New message [CZ]✔

Kapitola čtyřicátá osmá

Raz, dva, tři ... jdeme to dopsat :D

"Nesměj se mi."

"Promiň, Lissi."

"Neříkej mi Lissi."

Smích.

"Jak chceš." Prskla jsem a chystala se vstát, ale Adrian zareagoval rychle a přišpendlil mi ruce k polštáři. Uhm.

"Kam utíkáš?" Zeptal se s úsměvem.

"Ewp."

"Ewp?"

"Jo, ewp."

"Neutíkej mi." Jeho pohled zněžněl. Tvářil se jako smutné opuštěné štěně. To, co teď řekl, mi připomnělo včerejší prosbu v autě.

"Neuteču." A tentokrát to byla pravda.

Držela jsem ho pevně kolem krku a oplácala mu jeho žhavé polibky. Ohromovalo mě, jak mne dokázal v jednu chvíli rozpálit jako žhavé železo a hned nato rozesmát jako nikdo jiný za celých osmnáct let mého života. Hladil mě po boku, po zádech, jeho prsty mě šimraly na břiše. Zkusil mi přetáhnout tričko přes hlavu- a tentokrát se to povedlo!

Bez trička už mě mé sebevědomí pomalu opustilo. Ztuhla jsem. Je to přece Adrian, tak o co jde?! Křičelo na mě něco uvnitř.

"Liss?" Zaznamenal tu změnu. "Nemusíme-"

"Já vím." Přerušila jsem ho.

"Děje se něco?" Zeptal se ustaraně.

Dělo se toho hodně. O svou nevinnost jsem přišla s Joshem na nějaké debilní párty, která stejně za nic nestála. Tu noc, o které Roxy a většina dívek básnila, jsem si nepamatovala. Oba dva jsme byli opilí. On mě zatáhl do pokoje. Nevnímala jsem okolní svět. Využil mě a já se ráno probudila s kocovinou v cizí posteli, v cizím domě vedle kluka, který mě o tři měsíce později podvedl.

Fyzicky už jsem měla nějakou zkušenost.

Ale psychicky jsem byla, ehm-ehm, stále panna...

"Ne." Zavrtěla jsem hlavou a přitiskla se k němu.

Jako by mě chápal. Pod přívalem jeho polibků a doteků jsem se nakonec uvolnila. Zapomněla jsem na všechny špatné události posledních pár měsíců, zapomněla jsem na mámu, tátu, Joshe, dokonce i na své drahé kamarádky a sestru. A vyplatilo se to.

Dobře. Zpočátku... to vlastně moc příjemné nebylo. Což mě docelo zarazilo. Že bychom s Joshem celou tu noc hráli karty?

Jenže když mi potom Adrian posypal krk polibky a šeptal mi do ucha, že jsem nádherná (haha, Adriane), nemohla jsem si stěžovat. Jop, byla jsem v rauši.

Když bylo po všem, oba jsem zadýchaní spadli naznak. Se zavřenýma očima jsem si v hlavě promítala každou vteřinu toho, co se před chvílí stalo. Nakonec jsem se odvážila podívat na Adriana, který mě šťastně sledoval. Dlaní si podepíral hlavu a s úsměvem se mi díval do očí.

"To, že jsi nádherná, jsem myslel vážně." Ujistil mě a já ho se smíchem políbila. Cítila jsem, že se usmívá.

Nakonec jsem si hlavu opřela o jeho rameno a on mě jednou rukou objal, zatímco druhou zkoumal moje vlasy.

"Hezká sláma, co?" Zažertovala jsem.

"Máš nádherný vlasy." Opáčil.

Uculila jsem se.

"A oči taky. Všechno na tobě je nádherný."

Zavřela jsem oči a víc se k němu přitiskla.

"I to tvoje červenání."

Zasmála jsem se.

"Vždycky potom vypadáš jako jahoda."

Praštila jsem ho pěstí do hrudníku. Tentokrát se zasmál on.

"Co je? Mám jahody rád. A ty taky."

"Pche." Dělala jsem uraženou.

"A taky maliny."

"Hmm."

"A tebe."

Vzhlédla jsem. Něžně mě pozoroval, jeho oči zářily štěstím. Musela jsem se odvrátit, abych se nerozbrečela.

Josh ti taky říkal, že tě má rád, křičelo mé podvědomí, ale myslel to vážně?

"Liss? Udělal jsem něco?" Stiskl mi bradu mezi palec a ukazovák a otočil mi zase hlavu k sobě.

"Ne." Odpověděla jsem rychle. "Já jen... taky tě mám ráda." Moc.

"Proč teda brečíš?"

Protože se bojím, že mi to říkáš jen proto, že jsem se s tebou teď vyspala. Stačí?

"To je jedno." Odmávla jsem to a znovu se o něj opřela. "Jsem už asi moc unavená." Abych potvrdila vážnost svých slov, hlasitě jsem zívla.

"A nechceš někomu zavolat, že žiješ?"

Ale jo, prosím tě... "Ráno." Zííív.

"Dobře. Tak dobrou, Liss."

"Dobrou."

A potom jsem usnula v Adrianově náruči...

Vlastně... zase. Ale tentokrát mě nikdo nezdrogoval.

Já to rozmlátím o zem, do pr...kýnka.

Noo, s tímhle nejsem teda vůbec spokojená. Opravdu jsem to chtěla trochu víc popsat, ale pak mi došlo, že to prostě nedám. V hlavě mám promyšlené všechno do nejmenších detailů, ale moje prsty s klávesnicí nespolupracují. Takže se omlouvám za napětí, když za vším tím povykem je taková sra... čka. Tak.

Takže, ale účel splněn :D na maminku a tatínka si zahráli a erotická povídka z toho taky není :D

Vzhledem k mému věku jsem na tom sice mohla trochu zapracovat, ale snad příště :)

A taky, počet zbývajících kapitol, to už fakt nevím, co s tím. Vím přesně, co ještě chci do příběhu zařadit, ale počet kapitol fakt nedám :)

Ještě se máte na co těšit :) (stalker, MonAiro, vztah Liss-rodiče, Liss-Adrian)

Přeji dobrou noc ... teda dobré ráno :D