New message [CZ]✔

Kapitola osmdesátá třetí

O dva dny později

(13:47)
Seděla jsem s Miou, Roxy a Theou u nás v obýváku a koukala do svého nového mobilu, protože ten starý mi zabavila policie.

"Už mě to štve. Neumím s tím." Zavrčela jsem a odhodila telefon stranou. Mia si pročísla své tmavě hnědé vlasy a zívla.

"Pojďme na něco mrknout!" Zaúpěla moje sestra.

"Tak něco zapni." Odmávla to Roxy a zakoukala se do svého mobilního zařízení.

"Kdo ti pořád píše?" Vyzvídala jsem. Roxy okamžitě zakryla displej rukou, abych tam neviděla.

"Paul." Špitla a zčervenala. S Theou jsme otráveně zabručely.

"Ty, Roxeno, skončíš jako Lissa!" Upozornila ji Thea, která byla dneska jako na trní. Pořád kontrolovala mobil a neustále někomu volala.

"Paul je hodný kluk." Zacvrlikala naše blondýnka a usmála se na mě. "Neboj. Nehodlám se s ním sejít."

"Mám nechat tu show o vaření, nebo přepnout jinam?" Zeptala se Mia.

"Pusť tam, co chceš." Odsekla jsem a vrhla podezíravý pohled po své černošce. Zrovna ťukala do mobilu nějakou smsku. Opatrně jsem se k ní natáhla.

Jak jako, ze se zdrzis?!

"Kdo se zdrží?" Zeptala jsem se a Thea se zajíkla.

"Nečum mi do mobilu!" Okřikla mě. Já zamrkala a odtáhla se. A dost.

"Kamarádky." Odfrkla jsem si.

Thea na mě vrhla nasupený pohled. "Hej, tak bacha. Všechno se včas dozvíš."

"Jo, jasně." Zamumlala jsem a zvedla se z gauče. Odešla jsem do kuchyně. Vytáhla jsem si ze skříňky čokoládu a zakousla se do tabulky.

Doktor, u kterého jsem včera byla, mi poradil čokoládu, když budu mít nervy. Byla to blbost, protože jsem měla nervy pořád.

Nebo říkal, ať nejím čokoládu, když mám nervy?

Bylo mi to jedno. Jase zatím nechytili a já nemohla přestat myslet na to, že až vyjdu z domu, vrhne se na mě a ublíží mně i celé rodině. Možná jsem byla paranoidní.

A možná ne.

Máma s tátou dnes nebyli doma. Oba odešli brzy ráno do práce a poprosili rodiče mých kamarádek, jestli sem nemůžou dojít.

Jenže ty dvě pipky by určitě ani nepostřehly, že jsem třeba vyšla ven.

Roxy textovala s Paulem a Thea... Možná s nějakým tajným milencem.

Snědla jsem asi polovinu čokolády a pak do sebe nalila snad litr vody. Adrianovi jsem se ještě neozvala. On mně taky ne. Zřejmě na mě zapomněl...

Asi to tak mělo být. On si najde někoho lepšího a já...

Domem se rozlehl dunivý zvuk zvonku. Trhla jsem sebou.

"Jdu otevřít!" Vykřikla Thea a rozběhla se ke dveřím. Uchechtla jsem se. Jako doma, ty moje příšerko...

Vyšla jsem z kuchyně, abych se podívala, kdo přišel. Thea se bavila s někým u dveří a třásla se... nadšením?

"Theo, můžeš mi říct, co to děláš? Ne, že bych ti chtěla bránit, ale pro tvého milence tu asi už nebude místo." Zasmála jsem se a založila si ruce na prsou.

Thea se taky zasmála. "Dobře. Ale pro toho tvého tu místo ještě bude, ne?"

Ustoupila stranou a já nechápavě nakrčila čelo. A potom jsem ho uviděla.

Poklesla mi čelist a srdce hrozilo výletem ven z hrudi.

"Adriane." Zašeptala jsem a ošila se. Atmosféra nabrala na hustotě a dech se mi zadrhl.

Thea se spiklenecky usmála. "Já ti říkala, že se brzy dozvíš, o co jde. Nechám vás." Odcupitala dřív, než jsem stačila něco namítnout.

Uhm, sakra.

"Liss?" Adrian zvedl hlavu a prohlédl si mě. Přesně jako tehdy poprvé, tála jsem pod jeho modrým pohledem.

"Nechceš jít dál? Abych zavřela?" Zeptala jsem se tiše a vykročila k němu. Adrian popošel dál do haly a já se natáhla přes něj, abych zavřela.

Samozřejmě jsme se dotkli pažemi. Zalapala jsem po dechu a otočila se na něj.

"Co... co tu děláš?" Špitla jsem.

"Přišel jsem se ti omluvit. Osobně."

"Omluvit za co?" Hlesla jsem a opřela se o zeď.

"Za všechno, co jsem ti udělal. Za to, že jsem ti lhal, za to, že jsem se líbal s Antonií."

Trhla jsem sebou. Polkla jsem slzy a přikývla.

"Mrzí mě, že jsem se ti naboural do počítače." Vyhrkl a já se tiše zasmála.

"Mrzí mě to všechno. A nejvíc to, že jsem tě nechal jít. Nebojoval jsem o tebe a nebyl s tebou, když tě napadl ten kretén." Povzdechl si.

Znovu jsem polkla slzy. "Jak ty o tom víš?"

"Thea." Pokrčil rameny. Přikývla jsem. Zase.

"Jasně. Thea." Usmála jsem se. "Za to, že jsi tu nebyl... nemůžeš. Cam tě potřeboval."

Zamračil se. "Jak víš..."

"Seth." Pokrčila jsem rameny. I on přikývl.

"Jasně. Seth." Taky se usmál.

Nastalo trapné ticho. Já jsem zírala do země, Adrian mlčel.

Vtom mě popadl za boky a přitáhl si mě k sobě. Šok mi nedovolil ani promluvit. Chytil mou tvář do dlaní a já málem zinfarktovala, když přitiskl své rty na mé a něžně mě políbil.

"Jžš, Liss, promiň..." skoro se odtáhl, ale já mu to nedovolila.

"Ne! Ty promiň! Promiň, že jsem byla tak strašná husa, že jsem dělala uraženou a že jsem tě ignorovala. Sakra, Adriane. Neodtahuj se." Poprosila jsem ho.

Zasmál se mi do rtů. "To ani nemám v plánu. Už nikdy tě nenechám odejít. Miluju tě."

A tentokrát jsem mu obmotala ruce kolem krku s účelem ho už opravdu nikdy nepustit. "Já tebe taky."

Od sebe jsme byli až moc dlouho.
....

domcisafi trocha romantiky 💞💞

Chriss✌

Poslední část zítra