraději by jej po stresujícím odpoledne cítila v sobě, aby si byla jistá sounáležitostí, ale minimálně ona měla vězet ještě další hodinu v těle kouzelníka. Ani Snape nevypadal, že by se měl každým okamžikem proměnit zpět do svého těla.

Vzala ženu za tváře, zahleděla se na okamžik do chladných očí, než se zavřenýma očima políbila svého manžela. Nespolupracoval, avšak mužské tělo dokázalo vyvinout takový tlak, že si Severus, uvězněn v jejím těle, byl nucen lehnout na lenošku a nakonec i povolit přístup do svých úst. Hermiona laskala Severuse, užívala si pocit, že se o něj konečně mohla postarat – že jej mohla přivinout do náruče. Líbala Severuse dlouho a intenzivně, než si začala uvědomovat malý problém.

„Severusi?" zamumlala do rtů. Drobná žena pod jejím mužským tělem měla stále pevně zavřené oči, tudíž Hermiona vzala ženu za drobnou ruku a bez ostychů si ji přitiskla mezi nohy. Vzrušeně zafuněla, když ucítila dotek.

Severus v ženském těle se pouze znechuceně odtáhl, avšak Hermioně se tření zalíbilo.

„Nechtěj, abych se na to musel dívat." Pokusil se vysunout zpod mužského těla, čímž se hrubě dotkl nejcitlivějšího místa na novém těle Hermiony. „Chováš se jako blázen! Stačí, že mě nutíš líbat se sám se sebou."

„Severusi, už jsme spolu tak dlouho nespali... Chybí mi to." Bylo naprosto neomalené vklouznout rukou do spodního prádla a začít se dotýkat sama sebe, ale tělo volalo po styku a ona měla poprvé v životě při touze tělo muže. Tělo muže, které důvěrně znala. Tělo, které si ji téměř každý den bralo a nutilo ji křičet a prosit. Nyní tuto moc měla ona.

„Zbytečná námaha, když jsem neplodný," vyprskl rozhněvaně, zatímco pomalu couval z Hermionina dosahu. Bylo možné, že by se bál?

„Teď máš zcela funkční tělo a já jsem ochotná odvést všechnu práci."

„Zešílela jsi? Chceš mít sex se sebou?"

„Nemůžeš mi mít za zlé, že jsem zvědavá." Natáhla ruku a byla překvapena, jak daleko dosáhla. Severus se stáhl ještě víc a zakryl si obličej dlouhými vlasy. „Severusi, ukážu ti, jak ráda s tebou jsem." Tato slova muže mírně zaujala, to poznala Hermiona ze změny postoje. „Nemusíš se ničeho obávat, mé tělo je na tebe zvyklé. I když to bude pro tebe poprvé, není to skutečné poprvé – nic tě nebude bolet, nemusíš mít strach."