New message [CZ]✔

Kapitola třicátá třetí

Ahojky 😊😍 tak po celé věčnosti přidávám další kapču ...
Mrzí mě, že jsem nepřidala dřív ..

Jinak, rozvíjím nový plán dohazování. Jestli jsem na něco přišla? Jasně.

... ale sotva své dva OZvTO (objekty zájmu v tomto oboru) můžu dostat do soukromého letadla nebo... :) však já na něco přijdu...

Zpátky k Lisse :*

............

Do tváře mě udeřilo prvních pár paprsků. Ještě jsem spala, takže jsem vnímala jen tak napůl.

Zdálo se mi o té uličce. Jak procházím ztichlým městem v květinových šatech a s úsměvem na rtech. Vtom se přede mnou zjeví on. Nevidím mu do tváře, moje mysl ho zcela rozmazala. Jen vím, že je to ten, co mě včera... hm, přepadl.

Vtom ke mně stáhne ruku. Chci utéct, ale mé nohy jsou najednou těžké jako kámen. Chytí mě za rameno a začne se mnou třást. Výkřiknu.

"Liss, vstávej!"

Prudce jsem otevřela oči, ale ta nálož denního světla mě donutila je zase zavřít. "Jsem vzhůru, Mio." Zavrčela jsem na svou sestru, která mě pilně studovala pohledem.

"No to je dobře." Nervózně se zahihňala.

"Fakt?" Odfrkla jsem si a pohlédla jí do tváře.

"Jasně." Mrkla.

"Jak to? Děje se něco?" Vyskočila jsem do sedu. "Máma s tátou už jsou v práci, že?"

Přikývla. "Asi bych ti měla říct, že na tebe dole někdo čeká." Kousla se do rtu a zčervenala. Zamračila jsem se.

"Thea? Roxy? Pošli je za mnou." Pokrčila jsem rameny. Mia nafoukla tváře a potom vyfoukla vzduch. Ještě chvíli váhala a nakonec zavrtěla hlavou.

"Mioo." Zaúpěla jsem a stoupla si. "Jsou to moje kamarádky. Polonahou už mě viděly."

A tak, jak jsem byla, tedy jen v kalhotkách a tmavě červeném topu, ve kterém jsem nad ránem usnula, jsem se vydala po schodech do haly, ale Mia mě okamžitě zarazila. "Ne, nejsou to Thea s Roxy." Zapištěla fistulí.

Pozdě.

U dveří jsem zaznamenala pohyb. Stál tam... můj černovlasý zachránce.

Ani ty nejvíc sprosté nadávky by nevystihly tuhle situaci...

Rychle jsem zalezla za roh. Podle všeho si mě nevšiml. To je dobře. S očima jako talíře jsem se otočila na sestru a zasyčela: "Co tu dělá tak brzy? Co tu vlastně dělá?!"

Pokrčila rameny. "Nevím. Řekla jsem mu, že spíš..."

"Tak proč neodešel?!"

"Pak jsem dodala, že tě vzbudím."

"A proč? Jsi uplně blbá? Jsem jen v kalhotkách!" Zamyslela jsem se. "Zase." Zamumlala jsem a potom rychlostí japonského tryskáče vyběhla nahoru.

"Zabav ho!" Křikla jsem ještě na Miu a potom zmizela v koupelně.

Do pěti minut jsem vypadala jakž takž k světu, takže jsem seběhla v legínách a bílém tričku s potiskem do kuchyně, kde už seděl on a poslouchal Miu, jak mluví o nějakém filmu, na který chce jít. Adrian ji zaujatě poslouchal a držel v ruce skleničku vody. Mia byla očividně v rozpacích, ale mlela dál, dokud si mě nevšimla. Vydechla při tom úlevou.

Adrian opětoval její pohled a usmál se na mě. Z mých kostí se postupně stávala kašička. Tak fajn.

"Musím zavolat Tiffany." Omluvila se Mia a odcupitala z místnosti. Adrian se postavil a já si tak zase se svým metrem šedesát tři připadala neuvěřitelně maličká.

"Co tu děláš?" Vyhrkla jsem namísto pozdravu. O krok ke mně popošel a moje srdce okamžitě nabralo na rychlosti.

"Mám odejít?" Zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou a zatahala se za lem trička.

"Jen... co děláš tak brzy ráno u nás doma? Co kdyby tě tu viděli rodiče? Jsou dost přísní."

"Starý Bill mi řekl, že budou oba určité v práci." Usmál se. Když řekl slovo Bill, přeběhl mi po těle mráz.

"Ty tu firmu znáš?" Zeptala jsem se. "Tys tam někdy teď byl?"

Zkoumal mě pohledem. "Dneska ráno. Děje se něco?"

Zrakem jsem sklouzla k hodinám. Půl jedenácté?

"Ne, nic." Mávla jsem nad tím rukou. Nadechla jsem se a vyloudila malý úsměv. "Takže znovu. Copak tě zatáhlo k nám na návštěvu?"

Jeho sladký úsměv se proměnil v šibalský úšklebek. Popošel ke mně ještě o kus a řekl: "Ty."