New message [CZ]✔

Kapitola dvacátá devátá

Ahoj :) předchozí kapča byla poněkud krátká, takže tady přidávám něco delšího a akčnějšího :D :)
......

Liz36: ahoj

MonAiro: ahoj :-)

Liz36: jak se máš?

MonAiro: ujde to :) ... a ty?

Liz36: hm...

MonAiro: taky odpověď :D

Liz36: :DD

Usmála jsem se na obrazovku a potom usrkla ze svého latté.

MonAiro: Liss? Co děláš v pátek?

Zamračila jsem se a naklonila hlavu na stranu. Ta otázka nikdy nevěstila nic dobrého...

Liz36: proč?

MonAiro: ehm... nechtěla by ses třeba... sejít?

Páni.

Pořád jsem zírala na svůj růžový laptop a přemýšlela, co odepsat. Samozřejmě mě zajímalo, jak MonAiro- tedy Seth- vypadá. Ale sejít se s ním? Sejít se s někým, koho neznám? Koho jsem v životě neviděla a ani nevím, jak vypadá?

Liz36: já nevím, Sethe... vlastně... v pátek ani nemám čas :(

MonAiro: aha :) no nevadí. Tak jindy :)

Liz36: jj :)

Dobře. Tak to bychom měli. Právě jsem si zrušila schůzku s nějakým černovlasým, modrookým a milým anonymem...

Co už.

„Liss?" Mia strčila hlavu do dveří. Rychle jsem zavřela chat a otočila se na ni. Nervózně polkla a potom se rozhlédla po pokoji. „Můžu dovnitř?"

„Pojď." Pozvala jsem ji a zaklapla laptop. Mia se posadila na postel a sklopila zrak. Došla jsem pomalu k ní. „Děje se něco?" zeptala jsem se.

„Nic." Zavrtěla hlavou. Pozvedla jsem obočí. „Teda nic zvláštního." Opravila se, když spatřila můj výraz.

„Mio, vyklop to." Unaveně jsem si sedla k ní a pobídla ji k mluvení. Zhluboka se nadechla.

„Mark se chce sejít. Dneska. Teď. U parku."

Vytřeštila jsem oči. „Cože?!" vyjekla jsem a zakryla si ústa rukou. „Doufám, že tam nechceš jít?"

Kousla se do rtu a odvrátila zrak. Aha.

„Mio, opovaž se! Vždyť už je tma! To si nevzpomínáš na to, co udělal minule? Jak jsme pro tebe museli s Adrianem jet? Že skončil se zlomeným nosem? Nikam nejdeš, Mio!"

„Ale když já ho miluju." Zašeptala a hned nato se rozbrečela. Protočila jsem panenky a opřela kolena o lokty. Potom jsem vložila hlavu do dlaní a skoro taky začala vzlykat. Bylo mi na zvracení.

„Mio, vždyť jsi ještě dítě."

„Nejsem dítě." Ohradila se a otřela si slzy z tváří. Zaplašila jsem nutkání ji praštit budíkem.

„Že si ještě dovolí... to mu fakt nestačilo? Nikam nejdeš, okamžitě mu napiš, že jestli ti ještě napíše, tvoje starší sestra mu nakope zadek."

„Ale Liss!" vykřikla zoufale. „On mě taky..."

„Co tě taky?" přerušila jsem ji. „Mark je bezcitný kretén, ty debile jeden!" vyjela jsem a stoupla si. „Nepohneš se z místa!"