Láska a Touha... pokračování

275. kapitola

Jong-Hyun

Bože díky... mně, Min-Kimu i Soo-Hyang se mega moc ulevilo, když se tady ten potrhlý a evidentně i hodně nedochvilný kluk přece jen ukázal. Přes svou radost jsem si však byl vědom faktu, že tohle setkání není naše zásluha. K tomuto setkání došlo jen proto, že se Young-Minovi podařilo přesvědčit svou tetu... vlastně i mě a Min-Kiho... abychom tady na Woojina počkali a naší jedinou zásluhou bylo to, že jsme se, ač docela neradi, nechali překecat a to i přesto, že jsme si byli dost jistí, že je naše čekání zbytečné. Jenže on přišel, což pro mě bylo další... v pořadí už třetí... velice příjemné překvapení a stejné překvapení to bylo i pro Minovu tetu a pro mého miláčka a jsem si jistý, že podobně překvapený byl i Minie, protože ani on neměl úplnou jistotu, jen chtěl a vlastně i potřeboval doufat.

Bože, ještě jednou díky... jeho naděje nebyla marná. My tři jsme samozřejmě měli upřímnou radost, že jsme se v nemocnici zdrželi a mega moc nás těšilo, že je Minie happy díky setkání s Woojinem. Naštěstí se zdálo, že tomu tak je a to i navzdory hodně zvláštnímu rozhovoru, který se svým crushem hned po jeho příchodu vedl. Byl happy, dojatý a možná i zklamaný, ale přesto nejvíc happy, alespoň tak na mě působil. Vlastně, i my tři jsme byli nemálo dojatí, když se ti dva vzájemně ujistili, že se dnes nevidí naposledy a já jsem doufal, že když ten kluk nezklamal Mina teď, nezklame ho ani v budoucnu.

Stejně tak jsem doufal, že Minie není zamilovaný víc, než nám přiznal, nebo v opačném případě, že se nebude trápit, protože si jednoduše bude stát za tím, co sám prohlásil... přeje si přece začít nový život v Miami a to jaksi s přítelem v Koreji úplně nejde. Bože nezatracuj mě, ale... možná je jen dobře, že ho Woojin odmítl. Věřil jsem a opravdu moc doufal, že ti dva můžou zůstat kamarády a znovu se spolu setkat i přes aktuální neshodu v citech. Však Minie nezůstane ve Státech už navždy, nebo snad jo?

Woojin ještě nějakou tu chvíli podržel Mina ve svém objetí, které mu bylo velice vřele opětováno a já, Ki i Soo-Hyang jsme oba kluky s rozněžnělým úsměvem a hlavně mlčky sledovali. „Tak už mě pusť... umačkáš mě." ozval se však po další chvíli objímání rozechvěle Minie, na což se od něho Woojin s rozpačitým úsměvem odtáhl, jen aby mu vyhověl. „Sorry." odtušil s pořád stejným úsměvem. „Jenže já nemůžu za to, že..." podobně rozpačitě se podrbal ve svých na tmavě šedou obarvených vlasech. „je objímání s tebou tak příjemné." dodal už jen vážně. „Kdybys tolik nekecal." začervenal se Minie. „Hele..." ohradil se rázně Woojin. „Já nekecám! Nic z toho, co jsem ti dnes na tomto místě řekl, nebyly pouhé kecy, jasné? Všechno jsem myslel zcela vážně a upřímně, i tohle je pravda!"

Zlehka se dotkl Minieho ramene, přejel prsty až k jeho zápěstí, na což vzal jeho ruku do té své a současně se zahleděl do jeho očí, aniž by se kamarád bránil. Zmohl se na pouhé červenání. „Já tě doopravdy mám moc rád a záleží mi na tobě a..." pokračoval nervózně s naprostou upřímností v hlase Woojin. „moc doufám, že jsem to na tebe všechno nevybalil nějak moc netaktně a taky doufám, že jsem ti svou neomaleností třeba nějak víc neublížil, protože... nic takového jsem vážně neměl v plánu!" „Ne... to je dobré." odtušil rádoby klidně stále se červenající kamarád. „Já tě chápu, nedělej si o mě starosti." „Vážně jsi v pohodě?" ujišťoval se Woojin. „Nezníš, jako bys byl v pohodě."

„Ale já jsem!" vyhrkl Minie. „Jsem do tebe sice zamilovaný... asi... teda... ne asi, vím úplně jistě, že bych s tebou chtěl chodit, ale..." pokračoval rozechvěle. „chápu, proč ty zrovna tohle nechceš a... vlastně jsem moc rád, že jsi mi už dopředu dal košem, protože jinak bych nemohl odletět, jenže..." sypal ze sebe už téměř na jeden nádech, což byla docela změna po jeho váhavém začátku. „Kdybych neodletěl, všechny mé představy o budoucím životě a všechny mé plány by se mi totálně sesypaly, netušil bych, co si mám tady počít a upřímně... vím jistě, že bych pro tebe nebyl dobrý přítel, protože já jsem ještě s nikým nechodil... byl bych ti jen na obtíž, tak..." „Vážně jsi v pohodě?" znovu se ujišťoval Woojin, který Mina umlčel tak, že mu položil prst na rty. „Hmmm." přikývl ještě víc se červenající kamarád.