Láska a Touha... pokračování

221. kapitola

Jong-Hyun

Min-Ki chtěl mermomocí vařit sám, nechal jsem ho proto v kuchyni samotného tak jak si přál. Měl jsem moc dobrou náladu na to, abych se se svým zlatíčkem dohadoval, i když bych rád zůstal s ním a klidně bych mu s vařením pomohl, kdyby mi to dovolil. Bez protestů jsem odešel do jeho pokoje taky proto, že jsem začal být dost zvědavý, jestli snad pro mě nechystá nějaké překvapení. Tvrdil mi sice, že to žádné překvapení nebude, ale já jsem si byl i tak víc než jen jistý, že Ki určitě vymyslí něco, čím mě překvapí. Kdyby něco podobného neměl v plánu, nechal by mě odpočívat tam, ne?

Až v pokoji jsem si uvědomil, že jsem v kuchyni zapomněl svůj mobil, ale nad tím zjištěním jsem pouze mávl rukou. Ve skutečnosti jsem ten krám vůbec nepotřeboval, dokážu se zabavit i bez brouzdání na netu. Neměl jsem žádný opravdový důvod brát si mobil sebou do kuchyně a teď už vůbec nebyl důvod, abych se tam pro něho vracel a rušil tak svou nevyžádanou přítomností miláčka při vaření, i když bych si od něho mohl při té příležitosti „ukrást" polibek nebo klidně i víc polibků. Uculil jsem se při představě, jak se miláček naoko zlobí, že jsem se vrátil do kuchyně a při tom by bylo jasné, že je rád.

Jak jsem si usmyslel, tak jsem i udělal, jenže ve dveřích do kuchyně jsem se zarazil. Zjistil jsem totiž, že si miláček pouští písničky, takže mu mobil brát nemůžu, ještě k tomu se moc roztomile a taky nemálo sexy kroutil do melodie, zatím co si chystal suroviny na vaření. Netušil jsem, co míní vařit, zaujaly mě pouze jeho svůdné pohyby. Bože zachraň mě... Min-Ki vážně vypadal nejen moc rozkošně, ale taky nehorázně sexy, když nechal své tělo volně reagovat na melodii... ten jeho zadeček, bože... a současně se tvářil až moc zaujatě přípravami na vaření, tak sladký.

Okamžik jsem tam jen tak stál a okouzleně na něho zíral... Ki si mě vůbec nevšiml... ale pak jsem se rozhodl, že své zlatíčko raději nebudu rušit. Tak jak jsem se před tím potichu připlížil, zase jsem potichu zmizel. Vrátil jsem se zpět do miláčkova pokoje, kde jsem si lehl na již ustlanou postel, zatím co jsem se v myšlenkách vracel nejen k jeho sexy pohybům, kterých jsem byl aktuálně svědkem... Bože, tak nádherný je... ale taky k dopolednímu mazlení s ním a vlastně ke všem intimnostem, které jsem směl od našeho usmíření se svým zlatíčkem prožít.

Byl jsem šťastný, že mám tak úžasného, rozkošného, sweet, sexy, něžného, vášnivého, nádherného a navíc neskutečně moc láskyplného přítele, kterého miluju nade vše na světě. Byl jsem mega moc šťastný, že mám svého Min-Kiho. Musel jsem se culit jako nějaký happy dement, když jsem snil o své lásce, ale bylo mi to naprosto volné. Bože, tak vypadám jako zamilovaný dement, no a? Kdo by na mém místě nebyl happy a kdo by se na mém místě neculil stejně jako já? Nejspíš jen opravdový dement.

Válet se na posteli a takto zaměstnávat jak svou hlavu, tak obličejové svaly, jsem vydržel docela dost dlouho. Jenže pak mě napadlo, že mé odloučení od miláčka je až příliš dlouhé, potřeboval jsem být znovu s ním. Rozhodl jsem se proto, že nebudu čekat, až mě zavolá, jednoduše se vrátím do kuchyně. I kdyby Ki ještě nebyl s vařením hotový, prostě si sednu na židli, budu se na něho dívat a užívat si ten dokonalý pohled. Nebyl jsem si až tak jistý, jestli by se přede mnou choval stejně, jak se choval, když byl v kuchyni sám, ale i tohle mě dost zajímalo.

Dokáže se miláček až takto moc uvolnit, i kdybych se na něho přitom díval? Vlastně, proč by ne? Neměl jsem pocit, že by měl nějaký pádný důvod, aby se i v mé přítomnosti necítil naprosto uvolněný. Vždyť by to rozhodně nebylo poprvé, co bych ho viděl podobně tancovat, navíc spolu děláme tolik jiných věcí, během kterých se přede mnou ani maličko nestydí... bože... tolik úžasných, uspokojujících a až totálně dech beroucích věcí... i když je jisté, že miláček je občas nehorázné telátko, u něho je vlastně všechno možné.