New message [CZ]✔

Kapitola čtyřicátá

Ou ou ou :D čtyřicátá část je tu :D jestli počítám správně, zbývá ještě cca 15 až 20 částí... :)) ale matika mi stejně nikdy nešla :D
No, takže :D jedna moc hodná osůbka mi pomohla s trailerem na tento příběh, takže pište do komentářů, jestli ho sem mám vložit :)
Jinak chci strašně poděkovat za vaše votes a komenty, strašně to potěší, fakt skoro brečím :D :)) a všimla jsem si, že jsem #4 v pořadí :D snad chápete, takže prostě, ehm, zpátky k příběhu :)))
Fakt vás milujuu

Jo a abych nezapomněla :) jestli se nudíte, zkuste juknout na příběh Naděje na lepší život :D už jsem to sem někde psala, nwm kam,  ... teprve se to rozjíždí, ale jelikož jsem měla tu čest si vyslechnout promyšlený plán celého příběhu a taky... taky tu čest dostat "sprda" za opravu gramatických chyb a ne promýšlet to ostatní :D promiň mi, Luciášku :D 

.............................. 

"Give it to me, I'm worth it
Baby I'm worth it
Uh huh I'm worth it
Gimme gimme, I'm worth it!!!" 

"Dost, prosím, už mě z toho bolí uši!" zaječela jsem a Mia se nahlas rozesmála. Fakt sranda.

„Copak Liss? Co se ti zase nelíbí?" Thea na mě vyplázla svůj růžový jazýček.

„Co se mi nelíbí? Svůj sluch bych si ještě ráda nechala, děkuju." Otočila jsem se na podpatku a skočila na postel vedle uculující se Roxy.

„Vždyť nezpíváme tak nahlas." Namítla Mia ukřivděně. Po dlouhé době jsem jí dovolila zůstat s námi v pokoji a přidat se do „rozhovoru", jenž spočíval v neustálém řehotu a zpívání pořád té samé písničky, která už mi totálně lezla na nervy. Kdyby aspoň zpívat uměly. Sousedi mě zažalují za týrání koček, pomyslela jsem si trpce.

Kenny se zvedl ze země, kde si hrál na mém starém tabletu. Měla jsem tam jen několik málo her a už jsem je stejně nehrála, tak proč jimi nezabavit pětileté dítě? Dobře, není zdravé učit Kennyho už odmalička zírat neustále do elektroniky, ale pochybuju, že by ho bavily naše řeči o klucích nebo jiných věcičkách, co se rozhodně netýkají roztomilých předškoláků s nevinným srdíčkem. Byl by přímo zločin ho zasvětit do tajů života v tak mladém věku a taky, když my čtyři o životě téměř taky ještě nic moc nevěděly.

Neberte dětem v tak útlém věku iluze. Nechte je snít o Ježíškovi, Santovi, Dědu Mrázovi, vránách a čápovi s peřinkou, ze které na vás mává malý růžový uzlíček štěstí.

To jsme trochu odbočili, vraťme se k tomu, proč mým rodičům vůbec nepřekáželo, že jim v baráku hučí reproduktory a pisklavé hlásky skoro dospělých puberťaček.

Je to snadné. Rodiče nebyli doma.

Hodiny ukazovaly přesně půl čtvrté odpoledne. Thea před hodinou volala domů, že Kennymu se tady líbí a tak se oba vrátí trochu později. Mia upletla Roxy rybí cop a té blondýnce se to tak strašně zalíbilo, že tentokrát se ani nepřidala k řádění za hlasité hudby.

„Klidně se přidej." Pobídla jsem ji a ukázala na ty dvě kozy, které skákaly radostí po pokoji a předváděly ty nejpodivnější taneční kreace. Thea zrovna učila Miu něco jako twerking, ale obě při tom vypadaly tak komicky, že bych to spíš nazvala opileckým tanečkem po divoké párty.

„Zničím si účes."

„Mia ti udělá novej."

„Ne, to je dobrý." Zavrtěla vesele hlavou.

Písnička skončila a začala hrát nová, Marvin Gaye.

Thea s Miou klesly na podlahu a se smíchem zalapaly po dechu. „Teda." Vydechla Thea a Mia se rozesmála ještě víc.

„Doufám," začala Roxy a stoupla si, „že jste se moc nezřídily. Ještě nás čeká zmrzka."

