Láska a Touha... pokračování

214. kapitola

Jong-Hyun

Ležel jsem na boku, Min-Ki naproti mně a už pouze mlčky jsme se vzájemně dívali do očí. Nebylo třeba pořád mluvit, všechno jsme si už přece řekli, přesto se nám ještě nechtělo zvedat z postele. Evidentně jsme oba měli stejné pocity... potřebovali jsme tyto chvíle klidu a vzájemné blízkosti. Vpíjel jsem se pohledem do jeho nádherně temných očí, stejně jako se on vpíjel svým pohledem do těch mých, ale sem tam jsem pohled přece jen odvrátil, ale jen proto, abych mohl takto z blízka zkoumat každý detail miláčkovy něžné tváře.

Znal jsem každý detail jeho rysů, které se stejně jako jeho osobnost vtiskly hluboko do mého srdce, přesto jsem se tohoto pohledu nemohl nikdy dostatečně nabažit. Miluju jeho dlouhé řasy, které lemují ty úžasně temné studánky. Miluju jeho něžný nosík a rozkošně vykrojené rty, které přímo vybízejí k políbení... tak jemné a něžné, nevinně smyslné. Jeho rty bych jako básník přirovnal k okvětním lístkům té nejvoňavější a nejkrásnější růže, která snad existuje. Jistě, musí to být okvětní lístky, které tak sladce doplňují Min-Kiho dokonale souměrnou a nádhernou tvář anděla.

Jeho rty jsou hebké, dětsky nevinné, ale současně dokážou být mega moc vášnivé. Bože zachraň mě... jeho rty se staly mou závislostí podobně, jako se stal mou závislostí on sám. Nedokázal jsem se odrhnout pohledem od jeho očí, od jeho tváře a taky od jeho rtů. Nedokázal jsem nezkoumat tu nádheru, která mi snad nikdy nepřestane brát dech a vhánět láskyplný úžas do mého srdce. Nejspíš nikdy nepřestanu žasnout, že toto naprosto úžasné a mega moc krásné stvoření opětuje mou lásku. Nejspíš nikdy nepřestanu být vděčný za fakt, že je Min-Ki můj přítel.

Ležel jsem, mlčky na něho zíral, zatím co jsem vnímal nepopsatelně velké štěstí zvlášť, když jsem na svém miláčkovi viděl, že on to má stejně jako já. Díval se do mé tváře s rozkošným až dech beroucím okouzlením. Mé srdce se svíralo láskou, něhou a mega moc šťastnými pocity, když jsem zaznamenal nejen to, že nepřestává opětovat můj pohled, ale že se taky občas zaměřuje na menší průzkum mého obličeje, jako by snad byl mou maličkostí okouzlený podobně jako já jím. Bože... je snad možné, že by mnou mohl být pořád takto okouzlený?

Teda, vím, že mě moc miluje, vím, že se mu líbím a že ho přitahuju, ale... „Víš, že jsi moc nádherný, miláčku?" vydechl najednou Ki čímž přerušil tok mých myšlenek. „Když se na tebe teď dívám..." pokračoval potichu dřív, než jsem stihl něco říct já, přesto mé srdce radostně zaplesalo. On skousl svůj spodní ret a současně pozvedl ruku tak, aby mě mohl něžně pohladit, aniž by odvrátil pohled, ve kterém se zračila nejen láska, ale taky nemalý obdiv, který mi v těchto okamžicích opravdu bral dech. „Když teď vidím takto zblízka, jak moc jsi nádherný, Hyunie... napadlo mě, že..." řekl ještě potišeji, jenže svou řeč z nějakého záhadného důvodu nedokončil.

Znovu skousl spodní ret a jeho tvář se začala mírně červenat. „Co tě napadlo, lásko?" kuňkl jsem zvědavě po chvíli, kdy se už jen mlčky díval, aniž by svou řeč snad mínil dokončit. Vážně jsem ztratil dech díky tomu, jak mě jeho obdiv dost nečekaně zasáhl, jako bychom snad spolu trávili první den v našem láskyplném vztahu nebo co. A tento pocit, že to dnes bylo poprvé, ještě víc umocňovala skutečnost, že se Ki nejen červená, ale ještě navíc stydlivě klopí zrak někam na můj krk. „Já nevím, jestli ti to mám říkat, miláčku... stydím se." špitl, na což jsem si pozvedl jeho bradu tak, aby se musel znovu podívat do mých očí.

„Ty se stydíš, Min-Ki?" pousmál jsem se pobaveně, zatím co jsem se zadíval do jeho nádherných studánek, protože mi to naštěstí dovolil. „Potom všem, co jsme spolu prožili... nejen po našem dnešním milování... po té mega dlouhé době, co se známe a po době, co jsme spolu jako pár... ty se přede mnou ještě kvůli něčemu stydíš, lásko?" nechápal jsem stále stejně pobavený. „Vážně se stydíš, ty moje nejmilovanější telátko?" dobíral jsem si ho, zatím co se Ki začervenal ještě víc.