Snamione: Ve středu moci

Tajemství Bradavic 20

Hermiona se zrovna nacházela v obýváku, když se vchodové dveře za doprovodu velké rány rozletěly. V mžiku tasila hůlku, i když Severusovy těžké kroky poznala. Vyběhla z pokoje směrem k chodbičce, avšak již na úpatí schodiště zahlédla někoho, jehož by v tento den nečekala.

Rozcuchaná a ve tváři zarudlá Lily dusala po schodech vzhůru, zatímco ji otec pobízel hůlkou do zad jako nějaké zvíře.

„Co se stalo?" Nikdo čarodějce neodpověděl, Lily ani nepozdravila. „Severusi?" Kouzelník pevně tiskl rty k sobě.

„Ahoj, mami," ozval se další hlas z přízemí. Regulus stál na prvním schodu a i když se do scenérie Lily a Severuse příliš nehodil, i on se tvářil zoufale.

„Miláčku," vydechla Hermiona překvapeně, zatímco bojovala s potřebou vydat se za zuřícím Severusem, aby uchránila svoji holčičku. Nakonec se rozhodla sestoupit k synovi a pevně jej objala. Její chlapeček se vrátil domu. „Co se stalo? Proč jste se vrátili ze školy s tátou o den dříve?"

„To kvůli Lily," špitl, aby nepoutal přílišnou pozornost. Hermiona si byla téměř jistá, že za tři měsíce v Bradavicích vyrostl.

„Co udělala?" naléhala čarodějka. Černovlasý chlapec měl o něco delší vlasy než normálně, čímž se nesmírně podobal otci. Zmijozelský stejnokroj na něm však stále visel jako na ramínku.

„Nevím, nejsem v Nebelvíru," zamumlal posmutněle, „ale dnes dopoledne všichni říkali, že ji a Teddyho přistihli v holčičích ložnicích." Hermiona zalapala po dechu. Její holčička a ten...? Její holčičce ještě nebylo ani šestnáct!

„Musím si s Lily promluvit."

„Táta to vyřídí," odpověděl s mírným úšklebkem, který si Hermiona spojila s potlačovaným uspokojením. Konečně otec také vystartoval na svoji chráněnku. Poprvé, co si chlapec i Hermiona pamatovali, se hněv obrátil proti Lily a ne proti nim. Sice čarodějka synovi neochotně rozuměla, velice ji však děsila skutečnost, že z patra neslyšela vůbec nic. Tišící kouzlo. To jediné by vysvětlovalo absolutní ticho, které však nepředznamenávalo nic dobrého. Severus roztržky v kruhu rodinném obvykle neskrýval, tuto bezpečnostní hráz vytvářela pouze Hermiona, aby uchránila děti před nepříjemnými záležitostmi.

„Dojdu se tam podívat. Nemáš hlad? Monta je v kuchyni."

„Ne, ale zajdu ho pozdravit," povzdechl si chlapec. Otočil se na patě a zmizel, takže Hermionu už nic nedrželo na místě. Poslední schody brala po dvou, aby mohla dceru co nejdříve podpořit. Sice se jí nelíbilo, že její holčička již poznala muže až tak intimně, přesto ji dokázala na rozdíl od Severuse pochopit.

Otevřela dveře. Lily stála s bojovně vystrčenou bradou naproti otci a ruce si zakládala na prsou. Severus se vztyčeným prstem v malém prostoru mezi nimi něco pomalu odříkával, ale Hermiona nemohla nic slyšet, jelikož ji Severus do kouzlem utajeného rozhovoru nezasvětil. Musela dojít až k muži a vyrušit jej tak z urputného vytýkání chyb dceři.

„Severusi, prosím. Nech mě s Lily promluvit."

Vztyčený prst se přesunul před Hermioninu tvář. Jasně pochopila gesto k umlčení, což se jí dotklo. Stačilo, že nemohla slyšet kouzelníkova slova, umlčení si již nehodlala nechat líbit. Vytáhla hůlku, namířila ji na manžela a beze slov jej oněměla též. Severus ještě naprázdno jednou otevřel ústa, než vrhl naštvaný pohled i na Hermionu, která doposud za nic nemohla.

„Lásko, prosím, den nám chvilku." Zrušila umlčující kouzlo a Severus přestal držet kouzlo pro udržení tajemství. „Myslím, že vím, co se stalo."

„Stejně jako zbytek Bradavic."

„Tati, já... s tebou souhlasím," pronesla obezřetně Lily na předešlou konverzací, jejíž součástí Hermiona nebyla.

„Mysli na to," sykl Severus, než odešel.

„Miláčku-"

„Mami, už jsem dostala kázání od táty, to pro dnešek fakt stačí." Lily se svěšenými rameny na matku hleděla unavenýma černýma očima, jimiž se nesmírně podobala otci. Dokonce se dokázala tvářit stejně trpitelsky jako on.

„Bylo to tak zlé, že tě otec přivedl domu i s bratrem o celý den dříve, abyste nejeli zítra společně s ostatními vlakem?"

„McGonagallová to oznámila tátovi – víc dělat nemusela."

„Jak se to dozvěděla McGonagallová?"

„Od vedoucího koleje."

„A ten?"

„Emily běžela žalovat, jakmile nás načapala," vyplivla znechuceně. Vždy o této dívce z ročníku hovořila jako o dobré kamarádce, které se svěřovala a se kterou chodívala do Prasinek, dokud... „Žárlí – vždycky se jí Teddy líbil, už v prváku na něj koukala – a teď se jí naskytla příležitost nám uškodit." Lily protočila černé oči. „Měla jít před snídaní na zkoušku sboru s ostatními."

„Lily, tohle není polehčující okolnost."

„Nevím, za co bych se měla omlouvat. Už oficiálně můžu být s klukem, miluju ho a vím, že on miluje mě." Během těchto slov povadlá ramena opět nabrala na suverenitě. Severus zřejmě na dceru neudeřil tak, jak se Hermiona obávala, přestože nyní by pokornější dceru ocenila.

„Jdi do svého pokoje a popřemýšlej, proč nás s otcem tato zpráva tak zaskočila."

„Mami."

„Jdi, Lily." Mladá dívka, nyní již žena, se podrážděně s našpulenými rty rozhodla odkráčet do svého pokoje, Hermioně to však nedalo a záhy ji znovu navštívila. Bez zaklepání vstoupila, načež uviděla dívku s maličkou sovičkou na posteli.

„Co ještě, mami?"

„Já jen..." Čarodějka se nadechla nosem, aby působila klidně. Mohla snadno vytahovat informace ze Severuse, přesto po letech zkušeností si byla jistá, že Severuse by tato otázka nikdy ani nenapadla. „Chránili jste se?"

Lily zrudla po vzoru matky, než nesměla přikývla.

„Jako mudlové," přiznala potichu. Hermioně se alespoň trochu ulevilo. Nebyli to až takoví blázni, přesto vyvstávaly další otázky, jak k dané ochraně vůbec přišli. „Neznáš nějaké kouzlo?"

„Ne, ale existuje lektvar."

„Mohla bys mě ho naučit, prosím?"

„Lily, jsi ještě moc mladá."

„Mami!"

„Neumím ten lektvar uvařit."

Malé rodinné drama, které zavinila Lily. Co mohl Severus dceři říct? Chápete Hermionin klid?

Další díl naleznete pod stromečkem 24.12.

Krásné Vánoce!