New message [CZ]✔

Kapitola sedmdesátá šestá

Josh zavřel dveře. Popošla jsem do středu pokoje a zhluboka se nadechla. Něco mi říkalo, že jsem sem neměla chodit.

"Tak teda začni." Pobídla jsem ho a založila si ruce na prsou.

"Teda. Nemarníš čas." Nervózně se zasmál.

"Joshi, chtěl sis promluvit. Tak mluv."

Ještě chvíli se ošíval. Nakonec se vydal ke mně. Ucouvla jsem a tím mu dala najevo, že tento náš rozhovor bude opravdu jen o mluvení.

"Liss," začal, "ten večer sis to nenechala vysvětlit."

Pozvedla jsem obočí. "Jak chceš vysvětlit to, že jsi měl jazyk v krku Felicity?"

Kousl se zevnitř do tváří. "Ona si začala."

"Ale tys ji nezatrhnul." Oponovala jsem.

"Byl jsem v šoku, Liss. Nevěděl jsem, co má v plánu." Bránil se.

Přimhouřila jsem oči. "Tak určitě si nepřišla promluvit o matice."

Povzdechl si a odvrátil pohled. Taky mu bylo jasné, že ta jeho 'omluva' je krapet labilní. "Promiň mi to."

"Tak abychom to shrnuli. Měli jsme mít rande, tys nepřišel a já tě později načapala v posteli s jinou holkou. Zvedá se mi z toho žaludek, ale co se dá dělat. Všechno? Sbohem." Ukončila jsem to a vydala se ke dveřím. Josh si ale stoupl přede mě a zarazil mě pohledem.

"Co je?" Prskla jsem.

"Mrzí mě, co se mezi námi stalo, ale chtěl bych, abychom..."

"Byli kamarádi? Okey." Navrhla jsem. Nechtěla jsem být Joshova kamarádka. Nechtěla jsem být nic, co by mělo přívlastek Joshova.

"Ne. Ne, nechci, abychom byli kamarádi..."

"Tak co teda?" Zaúpěla jsem.

Usmál se. Argh. "Chtěl bych, abychom se zas dali dohromady. Před tím, ehm, incidentem nám to klapalo."

Vytřeštila jsem na něj oči. Chodit s ním?! Zase?!

"Joshi-"

"Liss. No tak. Bude nám spolu fajn, stejně jako předtím. Ty tři měsíce byly ty nejlepší tři měsíce mého života!"

Dělá si srandu?!

"Joshi, já-"

"Liss. Zkusme to. Uvidíš, že bude vše jako dřív. Zapomeneme na to s Felicity a začneme od začátku." Domlouval mi.

"To nejde!" Oponovala jsem. "Achjo. To tě ani nezajímá, jestli náhodou někoho nemám?!"

Zamyslel se. "A máš?"

Už jsem chtěla říct, že ano, ale vzápětí mě zasáhla krutá realita. Zbledla jsem a odvrátila pohled.

"Tak vidíš." Vítězslavně se usmál. "Tak to vidíš, Liss. Celou dobu od toho, co jsi utekla, na tebe myslím. Na tvůj hlas, tvé rty, na tvé tělo."

Eech. Dík, že to vím. Aspoň mám představu, co ti pomáhá k tomu, abys usnul.

Kde je koupelna? Budu zvracet.

"Já myslím, že by to nefungovalo. Nemá to cenu, Joshi. Když dovolíš, Thea s Roxy na mě už čekají a budou mě hledat, jestli se okamžitě neobjevím dole." Chtěla jsem ho obejít, ale znovu mi zastoupil cestu.

"Má to cenu! A Thea s Roxy vědí, že jsi se mnou, takže je to v pořádku. Nemusíš se bát. Vlastně," nahodil svůj šibalský úšklebek, "můžeme se trochu zdržet."