New message [CZ]✔

Kapitola čtyřicátá třetí

Opatrně jsem scházela dolů, držela se zábradlí jako klíště a přitom se tiše modlila, abych nesletěla. A když jsem konečně byla v cíli, uvědomila jsem si, že ty boty jsem si mohla sundat.

Hele? Máš tam ještě mozek navíc?

Uklidnila jsem se tím, že kdybych sešla bosky, nemělo by to takový ten správný efekt.

No jo. Takže když se držíš zuby nehty zábradlí, abys nespadla a trvá ti to celej den... to má ten správný efekt? Vysmívalo se mi něco uvnitř mě.

Doufajíc, že si mě nikdo nevšiml, jsem vešla do předsíně. Tam už Roxy s Theou Adrianovi něco domlouvaly a Mia se taky nadechovala, že něco řekne.

"Upozorňuju, že má podpatky, takže doporučuji hlídat na každém kroku." Poučovala Thea.

"Neumí na tom chodit." Přidala se Mia a já už rudla vzteky a hanbou zároveň.

Klídek, Liss, jsou to tvoje kamarádky, máš je ráda, je to tvoje sestra, máš ji ráda, za vraždu půjdeš sedět, máš je ráda...

Agrh. "Neruším?" Zeptala jsem se a pozvedla obočí. Holky strnuly a Roxy s Miou zčervenaly jako rajčata.

Adrian konečně vzhlédl. A jakmile to udělal, spadla mu brada.

Okamžitě svůj výraz ovládl a usmál se. Tála jsem z každého jeho pohledu, z každého jeho úsměvu. Najednou mi bylo v těch titěrných šatech horko. Jedna moje část křičela, že se mám jít schovat do pokoje a celé to zrušit, ale ta druhá, ta odvážnější, mi vpustila do krve adrenalin a zatoužila po tom žáru, který vyvolával pohled Adrianových modrých očí.

Polkla jsem knedlík v krku a vykročila k němu. Roxy, Thea a Mia si vyměnily šibalské pohledy a odcupitaly s tím, že přejí hezký večer. Najednou... jsem s ním byla sama.

"Ahoj." Špitla jsem a pořádně si ho prohlédla. Měl na sobě černou košili s vyhrnutými rukávy po lokty a značkové černé kalhoty.

"Ahoj." Usmál se. "Měl jsem pro tebe růži, ale tvoje sestra trvala na tom, že ji dá do vázy."

Skoro jsem vyprskla. "Celá Mia."

Prohrábl si už tak dost rozcuchané vlasy a nabídl a nabídl mi rámě. Romantik, problesklo mi hlavou. Nesměle jsem k němu došla. "Dík." Špitla jsem... zase.

"Nakázaly mi tě hlídat." Ukázal do kuchyně, odkud vyhlížely holky. Ušklíbla jsem se.

"Neposlouchej je. Melou z cesty."

Adrian se zasmál a my potom oba vyšli ven.

....
Autem jsme jeli asi deset minut.

"Víš, že jsi měl čekat v autě?" Nadhodila jsem.

"Já vím, ale to bych přece nebyl gentleman." Zažertoval a já se rozesmála.

"Co kdyby tě chytili máma s tátou?" Zeptala jsem se.

"Nechytili, protože nebyli doma."

"Jo, ale tos nemohl vědět." Opáčila jsem.

Adrian se jen záhadně usmál a zabočil.

"Počkej." Svraštila jsem obočí. "Jak jsi věděl, že rodiče ještě nejsou doma?"

Koutky mu vyletěly nahoru. "Volala mi Thea."

Vytřeštila jsem oči. "No to snad ne!"

Pokrčil rameny. "Řekla, že zatím je čistý vzduch a mám si pro tebe dojít a tak."

"Super." Poker face.

"Nezlob se na ni. Ani na mě. Dívej, už jsme tady."

Zastavili jsme před nějakým podnikem, jehož cedule už z dálky hlásaly, že to tady nebude zrovna levné. Cítila jsem se opravdu divně. Adrian mi otevřel dveře a já opatrně vystoupila z auta a zůstala zírat na jméno restaurace. Marion's. Nejdražší restaurace v okolí.

"Adriane." Hlesla jsem a zoufale vydechla. "To ne, je to tady moc drahý."

Naklonil se k mému uchu. Jeho dech mě šimral na kůži a způsoboval mrazení po celém těle. "Víš, že ti to dneska moc sluší?" Zeptal se skoro neslyšně. Bezděky jsem zalapala po dechu.

Liss, sakra, mysli na něco jiného. Třeba anglickou snídani! Mysli na jídlo! Maso! Meloun! Opečené špe-

Ne.

"Takže aby těch šatů nebyla škoda, co kdybychom šli dovnitř?"

Mlčky jsem přikývla a odmítala se na něj podívat. Moc horko.

Spojil naše dlaně a pokynul mi, abych ho následovala, což jsem udělala. Vešli jsme do luxusní restaurace, kde už sedělo několik párů nebo obchodníků, co se dohadovali o penězích a zboží. Zastavil se u nás roztomilý číšník a zeptal se na rezervaci. Adrian mu něco nadiktoval a mladík nás odvedl ke stolu pro dva.

Sedla jsem si naproti Adrianovi a rozhlédla se kolem. Vím, že to nebylo slušné, ale prostě mi to ujelo. "Co vlastně děláš, že si tohle všechno můžeš dovolit?" Ukázala jsem kolem sebe.

Adrian se nepatrně usmál. "Vlastně, zatím studuju na univerzitě. Možná ti teď budu připadat jako rozmazlený spratek, ale tohle všechno si můžu dovolit díky rodičům. Při narození mi založili spořící účet na pozdější studium."

Usmála jsem se. Neodpálkoval mě. Dobře. "A kde studuješ?"

"V Davisu."

"Teda." Uznala jsem.

"Dobrý den, dáte si?" Vyrušila nás milá servírka. Otevřela jsem jídelní lístek a vyvalila oči na ceny. To do toho melou zlato?!

Vybrala jsem si ledový salát s cherry rajčaty a francouzským dresinkem. Nebylo to totiž tak drahé. Adrian si vybral něco s kuřetem.

Servírka odešla. "Salát?" Pozvedl na mě obočí. "Mohla sis dát cokoli."

"Jo a zaplatí to kdo?"

"Já."

"I voda je tu dražší než celá moje skříň." Odporovala jsem.

Zasmál se. "Ale Liss."

"Z těch cen budu mít noční můry."

"Pojďme mluvit o něčem jiném." Navrhnul. "Co třeba o tom, proč se bojíš reakce rodičů, kdyby mě viděli?"

A jé. "Já jim o tobě ještě neřekla, Adriane. Kdybych jim řekla, že mám nového přítele, označili by mě za, ehm, lehkou holku a udělali by mi ze života peklo..." mumlala jsem. A potom mi něco cvaklo.

Právě jsem označila Adriana za nového přítele.

Tuhle část musím rozseknout. Blbne mi to :/ ... ale píšu píšu :D