New message [CZ]✔

Kapitola sedmdesátá třetí

O 5 dní později...

"Ráda tě zase vidím." Zamumlala jsem a odstoupila od okna. Vzala jsem do ruky mobil a čekala. Postava stála ve tmě za autem, které patřilo našemu starému sousedovi. Zrovna něco vytahovala z kapsy. Tipovala jsem to na mobil.

Vtom můj telefon začal vyzvánět. Trhla jsem sebou. Fajn. Roztřeseně jsem to zvedla.

"Zase doma, Liss?"

"Nerada tě zklamu, ale dneska se představení konat nebude."

Už ve Florence mi došlo, že Adrian by mi nikdy nebyl schopný dělat to, co dělal tento blb. MonAiro a stalker byli dva odlišní lidé. Je čas odhalit toho druhého človíčka.

"To ještě uvidíme."

"Tak ty asi dneska neuvidíš nic. Nehodlám rozsvítit."

"Ve tmě je to vždycky zajímavější. Nikdy nevíš, co objevíš."

Třeba debila s telefonem?

"No jo. Ty se vůbec nebojíš, že tě jednou někdo najde a skončíš v base za to, co tu provádíš?"

"Ne, pusinko."

Protočila jsem panenky. "To bys ale měl. Teď na tebe mám krásný výhled. Líbí se ti za autem pana Tuckera?"

Mlčel. Přimhouřila jsem oči a podívala se na tmavou postavu venku. Rozhlédl se a zalezl dál do stínu. Vítězslavně jsem se usmála. Jen se boj, miláčku.

"Já mám zas dokonalý výhled na koupelnu. Hmm."

"A co jako?" Prskla jsem.

"Nic, zlato. Jenom... víš, tvoje sestřička má fakt krásný bříško?"

Do hajzlu!

"Počkej, až ti rozbiju hubu, ty pedofilní zmetku! Nečum mi na ségru, rozumíš?! Je jí patnáct!"

Rozběhla jsem se, i s telefonem pořád u ucha, ke koupelně. Bez klepání jsem vtrhla dovnitř a dodupala až k oknu. Zatáhla jsem žaluzie.

"Prokrista, Melisso!" Zavřískla Mia a spěšně se zabalila do osušky.

"Ty mrcho. Hraješ dobře, kotě, ale já mám ještě svoje eso v rukávu."

"Můžeš se těšit na to, až budeš mít můj podpatek ve svý prdeli!" Zavrčela jsem a zavěsila. "Kreténe."

"Co se stalo?" Vyjekla Mia a zděšeně vytřeštila svá kukadla. "To byl ten... ten... stalker?"

Uchechtla jsem se. "Stalker? Psychicky narušený člověk. Bez špetky úcty k ženám. Parchant s dutinou mozkovou. Počkej, to nedává smysl. Jak může mít dutinu mozkovou, když nemá mozek?" Zarazila jsem se nad tím.

Mia se křečovitě zasmála. "Co tu děláš?" Procedila skrz zuby.

Pokrčila jsem rameny a vydala se ke dveřím. "Zachraňuju tvou důstojnost. A ten ručník si klidně schovej. Obě víme, že pod ním nic nemáš."

"Lisso!"

Zavřela jsem se v pokoji a složila se na postel. Chvilku jsem zírala do stropu a pak jsem se rozesmála.

Ano. Ležela jsem na posteli a smála se na strop. Jako každý normální člověk.

Ne, nebrala jsem drogy! Celé ty dny od příjezdu domů jsem probrečela. Ve středu dorazil táta s Miou, a i když u mě celou dobu byly Thea a Roxy, vyváděla jsem, jako bych zůstala celé měsíce sama doma. Úplně sama. Oba hned pochopili, že je tu něco špatně, ale já se svěřila jen Mie. Brečela jsem jí na rameni, ona mě hladila po zádech. Adrian se mi neustále snažil dovolat, ale já (blbec) ho ignorovala. Včera večer to vzdal. Nebo neměl signál? Nevím, ale prostě se mi neozval.

Celé noci jsem se budila v nočních můrách. Za těch pět dní jsem naspala možná patnáct hodin dohromady. A to je dost.

A tak jsem si včera vzala prášek na spaní. To na mě ale působilo úplně opačně a já tak v noci opravdu nezamhouřila oka. Z té únavy mi bylo prostě... hrozně zvláštně.

A zvláštně v mém případě znamená ležet na posteli a smát se na strop.

Cink cink!

"Kdo zase ruší?" Zamumlala jsem si pro sebe a přečetla si příchozí zprávu.

Liss? Ten Paul z NF... by se chtěl sejít zítra ve městě. Je tam plno lidí. A všichni by viděli, kdyby se něco dělo. -R

Unaveně jsem zasténala.

Rox, ty si nedas rict?

Ale Liss :(

Tak se me potom neptej na nazor, jo?

O deset minut později mi přišlo tohle: promiň mi to. Jsem kráva. Nechtěla jsem být taková, když... vždyť víš. Když to teď máš těžké. :(

"Nenamáhej se, Roxy. Stejně už to nemá cenu." Zavrtěla jsem hlavou.

Odložila jsem mobil a zatáhla závěsy. Upřímně, z dnešního telefonátu mě pořád mrazilo a já nechtěla nechat nic náhodě.

Ještě jsem napsala mámě, která si myslela, že jsem dorazila včera.

Doma vsechno ok. Co ty a New York? -L

Odepsala mi: nejradsi bych tu zustala! :D

"Ty se máš, mami. Co já bych dala za to, být někde pryč." Povzdechla jsem si.

Co bych dala za to, být dál od Adriana, který bydlel jen půl hodiny ode mě? Co bych dala za to, kdybych nemusela dávat pozor, jestli mě někdo sleduje?

Chtěla bych odjet. Pryč. Třeba do Miami. To byl vždycky můj sen. Ležet v hromadě písku na Miami Beach, surfovat a procházet se po pláži.

Sama. Bez stalkera. Možná i bez They a Roxy... bez Adriana.

Vtom na mě zavolal můj vnitřní hlas: ne. Bez Adriana ne.

A já věděla, že má pravdu.

Noční kapča!!!! :3

Lovuju vás, puppies :'''')