„Potlesk prosím!" dodal ještě hlasitěji Seok-Jin na závěr svého oznámení, na což ho všichni, včetně mě a Hyunieho, poslechli a začali tleskat, jen Jung-Kookie se nepřestával tvářit, jako by absolutně nechápal, co se to tady děje. „Co... cože?" vydechl užasle. Neslyšel jsem přes potlesk úplně dobře, co říká, přesto jsem si byl jistý, že řekl právě tohle už jen ze způsobu, jak pohyboval rty. Hned na to mu Tae-Hyungie něco pošeptal do ucha a Jung-Kookie se zatvářil ještě užasleji. Bože... moc rád bych byl zlatou muškou, jen abych mohl vědět, co mu Tae právě pošeptal. Ach jo, škoda že nejsem zlatá muška.
„Mé obrazy?" nechápal Jung-Kookie... to jsme už netleskali, takže jsem ho slyšel dobře... a rozhlédl se způsobem, jako by vůbec nedokázal uvěřit, že by snad někdo chtěl vystavovat jeho obrazy. Od stolku s dortem byly jeho práce dobře vidět a na Kookieho výrazu bylo poznat, že si jich skutečně všiml. Zatvářil se totiž ještě víc užasle než před tím, telátko. „Potom to zpřístupním veřejnosti, souhlasíš?" obrátil se Jin na v užaslost samotnou proměněného Jung-Kookieho, který se současně fascinovaně díval na každý ze svých obrazů, jako by se snad chtěl ujistit, že tam doopravdy jsou vystavené a taky zjistit, jaká díla tam vlastně jsou. Nezdálo se, že by měl s Jinovou žádostí nějaký problém, přesto nejspíš nedokázal odpovědět.
„Tenhle je můj nejoblíbenější!" uculil se Tae-Hyungie, který rovnou chňapl Jung-Kookieho za ruku, aby ho mohl odvést k tomu jednomu konkrétnímu obrazu, který si podle jeho slov oblíbil ze všech nejvíc. Jin se pousmál, jako by mu vůbec nevadilo, že od Kookieho nedostal odpověď... zřejmě si byl jistý, že veřejná vernisáž rozhodně nebude problém... a já jsem okamžitě chňapl za ruku Hyunieho a spolu s ním spěchal za těma dvěma, abych taky mohl zjistit, který obraz Tae myslí. „Ale... kde jsi ho vzal? Já jsem si nevšiml... Tae?!" sypal ze sebe mírně zmateně Jung-Kookie, který... podobně jako já a Hyunie... právě vykuleněcivěl na Taeho, který se na svého miláčka culil kousek od obrazu znázorňujícího západ slunce nad oceánem, až na to, že my dva jsme civěli nejvíc na ten obraz.
Okamžitě jsem si vybavil, že mi bráška říkal, že tohle maloval v týdnu, kdy ho Tae trápil... Západ slunce na Jeju... a jeho provedení mi přišlo víc než jen skvostné. Moc krásný obraz, zvlášť když jsem moc dobře věděl, co úžasného symbolizuje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„To je tajemství!" mrkl na brášku Tae a hned na to se oba přesunuli kousek dál a my s nimi, aniž by nám ti dva věnovali sebemenší pozornost, a to k obrazu, kde se skvěl nápis „Líbánkový portrét." „Jak se ti líbím víc?" culil se Tae, zatím co dělal vtipné pózy před Kookieho obrazem. Zřejmě svou otázkou myslel, jestli se Kookiemu líbí víc na jeho portrétu, kdy měl obarvené vlasy na blond, nebo jestli má naopak víc rád tuto jeho aktuální vizáž. Nebo to myslel jinak?!
