New message [CZ]✔

Kapitola šedesátá šestá

Jak jste si jistě všimli :D zveřejňuju kapči dřív, než si to po sobě přečtu a potom si nevšímám "malých chybek" (malých?! Ach Chriss, vždyť to byla hrubka jak pašík!)

Kapča: domeček z karet :)

"Fakt nepiješ?" Vtrhla na mě Lindsay, když Adrian odjel. Zamrkala jsem překvapením.

"Co?"

"Cokoli!" Zavýskla.

"Ale... ale..."

Adrianova máma se rozhodla navštívit svou známou chvíli odtud, tak jela se synem a manželem. A tak jsme zůstali jen já, Lindsay a Cameron.

"Já teda nepiju." Poznamenal Cam.

"To je mi jasný. Ty si vezmi colu. Ale Liss!"

"Lindsay, je mi osmnáct, proboha!" Zasmála jsem se. Lindsay na to nedbala a vytáhla ze spíže bílé víno.

"Vzhledem k událostem nejbližším a včerejším, je nutné se trochu odreagovat." Prohlásila Lindsay.

"Na to mám přece Adriana." Ujelo mi. Lindsay skoro zakopla.

"Vaše noční odreagování mě moc nezajímá, kočko." Protočila očima.

"Mě nezajímá to tvoje." Odsekla jsem. Můj tón mě okamžitě zamrzel.

Lindsay to však nebrala na vědomí. "Pojď. Něco si zahrajeme a tak. Jelikož je dneska hnusně, tak... Hej, Came, máš nějaký hry?"

Cameron přemýšlel. "Na počítači?"

"Ne, stolní. Nebo prostě něco, čím se zabavíme."

Cameronovi se rozzářily oči. "Mám twister."

Pohled Adrian:

Cestou jsem přemýšlel. Myslel jsem na včerejšek. Co kdybych nepřišel včas? Ublížil by jí?

Hned mi přišlo na mysl to, co mi řekla v noci. Probudil mě její pláč. Její slzy mě ničily. Ničil mě pohled na ni, jak brečí. Ničil mě i to, že jsem v noci nezareagoval, když mi řekla, že mě miluje.

Protože jsem prostě nevěděl, jak zareagovat, i když jsem to nejspíš cítil stejně. Nedokázal jsem si to ale přiznat. Co kdyby nakonec odešla? Co až odejde?

Byl jsem strašpytel a nenáviděl jsem se za to.

Ona ti to už řekla. Nechceš jí to taky říct?

Později.

A taky... ještě něco jsem jí chtěl říct. Už delší dobu. Ale zase... bál jsem se její reakce. Bál jsem se toho, že uteče a už se mnou nebude chtít nic mít. Zrovna dneska po filmu jsem si dobře uvědomoval, jak ji to raní.

"Už jsme tu, Adriane."

Zvedl jsem hlavu a uviděl vysokou budovu s logem tátovy firmy. Prodával a pronajímal lodě, čluny, malá letadla. Sethův děda si taky jednu koupil a po jeho smrti měla patřit Sethovi. Jméno jsme vymysleli spolu. Sethovi přišlo padlé na hlavu a mně ještě víc, ale jeho děda souhlasil.

To jméno...

"Adriane, potřebuji poradit. Zkonstruovali jsme novou plachetnici, kterou už si zamluvil jeden pracháč. Vymyslel bys jí nějaké jméno?"

Mlčky jsem pokrčil rameny. To jsme se museli tahat až sem, abych mu pomohl pojmenovat nějakou loď?!

"Proč jsi mě o to nepoprosil doma?" Zeptal jsem se suše a vešel s ním do budovy.