Plácla jsem se do čela. „Zmrzku ne, prosím. Zmrzku ne."

„Na oslavu toho, že jsi Joshe hezky odpálkovala!" všechny tři se rozesmály a Kenny, který doteď seděl na mé židli, se jako na pokyn vypravil ke kelímkům na mém nočním stolku.

„Kenny, tys měl bonbony." Napomenula ho Thea a založila si ruce na prsou.

„Já chci ale zmrzlinu, Theo." Dupl si Kenny.

„Kouzelný slovo?" zeptala se Thea suše.

Kenny se zamyšleně podrbal na bradě. Potom se mu rozzářila očka. „Prosím! Prosííím!" vykřikl nadšeně a Mia mu se smíchem podala lžičku.

Seděli jsme všichni na zemi, cpali se zmrzlinou a my holky fantazírovaly o tom, co jsme mohly po Joshovi ještě hodit. Maso bylo jasnou volbou, ale co takhle mražený hrášek? Krabice mléka nebo bochník chleba? A jak by asi Josh zareagoval, kdybych po něm hodila nákupní košík?

„Ten jeho obličej, když jsi po něm vyjela!" pochválila jsem Theu. Ta se znovu rozesmála.

„Už nikdy ho nenapadne se tě ještě dotknout!"

Všechny čtyři jsme zajásaly. Mia přikyvovala a usmívala se na Kennyho. Mladší sourozenci nejsou zas tak špatní...

Vtom mi zavibroval telefon. Bez toho, abych se podívala, kdo volá, jsem to zvedla.

„Haló?" zavolala jsem vesele. Úsměv mi zmrznul na tváři, když se zase ozval ten protivný hlas.

„Pamatuj, Liss. Mám oči všude."

Měla jsem toho akorát po krk.

„Fajn, ty parchante!" Křikla jsem a nedbala na to, že se v místnosti nachází malé dítě. „Řeknu ti to takhle. Jestli chceš nadále hrát tuhle pitomou hru na kočku a myš, nebo co já vím, na co si to vlastně hraješ, ujistím tě, že tou kočkou budu já. Chceš si hrát na vlka a ovci? Tak poslouchej, ten vlk budu já. Vždycky." Roztřásla jsem se po celém těle. Naběhla mi husí kůže a chtělo se mi zvracet.

„Nemusíme si jen hrát. Ty budeš kočka vždycky."

„Kdo jsi?" vykřikla jsem, ale dotyčný zavěsil. Zalapala jsem po dechu a zůstala zírat na displej. To mi nevyšlo.

Otočila jsem se na své kamarádky, sestru a malého Kennyho, který zíral s otevřenou pusou. Mii se třásla brada.

„To byl on?" zašeptala Roxy a dala si ruku na srdce. Zřejmě jí taky chtělo vyskočit z hrudi.

„Jo, byl to on." Přitakala jsem.

„Nepoznala jsi ho po hlase, Liss?" zajímala se Thea. Mluvila hrozně potichu. Ticho přehlušovala jen hudba z reproduktorů, kterou Roxy teď ztlumila.

„Ne, šeptal. Nebo syčel? Já nevím." Zamumlala jsem a odhodila telefon za sebe.

„Asi se nemám ptát, co se děje?" špitla Mia a zadívala se mi do očí. Najednou mi připadala starší a vyspělejší.

„Vysvětlím ti to později." Slíbila jsem.

Jako by ten rozhovor všechno kouzlo naší oslavy odpálkování mého ex zkazil. Seděly jsme v kroužku na podlaze a promýšlely plán na našeho pana Stalkera.

„Prostě ho naženeme na nějaký místo a tam ho chytíme." Navrhla jsem.

„Jakože by za tebou jen tak šel, jo? Pochybuju, Liss." Holky to zamítly.

„Tak si budeme muset zahrát na tu kočku a myš." Zamrazilo mě, ale mluvila jsem dál. „Potřebujeme si získat jeho důvěru."

„Jak?" ozvala se Mia. Měla můj obdiv za to, že o situaci věděla asi tak velký kulový, ale chtěla pomoct.

„Nechám se chytit." Pípla jsem a zvedla pohled na svoje kamarádky a sestru, které na mě třeštily oči a bradu si musely sbírat až odněkud ze země.