New message [CZ]✔

Kapitola šedesátá druhá

"Od čeho je toto?" Zeptal se mě Adrian a přejel mi bříškem palce po jizvě na pravém boku.

"Bylo mi asi patnáct," zavzpomínala jsem, "s Miou jsme se předháněly na kole, já nedávala pozor a narazila do obrubníku." Zasmála jsem se.

Adrian se usmál a zamžoural do letního slunce. Potom se znovu obrátil ke mně. "Bolelo to?" Zeptal se něžně.

"Jelikož jsem byla v šoku, tak ani moc ne." Pokrčila jsem rameny.

"A toto?" Ukázal na můj loket.

"Hm," prohlédla jsem si drobnou jizvičku, "jako malá jsem prorazila okno."

Čekala jsem, že se bude smát stejně jako Josh, kterému jsem se s tímhle svěřila. Adrian se však nesmál. Jen chápavě přikývl a položil si hlavu vedle mě. Vzájemně jsme se tak dívali tomu druhému do očí. Bylo mi krásně. Cítila jsem se jako v sedmém nebi.

Miluju tě, chtěla jsem říct. Opravdu jsem to chtěla říct a už jsem se nadechla k tomu, že mu to řeknu, když-

"Už bychom měli jít." Zašeptal. Zaklapla jsem ústa a jenom přikývla. Nezvládla jsem to. Nevěřila jsem si.

Zvedli jsme se z deky a srolovali ji. V tichosti jsem si přes sebe přehodila své oblečení. Do všeho nám hrál jenom vodopád, který vesele narážel na vodní hladinu jezera.

Mlčky jsme vyšli strmý kopeček a vydali se k autu. Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a připoutala se. Adrian se usadil vedle mě, nastartoval a auto se s cuknutím rozjelo.

"Děje se něco?" Optal se mě.

"Co? Uhm, ne, nic." Zamumlala jsem a zadívala se na krajinu, kterou jsme míjeli.

"Liss," vzal mě za ruku, "víš dobře, že mi můžeš říct, co tě trápí."

Hm. "Jo, já vím."

"Takže?"

Vyloudila jsem ze sebe úsměv. Jenže i Adrian viděl, jak strojeně to působilo.

"Liss." Zavrčel.

"Fakt mi nic není. To bude asi tím sluncem." Vymluvila jsem se. Adrian stáhl ruku zpět a já okamžitě zatoužila po tom, aby se mě zase dotýkal.

Jak je možné, že se i po dvou týdnech dokážu tak hluboce zamilovat do člověka, kterého jsem tehdy viděla poprvé? Jak je možné, že jsou mé city tak silné? Cítí to vůbec stejně? Není na výrok 'miluji tě' příliš brzy?

"Chceš se napít? Mám v tašce chlazenou vodu." Nabídl mi. Pozvedla jsem obočí a natáhla se dozadu pro jeho tašku. Vytáhla jsem z ní láhev, která mě příjemně chladila do rozpálených dlaní.

"Jak je možné, že ta voda není teplá jak...," zarazila jsem se, "že není teplá?"

"Nacpal jsem do toho aspoň půl kila ledu." Zasmál se. Odšroubovala jsem víčko a napila se. Studená tekutina mi zchladila rozpálené tělo a já vděčně zamručela. Rádoby depresivní nálada mě na chvíli konečně přešla.

....

Vešli jsme s Adrianem do kuchyně, kde na stole ležel vzkaz.

Jela jsem do města nakoupit. -May, máma, už jak chcete :)

Adrian se pousmál a potom se otočil na mě. V očích mu svítily uličnické jiskřičky.

"Co?" Zeptala jsem se nervózně a se založenýma rukama jsem se opřela o desku stolu.

"Máme celý dům pro sebe." Zavrněl a pomalu se ke mně přikradl. Nasucho jsem polkla a rozhlédla se kolem.

"Teď jsme pro sebe měli celé dvě hodiny u vodopádů." Upozornila jsem ho.

"No vidíš."

Dravě mě políbil, až jsem skoro jsem dopadla na stůl. Okamžitě mi to připomnělo to ráno u Adriana doma v Santa Rose, když jsem u něj přespávala. Tehdy nás vyrušil Seth. Teď nás nevyrušil nikdo. Byli jsme opravdu sami.

Alespoň jsem si to myslela.

"Nerad ruším," ozvalo se za námi. S Adrianem jsme sebou oba dva trhli, jako by nás polili ledovou vodou, "ale děláte tu představení malým dětem. Ne, že by mi to vadilo."

"Vždyť jsi u snídaně tvrdil, že nejsi malé dítě." Zabručel Adrian a odtáhl se. Otočila jsem hlavu do strany a zahleděla se tak do mladší verze mého přítele.

"Na tohle se stejně moc necítím." Mudroval Cameron.

"Ech?" Znejistěla jsem a prohrábla si vlasy.

Cam se vydal k lednici, otevřel ji a vytáhl si pomerančový džus. Ze skříňky vylovil čipsy s příchutí papriky. "Když se na sebe chcete vrhat jak veverky, dělejte to v pokoji. Nebo aspoň zkontrolujte, jestli náhodou není někdo doma."

"Kde jsi nabral tu svoji logiku?" Adrian nad svým bratrem nevěřícně zavrtěl hlavou.

"To jsem po tobě zdědil. A jestli mě omluvíte, Lindsay zapíná nový film s Liamem Neesonem. Až skončíte, můžete se přidat."

"Came," varoval ho Adrian a založil si ruce na prsou. Já jenom těkala pohledem mezi nimi a kousala si spodní ret.

Cameron s úsměvem dohopkal ke mně. Byl o hlavu menší, tak si stoupl na špičky a do ucha mi zašeptal: "Doufám, že se přidáte. Ten film je pecka. Stejně nemá můj brácha žádnou výdrž a-"

"Camerone!" Zařval Adrian a já sebou v šoku trhla. Vyděšený chlapec vykulil svoje modré oči, popadl čipsy a krabici džusu a vypádil z místnosti jak dělová střela. Jen se za ním zaprášilo.

Chvilku jsme tam oba jen tak postávali a zírali do země. Nevím, co mě to napadlo, ale měla jsem hroznou chuť si rýpnout.

"Ty, Adriane?"

"Hm?"

Kousla jsem se zevnitř do tváří. "Co myslíš, stihneme aspoň polovinu filmu?"

Uchechtnul se. Potom se ke mně otočil a bez varování si mě přehodil přes rameno. Vyjekla jsem a pevně se zachytila jeho trička.

"Já ti dám film."

Jejda.

Jak jsem slíbila, středa je tady :D v noci jsem usnula asi tak o půl třetí ráno a kvůli nočním můrám vstávala cca v pět.

Jelikož jsem nebyla schopná se ani pohnout a k tomu zase dýchám jako pes, I stayed home and wrote this chapter.

:))) snad kapča potěší a ehm, pardon za překlepy a nudný děj, který ale bohužel kvůli vývoji dalších událostí zábavnější nebude :'(

Chriss (she always loves you, babes)

PS: dneska čekejte další dávku kapitolek :D jednu, dvě, možná tři... :DD