Láska a Touha... pokračování

253. kapitola

Jong-Hyun

Celou cestu metrem jsem se snažil Min-Kiho hodit do klidu, protože nepřestával být nervózní nejen ohledně YangYanga, ale taky Tena. „To se přece stává, že občas někdo zapomene dodržet slib, ne?" domlouval jsem mu. „Nemusí to však nutně znamenat, že se YangYang na Tenieho vykašlal a už vůbec to nemusí znamenat, že se stalo něco zlého." „Hmmm..." povzdechl si, ne však o mnoho klidněji. „Já vím, miláčku." pokusil se o úsměv. „Jenže..." nervózně se na mě podíval. „YangYang mi nepřijde jako někdo, kdo jen tak zapomene, že něco slíbil."

„Určitě nezapomněl schválně." odtušil jsem. „Mohl být rozhozený z letu, proto si hned nemusel vzpomenout, že má Teniemu zavolat a taky... je přece možné, že ho na letišti čekala jeho máma tak, jak říkal Taeyong, takže ani neměl prostor si vzpomenout. Nevíme ani, jak dlouho trvá cesta z letiště k němu domů a i kdyby byl doma do půl hodiny, má tam přece své kocourky, takže další důvod, proč mohl zapomenout." „Hmmm..." ještě jednou si povzdechl. „Snad máš pravdu." „Já věřím, že mám pravdu." pousmál jsem se, na což jsem konejšivě pohladil jeho tvář. „Netrap se tím, lásko. Věřím, že nemáš důvod k nějakým obavám a... o Tena se postará Taeyong, takže si přestaň dělat starosti i o něho... určitě bude v pohodě." reagoval jsem na jeho dřívější hlášku, že jsme přece jen měli zůstat u hrdliček o něco dýl.

Byl jsem si jistý, že nemělo žádný smysl zdržovat se v Kunově bytě a čekat až se YangYang ozve. Může se přece stát, že zavolá až na druhý den, nebo se mu Tenie dovolá až zítra, nebo klidně i dnes později večer, jakmile náš kamarád bude potřebovat mobil a uvědomí si, že má nastavený režim letadlo. Nenapadal mě žádný jiný důvod, proč by měl hovor padat do hlasové schránky, pokud by nebyl mobil vypnutý, což se mi nepozdávalo vzhledem k YangYangově hlášce, že chce poslouchat písničky, takže skutečně zbýval jen ten režim letadlo. Ledaže by se mu mobil vybil a on už si ho nestihl dobít... taky možnost... a jakmile se doma aklimatizuje... pokud už je doma... mobil si dobije a pak zavolá.

Možností, proč se YangYang neozval hned, bylo víc a já jsem si ani za nic nemínil zatěžovat hlavu nějakýma negativníma představama... žádné letadlo se nezřítilo, v tomto ohledu jsem byl skutečně klidný... taky proto jsem se snažil co nejvíc uklidnit svého miláčka. Stejně tak jsem si byl naprosto jistý, že Tae udělá všechno proto, aby Tenie zbytečně nevyšiloval a v relativním klidu si počkal, až se YangYang ozve, nebo až se mu on sám dovolá. Bože zachraň nás... pro maximální klid nás všech jsem doufal, že se tak stane ještě dnes, nejpozději zítra ráno.

„Neměl bych Teniemu zavolat, jestli se už YangYang konečně ozval?" ptal se mě Ki nervózně, když jsme už byli dávno doma a chystali se na spaní. Táhlo na desátou hodinu a miláček byl až do teď v relativním klidu, jenže jak čas letěl, změnilo se to a právě teď začal být znovu na nervy. „Kdyby se ozval, určitě by ti Tenie zavolal." odtušil jsem podobně nervózně díky neblahému pocitu, že se tuto noc zřejmě nevyspíme. „Nemá smysl mu teď volat a ještě víc ho znervózňovat, takže se uklidni a počkej do zítřka, ano? Pořád si myslím, že není důvod dělat si o YangYanga starosti... určitě se nejpozději zítra Teniemu ozve, omluví se a vysvětlí nejen, proč nezavolal hned, ale taky proč nezavolal tak dlouho." snažil jsem se ho alespoň trochu ukonejšit.

„Takže to znamená, že se YangYang pořád ještě neozval. Proč se ještě neozval?" mlel rozhozeně. „Copak tohle se dělá? Myslíš, že je v pořádku, když nás takto stresuje? Jak mám být klidný a jak má být klidný Tenie, když YangYang vůbec nedodržel slib? Jak si o něho nemáme dělat starosti, když je skoro pět hodin na Tchaiwanu a pořád nevolá a očividně se mu ani Tenie až do teď nedovolal? Jak může být až tak moc mimo a ještě k tomu takto dlouho?" „Lásko..." zaúpěl jsem. „Jistěže není v pořádku, že nedodržel slib, ale... kromě všech těch možných důvodů, proč třeba nemohl zavolat hned, proč mohl zapomenout a proč si třeba až do teď nevzpomněl, je i další možnost." pokračoval jsem s maximální trpělivostí, jaké jsem byl v tuto chvíli schopný.