New message [CZ]✔

Kapitola padesátá čtvrtá

Pohled Adrian

Crrr crrr crrr

"Prosím?" Ospale jsem si protřel oči a pokusil se začít vnímat toho, kdo mě rušil tak brzy ráno. Hodiny ukazovaly teprve půl osmé.

"Adriane! Zlato!"

"Ahoj, mami." Usmál jsem se.

"Neruším tě? Víš o tom, že Lindsay ve středu přiletí? Není to úžasné?"

"Lindsay už mi volala. Všechno vím."

"A přiletíš taky, viď?" Žadonila.

"Mami..."

"Lindsay mi říkala, že sis někoho našel a já tu holku chci poznat dřív, než ze mě zbyde jen pomníček."

Lindsay, ty drbno... "Takhle nemluv."

"Je hezká? A jak dlouho jste spolu? Adriane, já zas o ničem nevím."

"Jsme spolu jen pár dnů." Namítl jsem. "A ani nevím, jestli by vůbec mohla někam jet."

"Ale mohla! 'Ne' neberu jako odpověď. Zavolej mi večer, jak sis to zařídil. Přiletíte s Lindsay?"

"Mami-"

"Nemáš snad na letenky? Čekáme tě. Všichni. Cameron už se nemůže dočkat, až tě zase uvidí."

"A nemohla bys mi ho dát jednoduše k telefonu?" Navrhnul jsem.

"Dneska přespával u svého kamaráda z baseballu. Jednoduše, začni se balit."

Rozkaz, generále. "Liss možná ani nebude chtít-"

"Liss? Už jen to jméno je mi sympatické! Takže ve středu, ano?"

Tento boj jsem nemohl vyhrát. "V pátek." Zavrčel jsem nakonec.

"Věděla jsem, že tě přemluvím! Už se mooooc těším, Adíku, až tu mladou krasavici poznám! Samozřejmě, na tebe se těším taky."

"Měj se, mami."

"Ty už to chceš tipnout?"

"Jasné, jdu jí zavolat, hned teď." Zalhal jsem a zavěsil.

No super. Jestli se mi podaří obměkčit rodiče Liss, stane se z mé přítelkyně mučednice.

Z tvé přítelkyně? Jsi v tom až po uši! Slyšel jsem Sethův hlas. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a zabořil hlavu do polštáře.

Pohled Liss

"Lisso, vstávej!" Roxy se mnou zacloumala a krutě mě tak vytrhla z mého snu o jednom úžasném klučíkovi...

Už mluvím jako třináctka.

"Co chceš?" Zavrčela jsem.

"My máme hlad! My máme- au, doprdele!"

Otevřela jsem oči a spatřila Theu, jak si stojíc u dveří tře bolavý kotník. "Co je?" Zívla jsem.

"Skoro jsem se přerazila o tvou postel."

Zasmála jsem se. "Nemáš tu stávkovat tak brzy ráno a rušit mě."

Sedla jsem si a rozhlédla se. Roxy seděla u mě na posteli, Thea u postele a Mia...

"Kde je Mia?" Zeptala jsem se a v hlavě se mi promítl včerejší telefonát. Už jsem chtěla volat policii, hasiče a linku bezpečí ("Prosím, moje sestra se ztratila, co mám dělat?" "S někým si o tom promluv, udělá se ti líp."), když vtom do pokoje nakráčela Mia i s dvěma tácy.

"Topinky s mangovou marmeládou." Oznámila nám pyšně a položila tácy na můj noční stolek. "Říká se 'děkuji Mio!'" To bylo určeno mně.

Všechny čtyři jsme se na jídlo vrhly jako supi na mršinu, jako bychom týden nic nejedly. Uprostřed vylízávání svého talíře mi zavibroval mobil.

Zvědavě jsem si přečetla smsku:

Co takhle si udelat vylet do Oregonu? Pochopim, jestli nebudes chtit. Jen, jestli to pochopi moje draha maminka :) :D A

Uculila jsem se.

Kdy? Kde? Cim?

Jeho odpověď mě rozesmála a vyvolala elektrizující chvění po celém těle.

Hned, tady, cim budes chtit :)

"Co se směješ, ty kozo?" Vyjela na mě Thea.

"Adrian píše."

No pff. S kym si to pisu?

:) tak co, poletis se mnou?

Do Florence za tvou rodinou? :/

... nenutim te

Dam ti vedet vecer, az rodicum nachystam neco moc dobreho a zeptam se jich na svoleni ;)

Dobre :)) budu cekat :))

:))

S úsměvem jsem se odvrátila od displeje a pohlédla na svoje kamarádky a sestru. Roxy se vědoucně usmívala, Mia přikyvovala a Thea se tvářila naoko znechuceně.

"Vy jste sladcí." Pípla Mia.

"Žhavá konverzace?" Mrkla Roxy.

"Cukrátka moje," odfrkla si Thea, "uberte trochu, jinak se připálíte," nasála vzduch, "už teď cítím škvařenej karamel."

Hodila jsem po ní polštář.

Hádejte, kdo si sedl o půl jedné ráno k tomu Wattu a napsal kapču, i když už nedokáže nechat oči otevřené :D

Ale nechtěla jsem vás trápit, tak snad mi to připíšete k dobru :))

Chrissy