New message [CZ]✔

Kapitola šedesátá pátá

Utíkala jsem. Srdce mi bilo jako o závod, dech mi pomalu nestačil. Ale utíkala jsem. Musela jsem utíkat.

Někdo se po mně natáhl. Zmrzla jsem. Jeho ruce mě zatáhly do tmavé uličky a já se tak ocitla v temnotě, ze které nebylo úniku.

Probudila jsem se celá zpocená, ufuněná a ubrečená. Ležela jsem na boku na posteli a zírala do prázdna.

Někdo se mě dotknul. Otočila jsem se na záda a hleděla do tmy, dokud místnost neozářilo slabé světlo. Zamrkala jsem, aby se mé oči přizpůsobily.

Adrian se ke mně nakláněl a pozoroval mě se starostí v očích. Kousla jsem se do rtu.

"Probudila jsem tě?" Zašeptala jsem smutně.

"Ne, neprobudila." Řekl unaveně a položil si hlavu vedle mě na polštář. Potlačil zívnutí a palcem mě něžně pohladil po tváři. "Zlý sen?"

"Hm."

"Pojď sem." Zívl a přitáhl si mě k sobě tak, že jsem se k němu tiskla zády. Pocítila jsem tak pocit bezpečí, který mě celou naplnil a zahřál. Vzpomněla jsem si na to, co řekl včera večer: že se mnou zůstane už navždy. Já mu jenom dál brečela do hrudníku, ale teď jsem si uvědomila, že mu to už musím říct.

"Miluju tě, víš to?" Zašeptala jsem. Čekala jsem na odpověď. Marně. Můj princ už spal.

....

"Takže, Adriane." Začala jeho máma, když jsme ráno sešli dolů.

"Ano?"

"Ty jsi někoho zmlátil?"

A jejda.

"Chtěl ublížit Lisse." Bránil se Adrian a přivinul si mě k sobě před zraky ostatních. Paní McAuleyová nad tím pozvedla obočí a dál to nekomentovala.

Usedli jsme ke stolu, ale já prostě neměla hlad. Bylo mi to trapné, sedět tam a odmítnout snídani, tak jsem si vzala alespoň jeden toast s citrusovou marmeládou a uždibovala, zatímco ostatní mluvili.

"Takže ses popral s Royem Wenerrym?" Pan McAuley odložil noviny a podíval se svému synovi do očí.

Roy Wenerry?

"S kým?" Adrian zavrtěl nechápavě hlavou.

"Roy Wenerry. Před třemi lety se oženil a o rok později už se rozváděl. Hodně ho to vzalo. Od té doby chodil do baru každý večer, opíjel se tam obtěžoval mladé ženy a slečny. Ale ještě nikdy nezašel tak daleko."

"Už ani nezajde." Řekl Adrian pevně. Lindsay nad tím zavrtěla hlavou. Cameron se zase trochu pousmál a zakousl se do toastu.

"Dneska tedy budete doma?" Zeptala se paní McAuleyová a my s Adrianem přikývli. Chtěla jsem napsat rodičům, Thee a Roxy. A Adrian si dělal starosti s tím, že mě včerejšek opravdu poznamenal.

I počasí nám hrálo do karet, protože pršelo.

Zavřeli jsme se v pokoji. "Chceš se kouknout na nějaký film?" Zeptal se mě Adrian a ze svého cestovního batohu vytáhl i kapsu s laptopem.

Shodli jsme se na jedné komedii a sedli si spolu do postele. Když film začal, přišla mi smska.

Och, Liss, kdy se vratis?! Ta mala blondata palice uz me stve cim dal tim vic! Vrat se uz! T

Odepsala jsem: jeste necely tyden :)

Zpráva od Roxy: vis, jak jsem ti rikala o tom Paulovi z NewFriends? Napsal mi, ze by se chtel sejit :)

Ztuhla jsem. No to snad ne! Opovaz se s nekym schazet! Podivej se, jak jsem dopadla ja, kdyz jsem na tu vec lezla!

Odpověď: ty jsi trubka. Nebudu se s nim schazet, neboj :)

Mobil jsem odložila a s poloúsměvem jsem se opřela o Adriana.

Zhruba v polovině filmu někdo zaklepal na dveře. Byl to Adrianův otec.

"Odpoledne jedu do Portlandu za Ediem Cherwingstem, omrknout hlavní pobočku. Potřebuju, abys jel se mnou."

Adrian se zamračil. "Tati, ale-"

"No tak. Lindsay ti Lissu na chvíli pohlídá. Vyrážíme ve dvě, kolem desáté jsme zpátky."

Adrian se uchechtnul. "Co tam budeme dělat tak dlouho?"

Pan McAuley přimhouřil oči. "Cesta tam i zpátky, to jsou čtyři hodiny minimálně. Takže tam nebudeme zas tak dlouho. Ve dvě jedeme." A s tím odešel z pokoje.

"No super." Zaúpěl Adrian.

"To je v pořádku. Jen jeď." Řekla jsem mu.

"Té jeho firmě jsem nikdy moc nerozuměl. Nechápu k čemu mu budu."

Lehce jsem se mu otřela svými rty o krk a zavřela oči. Zhluboka jsem se nadechla a objala ho. "V pořádku. Jen jeď."

"Asi jsme sem neměli jet." Utrousil a já zděšeně zvedla hlavu.

"Cože?"

"Každý večer, co tu jsme, je něco špatně. Co když se stane něco i teď?" Díval se na mě se starostí v očích a já pod jeho pohledem tála jako kopeček zmrzliny.

"Nestane." Slíbila jsem mu a stvrdila to polibkem.

Odtáhl se jen na chvíli. "Co když ano?"
"Nestane. Opravdu." Opakovala jsem.

"Ale kdyby něco, hned volej, princezno."

Princezno...

"Dobře, budu." A s tím mě znovu políbil. Takhle bychom možná i pokračovali, kdyby...

"No teda! Zase se olizujou!" Vyjekl Cameron a zabouchl za sebou.

Adrian tiše zavrčel a já se rozesmála.

"Neznáš nějakou burzu, kde by ho odkoupili?" Zeptal se s ohníčky v očích a já znovu neudržela smích.

Tututututuuuut :DD
Noo... myslíte, že by se něco mohlo stát? :(

A když ano, co? :o
...
Minule jsem na to zapomněla, ani nevím jak! ⤵

Prostě hrozně opravdu strašlivě mocinky moc :D děkuju za 100K zhlédnutí, 1K sledovatelů, vaši podporu, čas, trpělivost a úplně všechno, lidi!!!! ♥♥♥♥

Lovujuuu <33333