New message [CZ]✔

Kapitola padesátá sedmá

Na obrázku Lindsay :)

Když jsme přistáli a následně vyšli z letadla, obklopila mě šílená panika a zároveň nesmírná úleva. Panika z následujících několika dní, úleva z toho, že se už nevznášíme ve vzduchu.

"Co teď?" Zeptala jsem se a přehodila si batůžek přes jedno rameno.

"Teď dojdeme pro kufry a pak pohledáme Lindsay." Odpověděl mi Adrian a spojil naše dlaně.

Oba už jsme drželi svá zavazadla, a tak jsme se vypravili hledat onu záhadnou Adrianovu kamarádku. Ruku v ruce jsme se procházeli letištní halou a rozhlíželi se. Samozřejmě, já jsem Lindsay nikdy v životě neviděla, takže u mě to stejně nemělo cenu.

"Adriane!"

Otočila jsem se za tím veselým vysokým hlasem a spatřila drobnou krátkovlasou blondýnku v těsných džínách a obyčejném bílém tílku, jak se řítí naším směrem. Automaticky jsem se stáhla. Blondýnka si mě ovšem ani nevšimla a vrhla se mému Adrianovi kolem krku.

To asi bude Lindsay, blesklo mi hlavou.

"Bože můj, tak dlouho jsem tě neviděla, snad celou věčnost!" Pištěla. Nakonec se se zářivým úsměvem odtáhla a zaměřila svou pozornost na mě.

A jé...

Vytřeštila oči. "Och, Adriane. To je ona?"

Adrian se na mě také otočil a usmál se. Přitáhl si mě k sobě a přikývl. "Jo. Liss, Lindsay. Lindsay, Liss."

Lindsay skoro znovu zapištěla, ale udržela se. "Nemůžu tomu uvěřit. Jsi... wau." Rozesmála se.

Okey... "Taky tě ráda poznávám." Utrousila jsem. Jen jsem doufala, že to neznělo moc nepřátelsky.

Ona můj tón snad ani nepostřehla a jestli ano, nedávala to najevo. "Tak jo, pojďte, vy hrdličky." Pobídla nás a otočila se na podpatku. Vydali jsme se za ní.

"Je trochu ztřeštěná." Zašeptal mi Adrian, když jsme vyšli na parkoviště.

"Je celkem v pohodě." Vyloudila jsem úsměv.

"Děsí tě. Mě někdy taky."

Zasmála jsem se a už už chtěla něco namítnout, ale Lindsay mi do toho skočila. "Adriane, okamžitě mě přestaň pomlouvat, jinak začnu já pomlouvat tebe, rozumíš?"

Vytáhla klíčky a odemkla dveře od své stříbrné Alfa Romeo. "Ukažte ty kufry." Poručila nám a my oba poslechli a naložili kufry do zavazadlového prostoru.
Nakonec jsme nastoupili do auta. Lindsay trvala na tom, že musím sedět na místě spolujezdce, takže mi nezbylo nic jiného, než sedět celou hodinu jízdy vedle ní. Nešlo o to, že bych ji třeba neměla ráda, ani jsem ji neznala, to byl ten problém.

"Chci slyšet, jak jste se poznali!" Vykřikla, když jsme vyjeli na cestu.

"Ehm, no..." začala jsem a při vzpomínce na to ráno, kdy jsem se probudila v cizím bytě, jsem zrudla.

"V jednom klubu." Zareagoval Adrian.

"Okey. Ale já nechxi vědět, kde. Ale jak? Koupil ti pití?" To bylo na mě. "Tancovali jste spolu? Nebo jste se tak moc opili, až-"

"Ne, tak to nebylo." Vyhrkli jsme oba zároveň. Lindsay zrudla a nahodila tajemný úsměv, který prozrazoval pouze jedno: nevěřila nám.

"Tohle bych do tebe neřekla, Adriane." Oznámila mu Lindsay.

"Liss bylo špatně, tak jsem ji vzal na noc k sobě, protože jsem z ní nedostal její adresu."

Díky, Áďo. Teď působím jako blbka, které při vizi alkoholu měknou kolena.

"Jeden kluk mi hodil něco do pití." Objasnila jsem to. Lindsay se zamračila.

Po chvíli přemýšlení řekla: "Parchant. Takže jsi u něj přespala?"

Ten důraz na poslední slovo byl až hmatatelný. "Ano, přespala. Celou noc jsme spali."Zavrčel Adrian a já měla chuť se rozesmát.

"Nechápu, jak u něj nějaká holka může přes noc vydržet." Odfrkla Lindsay. "Hrozně chrápe. A mluví ze spaní."

"To nedělám!" Bránil se Adrian.

"Ale děláš. Liss? Jak s tím člověkem vůbec můžeš být?" Vrhla na mě pobavený pohled.

Bylo mi jasné, že si dělá srandu a taky už mi došlo, proč jsou ti dva "jenom kamarádi". Lindsay se mi začínala líbit.

Potom celou dobu vyprávěla o tom, jak bylo v Evropě, co viděla, co zažila. Jedním uchem jsem poslouchala, ale hlavně mne zajímala krajina, kterou jsme projížděli. Oregon byl zkrátka překrásný.

"Liss? Liss, už jsme tady." Adrian do mě jemně trknul a já okamžitě otevřela oči a pohlédla ven. Zastavili jsme před velikým rodinným domem žluté barvy, který stál uprostřed úchvatné přírody. Dům měl asi tři patra, velkou terasu s lavičkou, na každé straně balkón a výhled do domu zaclonily záclonky na francouzských oknech.

Kolem domu rostl živý plot, za nímž se nacházela rozlehlá zahrada s květinami všeho druhu. Adrian mi otevřel dveře a já s poděkováním vystoupila, abych si mohla všechnu tu krásu prohlédnout pořádně. Několik metrů od nás byl postaven vysoký dřevěný plot s bílým nátěrem, který tvořil obvod celého pozemku. Za plotem se z jedné strany táhl les, z druhé strany silnice.

"Měla jsem ten dojem, že bydlíš na farmě, ne v zámku." Ujelo mi.

Zasmál se. "No, kilometr odtud se opravdu farma nachází. Pár set metrů tu stojí další domy."

"Je to krásný." Usmála jsem se na něj.

"Tak to abychom šli dovnitř?" Navrhla Lindsay a ukázala na dům. Vzala jsem svůj kufr a batoh a následovala Lindsay. Adrian kráčel hned za mnou.

Jde se na to.

Zítra (snad) další :))
PS: ... obvykle překlepy najdu až po zveřejnění, ale to už mi většina z nich nejde opravit :'(
Prosím, omluvte mou neschopnost :D
Děkuji :)