New message [CZ]✔

Kapitola čtyřicátá druhá

"Já nemám co na sebe!" Vzlykla jsem a svezla se na postel vedle Mii, která tvrdošíjně trvala na tom, že u mé "přípravy na rande" nesmí chybět. Taky mi zaručila, že mě bude u rodičů krýt a kdyby máma nebo táta došli ještě před šestou, oba je zabaví, abych se mohla s Roxy nepozorovaně vytratit z domu.

A s Theou taky, samozřejmě.

Obě mé kamarádky se rozhodly dneska zajít do kina. Beze mě, ale samozřejmě jim to nevyčítám, když já si randím a ony mi to také přece nevyčítají... pevně v to doufám.

No, když jsem včera přišla s prosíkem za mamkou, jestli bych mohla na "výstavu do galerie", byla tak moc unavená, že by mi dovolila i páteční párty. Bylo to ode mě hnusné. Opravdu hnusné.

"Mami, s Roxy bychom chtěly jít na jednu úžasnou výstavu renesančních obrazů, ale je to večer a já mám pořád to zaracha. No tak mě napadlo, že když nejdu na tu Oliviinu párty, nedovolila bys nám s Roxy na tu výstavu?"

Zákeřná, zlá, odsouzeníhodná dcera... chcete další?

Mí rodiče teď měli kupu práce. Oba řešili nějaké problémy se zaměstnanci, máma se svým šéfem. Bylo toho zkrátka na ně moc, vraceli se pozdě večer a odcházeli brzy ráno. Tím pádem mě nemohli hlídat, ale přitom mě měli pěkně pod kontrolou, díky sousedům. Obzvlášť jedna moc milá sousedka by mě s radostí napráskala, jen co by se u dveří objevil poslíček s kyticí nebo bonboniérou pro mě. Ano, moc si věřím. No, to je jedno, jde o to, že cokoli jsem provedla, sousedi to vyprávěli tak, že namísto návštěvy pětiletého Kennyho mě před rodiči nazývali lehkou dívkou s tajným milencem. Kdyby tak Kenny věděl, co to ten milenec znamená. Ach bože pomoc, smiluj se a daruj jim onen důležitý orgán jménem mozek.

"Máš tu toho spousty." Thea mě nemilosrdně vytrhla z přemýšlení. "Kam vlastně jdete?"

"Do nějaké restaurace." Pokrčila jsem rameny. Roxy přikývla a znovu se začala hrabat v mé skříni. Sorry, Rox, ale nic nového už prostě neobjevíš.

"A pak tě doprovodí domů? Nebo budete koukat na obrazy celou noc?" Rýpla si Thea.

Uhm, radši nekomentovat. "To by mi máma nesežrala. Podle mě ho po dvou hoďkách přestanu bavit a radši se mě rychle zbaví."

Mia si odfrkla. "Mě jsi přestala bavit už po třech vteřinách, sestřičko."

Zabít. Zakopat. Vykopat. Proplesknout. Zakopat.

"Takže romantická večeře v restauraci." Thea zvážila své možnosti a pokynula Roxy, aby se zase prohrabala mými hadry. "Fajn."

Roxy vytáhla několik kousků a postupně je představovala. "Černá sukně do zvonu, bílá halenka s krajkou; skinny džíny a červený top s mašličkou..."

"Nemáš tam něco, co se dá rychle sundat? Aby to neroztrhali, až se na sebe vrhnou v záchvatu vášně?"

Co to... "Řekla jsem, že dneska nic nebude." Křikla jsem.

"Ale vždyť to je pravidlo třetího rande!" Hádala se Thea.

"Prvního rande, pátého setkání." Opravila jsem ji.

"Jsi blbá." Zavrtěla hlavou.

Mia se zvedla a pořádně se mou skříní prohrabala. Nakonec vylovila koktejlové šaty barvy námořnické modři bez ramínek do půli stehen. "Co tohle?" Zeptala se nadšeně.

Roxy se rozzářila očka. "To je perfektní Mio!" Zajásala.

"Ještě nějaký podpatky k tomu a bude to dokonalý!" Přidala se Thea.

Roxy prohledala dno skříně. "Tyhle?" Vytáhla modročerné semišové botky na deseticentimetrovém podpatku, který už jasně předvídal moji smrt.

"A nějaký černý stíny-"

"Dost." Zarazila jsem je. "Proč vždycky musím vypadat jak šlapka?"

"Nebudeš vypadat jak šlapka." Urazila se Roxy.

"Na těch botách se zabiju." Ukázala jsem na výše zmíněný módní kousek.

"Proč si teda takový věci kupuješ, když to nenosíš?" Rozčílila se Thea.

Pokrčila jsem rameny. "Byly ve slevě."

Jako vždycky, nebraly na mě ohled a vrhly se na mě jako na kořist. Posadily mě na židli a vytáhly hřeben, líčidla, sponky, zkrátka všechno, co k mé vraždě potřebovaly. Mia na rozkazy těch slepic podávala střídavě stíny, štětečky, pudr, tužku na oči, řasenku, rtěnku, korektor, hřeben... bylo to k zbláznění.

Po celé půl hodině mě navlekly do šatů, černého dívčího sáčka a těch děsivých podpatků. A taky mi dovolily se podívat do zrcadla.

"Vypadám..."

"Jako princezna a opovaž se tvrdit něco jinýho." Skočila mi Roxy do řeči. Musela jsem se zasmát. Z vlasů mi učesaly perfektní drdol, jen jeden vlnitý pramínek z každé strany mi spadal do obličeje. Na krku jsem měla náhrdelník s modrým kamínkem a na levém zápěstí náramek se srdíčkem. Ten ovšem nebyl vidět kvůli sáčku.

Mia fňukla. "Taky bych už chtěla rande."

Všechny jsme se tomu zasmály. Potom jsem uslyšela auto na příjezdové cestě.

Co když je to máma? Zděsila jsem se. Zabila by mě. Ne. Nás všechny.

Mia na mě mrkla. "Půjdu otevřít."

Chtěla jsem jít za ní, ale Thea mě zarazila. "Ne. Počkej tady. Půjdu a dám vám znamení. Jestli to bude tvůj princ, dám ti znamení. Roxy, ty dávej pozor, aby nezakopla už na schodech."

Vyšla. "Ale Theo, on na mě čeká v au-" zvonek.

Aha.

"On si nedal říct." Zašeptala jsem. "Neměl zvonit, vždyť jsem mu to říkala!"

Thea vtrhla do pokoje. "Dělej, princezno." Zasmála se.

Roxy na mě spiklenecky mrkla a potom odešla s Theou dolů.

"Dík, holky." Zamumlala jsem a vykročila ke schodům. Snad Adrian neuvidí, jak padám, pomyslela jsem si.

Vtom se ozvalo mé podvědomí: viděl tě už v horších situacích. Buď v klidu.

Takže :D dneska se chystám přidat ještě RANDE-kapču :))
Chtěli byste? ;) :D

Chrissy