BTS oneshot

54. JAKO Z POHÁDKY

Taehyung

Vyložím nákup na kuchyňskou linku a naskládám potraviny do lednice. Hlavně všechno oddělit od sebe, a aby zelenina nebyla příliš vzadu. Mohla by zvlhnout a zplesnivět. Mléčné výrobky do jedné police, ovoce do jiné. Kdyby to nebylo jak má, matka by mohla vyletět z kůže.

Vlastně macecha.

Kouknu na nástěnné hodiny nade dveřmi a tiše zaúpím, protože mám zpoždění. Dneska bylo v obchodě rušno a já si vystál dlouhou frontu. Musím se co nejdřív pustit do přípravy snídaně nebo mě matka přerazí. Smím jen doufat, že si mí bratři, Yeonjun s Felixem, přispí. Matka tak bude mít moc práce, aby je dostala z postele.

Urychleně se pustím do vaření rýže, míchaných vajec a krájení čerstvého ovoce, které jsem byl nakoupit. Taky zeleninu. Musí mít na výběr z více možností. Každé ráno jsou jejich chutě jiné.

Postavím vodu na čaj, do džbánu naliju pomerančovou šťávu, připravím i konvici na kávu, kterou má matka ráda. A nesmím zapomenout na džbán vody s okurkou. Posledně na stole chyběla a já musel vydrhnout koupelnu mých bratrů kartáčkem na zuby.

Postupně všechno nosím na jídelní stůl, ale nezvládnu se zbavit toho tiku, jak mi hlava neustále vystřeluje směrem ke schodišti, kdy se objeví matka.

Dneska mám štěstí. Objeví se až ve chvíli, kdy na stůl pokládám poslední talíř s nakrájenou zeleninou.

„Dobré ráno," řeknu a ukloním se jí hlavou, ale jen mě sjede očima a pak zkontroluje stůl se snídaní, než se usadí do čela.

Ihned k ní přiběhnu a naliju jí kávu do hrnku. Odložím konvici doprostřed stolu a podám jí noviny. Nechám tvář sklopenou k podlaze a v uších slyším tlukot svého srdce, jak jsem nervózní, co si pro dnešní den najde. Vždycky si něco najde.

Bohužel, má matka požaduje dokonalost. A já jsem hlavním středobodem toho, abych jí tu dokonalost dopřál.

Z horního patra se začnou trousit i mí bratři a jsou ještě v pyžamech. Felix hlasitě zívne, když se usadí na židli ke stolu. Div, že nepraští hlavou o stůl.

Pevně semknu čelisti k sobě a zahledím se na závěsy u okna za nimi. Taky bych si rád dovolil ten komfort, alespoň jednoho volného dne. Přispat si a nemuset se starat o celý dům.

„Kde je můj banánový milkshake?" zeptá se Felix a prudce se na mě obrátí.

„Já –" zaseknu se s pootevřenou pusou, protože o tomhle novém výmyslu slyším poprvé.

„Taehyungu?" osloví mě matka a já napjatě polknu. „Proč nemá Felix připravený svůj milkshake?"

„Omlouvám se," vydechnu a ohnu se v pase, abych se uklonil.

„Omluvy nestačí," odsekne matka a otočí hlavu k rameni, aby se na mě podívala. „Felix reprezentuje školní fotbalový tým."

Je roztleskávač.

„Potřebuje mít svůj pravidelný přísun přesných kalorií, aby měl energii a zároveň nepřibral," pokračuje matka a já potlačuju hlasité odfrknutí.

Matka očividně neví o jeho nočních návštěvách spíže na čokoládu a bonbóny. Od toho má svou tvář samý pupínek.

„Omlouvám se," zopakuju. „Hned ho dojdu připravit a od zítřejšího rána bude pravidelně na stole u každé snídaně."

Znovu se ukloním a odejdu do kuchyně, abych mohl připravit ten banánový milkshake.

„Takový ubožák," zaslechnu ještě Felixe a odolávám nutkání do něčeho praštit. Obzvlášť, když se Yeonjun hlasitě rozesměje.