Láska a Touha... pokračování

260. kapitola

Min-Ki

Trvalo dlouho než se Tenie uklidnil natolik, aby přestal plakat a Taeyong, který ho už jen mlčky objímal, téměř celou dobu brečel s ním. Já spolu s Hyuniem a Kunem jsme taky nic dalšího neříkali, pouze jsme sledovali scénu před námi a ani u nás se to neobešlo bez slz. Pořád jsem měl radost z Tenieho slibu, že se nám konečně svěří ohledně svých pocitů a bolestných myšlenek... doufal jsem, že si to ještě nerozmyslí a že na náš rozhovor skutečně dojde... jenže na druhou stranu mi čím dál víc začínalo docházet, jaké hrůzy asi celou tu dobu vnitřně prožívá, proč se asi rozhodl zabít a k tomuto uvědomění zřejmě došlo i kvůli tomu, že jsem si vybavil všechno, co před pár dlouhými okamžiky řekl Louisovi.

Jakmile si Tenie nechal Louise na klíně, pro velkou radost, že kocourka neodehnal, jsem nepřemýšlel o tom, co mu vlastně říká a to i přesto, že nám Kun jeho čínsky řečená slova ochotně překládal a později pro mnohem větší radost z jím slíbeného rozhovoru taky ne, na to došlo až tehdy, když jsme už všichni mlčeli a Tenie nepřestával plakat. Bože... vážně si myslí, že YangYangovi zničil život? Vážně věří, že nějakým způsobem zavinil jeho smrt? Já jsem si byl zcela jistý tím, že nic z toho není pravda... jak by mohla?! ... bohužel jsem však neměl tušení, jestli u Tena jde o přirozenou fázi truchlení, kterou minulý týden v sobotu zmínil Eunwoo, nebo jestli u něho třeba nejde o výčitky s kořeny mnohem hlouběji zakořeněnými v jeho svědomí, což by bylo hodně zlé... bože...

Moc jsem chtěl doufat, že ať už Tenie svou vinu vnímá jakkoli, všechno nám upřímně přizná, nic nezamlčí a nechá se námi bez většího odporu přesvědčit, že se ohledně svých provinění mýlí. Věřil jsem totiž, že Hyunie, Kun a v neposlední řadě taky Taeyong budou při rozhovoru sdílet můj postoj, že nemíní dovolit, aby se Tenie užíral neoprávněnou vinou a mega moc jsem si přál, aby si Tenie připustil svůj omyl bez ohledu na to, kolika chyb se v minulosti dopustil. Nutně jsem potřeboval, aby si s náma co nejdřív promluvil nejen o tom, co ho trápí ohledně YangYanga, ale taky o tom, co šíleného včera prováděl na terase.

Potřeboval jsem, aby si Tenie nejen ulevil od své bolesti, ale taky částečně zmírnil dusivé napětí, které se mě aktuálně snažilo rozervat zevnitř, zatím co jsem si znovu a znovu uvědomoval, že včera nechybělo moc, aby můj milovaný kamarád umřel. Bože, kéž by nám slíbil, že o něčem tak šíleném jako je sebevražda, nebude vůbec přemýšlet, kéž by nám slíbil, že se pokusí být silný nejen kvůli Taemu a nám ostatním, ale nejvíc kvůli sobě. Vážně jsem moc potřeboval, aby nás Tenie ujistil, že se znovu nepokusí jakkoli si ublížit a stejně tak jsem doufal, že buď mu alespoň trochu pomůžeme cítit se líp, nebo ho alespoň přesvědčíme, aby si po návratu do Seoulu promluvil minimálně s psychologem, pokud ne přímo s psychiatrem.

Bože, kéž by Tenie dokázal být rozumný a kéž by mohl souhlasit alespoň s touto variantou, protože i psycholog mu určitě dokáže pomoct víc než my. Chtěl jsem Teniemu návštěvu u psychologa navrhnout, pokud by rozhovor s námi neměl kýžený účinek, jenže kamarád zrovna teď... bohužel... vůbec nevypadal, že by o nějaký rozhovor s námi doopravdy stál, alespoň ne v příštích okamžicích, ach jo. Přestože už neplakal, mlčky a pořád stejně zoufale se tulil k Taemu a já, miláček a taky Kun, který už stihl odchytnout kocourka... netuším, kdy se mu to podařilo... jsme je oba stejně mlčky a stále se slzami v očích sledovali, aniž bychom se pokoušeli na Tena jakkoli tlačit, beztak by to nemělo žádný smysl.

Přestože jsem praskal napětím a nejraději bych s ním o všem mluvil hned, cítil jsem, že tento rozhovor se nedá vynutit, že musím být trpělivý a jednoduše si počkat, až bude Tenie připravený... až on sám bude chtít o všem mluvit. Nemá přece jít o výslech a naší prioritou není Tenieho zlomit. Přáním nás všech je ulevit mu od trápení, být pro něho skutečnou oporou a nejdůležitější ze všeho je, aby si to on uvědomil a věřil nám. On sám musí chtít opřít se o svého miláčka a o své přátele, on sám musí chtít otevřít nám svou mysl a vyhnat z ní všechen hnus, který ho sužuje a tím nemyslím bolest ze ztráty blízkého kamaráda, ale jeho výčitky svědomí. Všechno záleží jen a pouze na něm, my proti jeho vůli nezmůžeme vůbec nic, ach jo.