New message [CZ]✔

Kapitola dvacátá čtvrtá

Polil mě ledový pot. Okamžitě jsem byla úplně vzhůru a sedla si.

"Mio? Co se stalo? Kde jsi?" Vychrlila jsem ze sebe.

"Liss-"

"Mio, kde teď jsi?"

"Já nevím." Pípla. Skoro jsem se rozbrečela. Okamžitě se mi vybavily ty nejhorší scénáře. Unesli ji. Někde ji drží. Chtějí ji zabít. Mark ji...

Ne. Ne. Ne!

"Jak nevíš?" Vyjekla jsem a zamžourala ve tmě. Uslyšela jsem šramot.

"Odešla jsem a... stojím u nějaké lékárny. Asi deset minut cesty od jeho bytu. Doprdele, nevím!" Vypískla plačtivě. Zhrozila jsem se nad jejím slovníkem a potom se pořádně nadechla.

"Jedu pro tebe." Oznámila jsem ji pevným hlasem, který nepřipouštěl žádné námitky.

"Ale-"

"Žádné ale." Přerušila jsem ji. "Kde Mark bydlí?"

"Liss, nech ho být, nic mu neříkej-"

"S tím hajzlem si to vyřídím pak!" Křikla jsem a potom strnula, když se vedle ozvalo zachroptění. Doufám, že jsem tátu neprobudila. "Chci vědět, kde tě mám hledat." Ten pocit, když nevíte, kde bydlí váš spolužák.

Spěšně mi nadiktovala adresu. "Přijeď." Vzlykla. "Moc mě to mrzí. Odpusť mi to, já-"

"Jedu si pro tebe, sestřičko." Zavěsila jsem a okamžitě vyskočila z postele. Nasoukala jsem se do džín, přehodila na sebe kardigan a...

... potom mě zasáhla krutá realita. Vždyť já nemám řidičák!

Vytočila jsem Theino číslo.

"Kde hoří?"

"Theo! Jde o Miu. Potřebuju tvoje auto a, ehm, tebe."

Šramot. "Já nejsem doma, zlato."

"Co?!" Vyhrkla jsem.

"Dneska v autě jsem ti říkala, že jedu do San Francisca za svou tetou Matie. Nejsem doma, moc mě to mrzí."

Zavrčela jsem. "Děkuju, nevadí. Promiň. Měj se, dobrou."

"Ty mi promiň. Dobrou."

Komu mám teda zavolat? Rodiče upozornit nesmím, Rox nemá auto...

... a potom mě to trklo. Ehm, snad ještě nespí. Vyťukala jsem jeho číslo.

"Prosím?" Ozval se po několika vteřinách a mě polil ledový pot.

"Adriane." Špitla jsem. "Moc mě to mrzí. Moc se omlouvám, že volám tak pozdě-"

"Co se děje?" Přerušil mě a já se kousla do rtu.

"Moje sestra Mia. Nemohu pro ni zajet. Já... je to úplně v hajzlu!" Rozbrečela jsem se.

"Liss, uklidni se. Pomůžu ti."

"Vážně?" Kňukla jsem. "Jsem pitomá sestra."

"Hlavně klid. Kde tě můžu vyzvednout?"

Zamyslela jsem se. "Počkej na Edgar Street u toho velkého žlutého domku s růžemi."

"Dobře. Za deset minut tam...?"

"To stihneš?" Fňukla jsem. "Bydlíš totiž daleko."

"Nejsem doma. Zatím."

"Zatím."

Zavěsil a já okamžitě zhasla lampičku a otevřela okno. Tohle asi bude bolet.

.....
Dokulhala jsem k místu setkání a přitom si nadávala do kravek, koz, magorů, raplů a tak dále. Ve filmech je to vždycky tak jednoduché! Asi máme špatný okap.

Adrianovo auto už tam stálo. Kulhavým krokem jsem k němu došla a potom usedla na místo spolujezdce.

"Fakt se omlouvám, Adriane, já-"

"Kde je Mia?" Zeptal se narovinu a já mu nadiktovala adresu. Přikývl a já ještě dodala, že Mia je někde deset minut pěšky od Marka, u lékárny.

Narozdíl ode mě vypadal dobře. Měl na sobě normálně džíny a koženou bundu. Jako v tom klubu, blesklo mi hlavou. Okamžitě jsem se zaměřila na Miu.

Po celé půlhodině jsme dojeli k malé lékárně, o jejíž zdi se opírala malá ubrečená osůbka.

"Mio!" Vykřikla jsem a doslova vyskočila z auta.

Vzhlédla a do očí se jí nahrnuly nové slzy. Doběhla jsem k ní, nedbajíc na bolest v noze. Objala jsem ji.

"Měla jsi pravdu, Liss." Šeptala a zabořila mi nos do ramene. Klečely jsme na chodníku a obě vzlykaly. Po chvíli jsem ucítila ruku na zádech. Adrian.

"Musíme jít. Rodiče asi neví, že nejsi doma, Liss?"

Vzhlédla jsem. "Neví."

Mia si ho všimla až teď. Zamračila se a vrhla po mně zmatený pohled. "Tvůj kluk?" Zeptala se a popotáhla. Zrudla jsem jako rajče.

"Pojď." Pobídla jsem ji. Adrian mi pomohl ji zvednout na nohy a Mia se o něj s vděkem opřela. Polila mě žárlivost. Dost už!

Sestra si sedla na zadní sedadlo a opřela si hlavu. Neměla žádné viditelné zranění, jen šmouhy od rozmazané řasenky, kruhy pod očima a rozcuchané vlasy. Vyjeli jsme.

"Co ti udělal?" Vyhrkla jsem a zírala před sebe na palubní desku.

"Nic." Zašeptala.

"Před žlutý dům?" Zeptal se Adrian a já zavrtěla hlavou.

"K Markovi." Oznámila jsem. Mia se zajíkla.

"Ne! Jedeme domů!"

"Zabiju ho!" Vyjekla jsem. "Nemá právo-"

"Nic mi neudělal, jasný?" Okřikla mě Mia. "Pokusil se, ale doopravdy mi nic neudělal, protože jsem odešla. Rozešli jsme se." Rozbrečela se nanovo a já protočila panenky. Adrian mlčel.

"Nechodili jste spolu. Jenom randili. To Mark dělá. Namotá tě, využije a odkopne. Je to parchant, bezcitný jako rumunská zbíječka."

Adrian sebou trhnul. Nebrala jsem to na vědomí a pokračovala: "Zaslouží si to. Zaslouží si pěstí do nosu!"

"Co přesně udělal, Mio?" Ozval se Adrian. Ohlédla jsem se. Sestra se nervózně ošila.

"No... koukali jsme film. A potom si mě přivinul do náruče a... začal mě líbat... a když mi chtěl sundat tričko... zarazila jsem ho." Obličej se jí zkřivil potlačovaným pláčem. "Řekl, že jsem naivní malá děvka."

"Cože?!" Zavřískla jsem. Adrianovi ztuhla čelist. "Jeď k Markovi." Přikázala jsem mu.

"Ne!" Protestovala Mia, ale Adrian se už otáčel. Sestra vytřeštila oči.

"Lissa má pravdu." Souhlasil se mnou. "Ale vyřídím to já."