Láska a Touha... pokračování

270. kapitola

Jong-Hyun

Aniž bych otevřel oči, natáhl jsem ruku směrem, kde by měl být Ki... zrovna se ke mně netulil a mi chyběla jeho blízkost... abych pak mohl zjistit, že místo vedle mě je prázdné. Hned na to jsem otevřel oči, na což jsem si uvědomil nejen to, že jsem nespal v naší posteli v Gangnamu, že miláček musel vstát dřív než já, když už není na pohovce, ale taky skutečnost, že se v obýváku povalují Hyun-Jin s Chang-Binem, stále uvěznění v říši snů. Napadlo mě, že miláček zřejmě musí být v kuchyni spolu s Felixem, protože našeho pihovatého kamaráda jsem v pokoji taky nikde neviděl, leda by byl zalezený pod pohovkou, což nevím, proč by dělal, hehe. Nemusel jsem se rozmýšlet, jestli vsát nebo se dál válet. Chtěl jsem co nejdřív políbit své zlatíčko, s radostí bych si dal kafe, navíc se u mě ozvalo naléhavé volání přírody, takže se co nejrychlejší vykulení z pohovky stalo víc než jen nutností.

Protože jsem spal v hadrech, ve kterých jsem přišel a žádné jiné hadry na převlečení jsem tady neměl, netrvalo mi dlouho vstát a v tichosti opustit obývací pokoj. Už cestou na toaletu jsem zjistil, že Ki je skutečně v kuchyni, ale že tam zřejmě není jen s Lixem. Zatím jsem však nezjišťoval, jestli těm dvěma dělá společnost pouze Min-Ho... až teď jsem si vzpomněl, že ten kluk v noci neodešel domů... nebo jestli už třeba vstal i Han, který jako jediný z telat druháků spal ve svém pokoji. Volání přírody se totiž stalo ještě víc naléhavým, takže nebyl sebemenší prostor na podobné zjišťování a stejně tak nebyl prostor řešit, o čem si můj miláček a kluci asi tak povídají.

„Nevím, jestli mu dám šanci... já... ano, vím už jistě, že jsem do něho zamilovaný, ale... asi s ním nejdřív potřebuju mluvit..." zaslechl jsem naléhavý hlas, který bezesporu patří majiteli tří čičin a zaslechl jsem ho v okamžiku, kdy jsem už po úspěšném splnění své malé mise mířil do kuchyně. „A taky by bylo fajn, kdyby mě nějakým způsobem přesvědčil, že skutečně nemá problém s alkoholem, že dokáže být střízlivý a taky přítulný bez alkoholu, jenže... dnes se na to necítím, jsem ze všeho totálně mimo, a myslím si, že u mě doma a třeba i v klidu, to bude pro tento druh rozhovoru mnohem lepší a na to ostatní je taky potřeba trochu víc času." pokračoval pořád stejně naléhavě. „Chápete mě, že jo?" ujišťoval se, na což jsem udiveně vykulil oči. Bože, Min-Ho je zamilovaný do Hana? Jako fakt?

Netuším, co mu Ki s Felixem odpověděli... nic jsem neslyšel... byl jsem si však už naprosto jistý tím, že Han s nimi v kuchyni není, protože kdyby tam byl, určitě by Min-Ho takto nemluvil, tedy, nemluvil by takto před ním. Stejně tak netuším, jestli jsem byl víc překvapený zjištěním, že je majitel tří čičin zamilovaný do Hana nebo zjištěním, že ten kluk neví, jestli dá Hanovi šanci. Proboha, tak je do Hana zamilovaný nebo snad není?! Nestihl jsem se však nad Min-Hovými slovy a myšlenkovými pochody víc zamyslet, protože hned jak domluvil, prohlásil, že už doopravdy musí jít, rozloučil se s Min-Kim i Felixem, okamžik na to prosvištěl s téměř neslyšným „ahoj" kolem mě a další okamžik na to už zavíral dveře od bytu z druhé strany. Bože zachraň ho... měl jsem oprávněné obavy, aby se nezabil na schodech, jak moc spěchal, hehe.

„Tak nevím..." vydechl jsem pořád ještě dost zaražený a to nejen Min-Hovým spěchem, ale taky tím, co před chvílí říkal. „Je větší tele Han nebo Min-Ho?" položil jsem spíš řečnickou, než skutečnou otázku. Sice jsem neměl ponětí co všechno Min-Ho řekl před tím, než prohlásil to, co prohlásil, ale i tak jsem si byl víc než jistý tím, že je totální tele stejně jako Han. Oba jsou nehorázná telata, protože ani jeden z nich se evidentně nemíní postavit čelem ke svému problému. Han před svým problémem se zamilovaností utíká a Min-Ho řešení zbytečně odkládá. Bože, vždyť i on právě teď zdrhl. Vážně si nemohl s Hanem promluvit ještě dnes? Vážně si myslí, že je Han alkoholik? No... tak snad není.