Láska a Touha... pokračování

249. kapitola

Min-Ki

Musel jsem uznat, že jsou oba YangYangovi kocourci mega moc rozkošní a stejně jako já to pochopitelně viděl Hyunie s Teniem, dokonce i Taeyong přestal mít po poslední fotce vtipně rýpavé narážky. Na majiteli obou kocourků... i přes jeho upřímné pobavení... bylo poznat, že má z chvály týkající se jeho kočičích mazlíčků nejen velkou radost, ale že mu současně oba chlupáči hodně chybí, ach jo. K mé nemalé radosti se však nepřestával usmívat... těšilo mě, že nespěchá s odletem a že zůstává v Seoulu o týden dýl kvůli Teniemu... a k mé ještě větší radosti se nezdálo, že by měl jakýkoli problém s bolestí hlavy.

Hned jak jsme s miláčkem přišli k „hrdličkám" do Kunova bytu a já jsem si vzpomněl, co bylo hlavním důvodem, proč jsem si tady přál jet, snažil jsem se vypozorovat cokoli podezřelého na YangYangově chování... cokoli, co by nasvědčovalo, že není v pořádku, i když se to třeba snaží skrývat. Plán, že se ho zeptám na tu podezřele rychle odeznělou bolest, kterou měl na včerejší party, mi už bohužel nepřišel jako dobrý nápad, nechtěl jsem být netaktní a vlezlý. Čím dýl jsem však YangYanga sledoval, tím víc jsem si byl jistý, že nic nepředstírá... že ho dnes hlava vůbec nebolí... a že je tedy doopravdy v pořádku, ufff.

Přestože znám YangYanga jen krátce, stihl jsem si ho oblíbit a moc by mě mrzelo, kdyby měl nějaké zdravotní problémy a podobně by mě mrzelo, kdyby nám ohledně něčeho takového lhal. Bože... nebylo by to fér vůči Teniemu, proto jsem doufal, že se ve svém pozorování nemýlím a že nám ten kluk skutečně nic netají. U fotek s kocourky jsem už YangYangovu bolest hlavy neřešil, jen jsem se rozněžňoval spolu s na první pohled totálně do Luise a Leona zamilovaným Teniem, který si po Taeho směšných hláškách neodpustil malé vyrypování do svého miláčka.

Řekl mu pouze to, co jsem si myslel i já... slepé telátko Taeyong, hihi (skutečně by musel být na hlavu a divný, kdyby prohlásil, že ani ta poslední fotka není dobrá a že se mu kocourci nelíbí)... a k naší nemalé úlevě se Tae doopravdy neurazil a nenaštval. O to víc nemile nás pak překvapilo, když se okamžik na to rozhodl pokazit pohodu nás všech oznámením, že zrovna teď a ještě k tomu před svědky, míní Tenieho potrestat. Bože... ani ve snu by mě nenapadlo, že udělá něco takového. Byl jsem si totiž víc než jen jistý, že ať už Taeyong vymyslel pro Tenieho jako trest cokoli, mělo by to proběhnout v soukromí a ne se svědky, aby se pak díky tomu Tenie cítil ještě hůř než by musel... chudáček.

Samozřejmě byl z Taeho oznámení nejvíc rozhozený Tenie, ale v podstatě Tae rozhodil nás všechny, tedy mě, miláčka Hyunieho i YangYanga. Čekali jsme pak se zatajeným dechem, jak tohle dopadne a já jsem dech zatajil ještě víc, když Tenie poslušně vstal, aby si vyklepaný mohl vyslechnout, co ho od jeho momentálně zákeřného miláčka čeká a nemine... ach jo a ještě milionkrát ach jo. Čekal jsem a doufal, že to nebude až tak zlé, připravený rázně zasáhnout, kdyby se mi cokoli na Taeho trestu nelíbilo a bylo mi totálně volné, kdyby s tím pak měl Taeyong nějaký problém.

Byl jsem skálopevně rozhodnutý, že mu nedovolím nic, co by mohlo Teniemu fyzicky nebo psychicky ublížit... nic, co by Tenieho trápilo a čeho by Tae mohl později hořce litovat... a bylo zjevné, že by v případě potřeby zasáhl taky Hyunie a YangYang. Na Teniem bylo dost dobře vidět, že se hodně bojí, že by Taeho aktuální žádost nejraději zamítl, jenže tak neudělal a to zřejmě jen proto, že už minulý týden svému klukovi slíbil, že mu dovolí, aby ho potrestal, kdy on bude chtít a jak bude chtít. Očividně právě teď litoval, že něco takového slíbil, přesto se rozhodl nést následky... už nebylo cesty zpět... a je taky možné, že už chtěl mít svůj trest konečně za sebou.