New message [CZ]✔

Kapitola třicátá čtvrtá

"Já?" Spadla mi brada.

Zazubil se. "Ty."

Udělal krok vpřed. Polkla jsem a kousla se zevnitř do tváří. Pomoc, potřebuju kyslík!

"Uhm, p-proč já?" Vykoktala jsem, ale Adrian mi neodpověděl. Namísto toho došel až ke mně a vzal mezi prsty pramen mých vlasů, který následně pozorně zkoumal. S úsměvem ho pustil a chytil mi bradu mezi palec a ukazovák, čímž mě donutil se mu dívat do očí. Kyslíková bomba, kyslíková bomba!!!

"Protože můj kamarád do mě hučí, že tě chce poznat." Pokrčil rameny.

Zarazila jsem se. "Prosím?"

"A taky jsem tě chtěl vidět." Usmál se a já se rozzářila.

"Fakt?" Zeptala jsem se.

Upustil moji bradu a chytil mě za boky. Rozhlédla jsem se kolem, jestli nás nešmíruje moje drahá mladší sestra. Nikde jsem ji neviděla, takže buď vážně odešla k sobě, nebo byla sakra dobře schovaná.

"Přemýšlel jsem. Opravdu přemýšlel." Řekl a jeho výraz zvážněl.

Položila jsem mu ruce na srdce, které mu bilo stejně zběsile jako mně. Nevím proč, ale uklidnilo mě to. "A o čem?" Zašeptala jsem a vzhlédla, i když už jsem věděla, o čem přemýšlel.

"O tobě. O nás. O tom, co se stalo v mé koupelně." Usmál se a já zčervenala. "Ani nevíš, jak mě mrzelo, že nemůžeš v pátek na tu párty."

"Máma-" začala jsem, ale Adrian mě zarazil, když přiblížil svůj obličej k mému.

"To nevadí. Každopádně, můj soused a dlouholetý kamarád mi vzal vítr z plachet, když mě obvinil z toho, že na tebe pořád myslím a já si uvědomil, že je to pravda."

Překvapením jsem pootevřela rty. "Adriane-"

Nedopověděla jsem. Přitiskl své rty na mé a zastavil tak tok mých myšlenek. Moji mysl zaplnil jen pocit z tohoto jediného okamžiku. Vnímala jsem jen Adrianovy rty, ruce, jeho blízkost.

A Miino hrané zakašlání.

Odtrhla jsem se od Adriana a zčervenala. Adrian následoval můj pohled a potom nervózně přešlápl.

"Nechci rušit." Založila si ruce na prsou. "Ale dorazil táta. Míří ke dveřím."

No to snad ne.

"Sakra!" Zaklela jsem a vzala Adriana za ruku. Rychle jsem ho táhla k zadnímu východu na zahradu. To je blbý, to je blbý,

"Promiň, promiň, promiň. Fakt je mi to blbý, ale kdyby tě táta viděl, oba nás na místě zastřelí, teda né, že bych tě chtěla děsit, on nemá pistoli, jen pušku po dědečkovi, ale neboj, než ji najde, tak bychom zmizeli, ale pak bych to schytala já..." odemkla jsem zadní dvířka.. "...oni si totiž myslí, že ještě chodím s Joshem, ech, teda, vůbec mě neposlouchej." Zatáhla jsem ho za košili a vystrčila ze dveří. Kupodivu se smál.

"Liss-" snažil se udržet záchvat smíchu.

"To není vtipný!" Pištěla jsem a hned nato uslyšela tátovy těžké kroky. Zpanikarila jsem.

Adrian si mě ještě rychle přitáhl k sobě. "Jsi roztomilá." Zašeptal a věnoval mi poslední sladkou pusu.

"Projdi kolem křoví a otevři si branku." Zašeptala jsem a už už chtěla utíkat dovnitř, ale Adrian mě ještě stáhl k sobě. Riskuješ, pomyslela jsem si.

"Zavolám." Slíbil mi. Rychle jsem přikývla a zavřela mu dveře před nosem.

"Lisso?" Ozvalo se mi za zády a já nadskočila aspoň metr vysoko.

"Tati?" Otočila jsem se na něj. "Co ty tu děláš? Nemáš být v práci?"

Usmál se. "Jen jsem si pro něco přijel. Všechno v pohodě? Mia byla nějaká divná."

Polkla jsem knedlík v krku. "Všechno v pohodě, tati." Vykouzlila jsem úsměv a zasalutovala. Táta se zasmál.

"O půl šesté jsem doma." Řekl ještě, mrkl a odešel. Vydechla jsem úlevou.

Jen tak tak, Lisso. Uf.