New message [CZ]✔

Kapitola osmdesátá druhá

Co kdybychom už odhalili Pana Stalkera? :)

"Pusť mě!" Zaječela jsem, když se mnou narazil do zdi. Kromě toho, že mi umírala noha, mi bolest vystřelila ještě i do hlavy. Sykla jsem.

"Nechce se mi."

Ten hlas... sakra, ten hlas!

Přišpendlil mi zápěstí ke zdi. "Docela lituju toho, že jsem tě nedostal včera. Mladá kravka s telefonem u ucha přelézá plot." Zasmál se.

"Pusť mě!" Křikla jsem znovu a zkusila se mu podívat do obličeje. I přes tmu jsem postřehla nějaké rysy, ale to nestačilo.

"Chtěla sis hrát na kočku a myš, Liss? Fajn. Dotáhneme hru do konce."

Přiblížil svůj obličej k mému. Konečně jsem zaznamenala, že pod kapucí skrývá světlé vlasy. Možná blond?

"Kdo jsi?" Sykla jsem.

"Můžu být, kdo chceš. Třeba ten tvůj Josh? Nebo ten blb s černými vlasy, co mi tě tehdy vzal."

Černovlasý zachránce... Adrian...

"O čem to mluvíš?" Vykřikla jsem a zkusila ho nakopnout. Nepovedlo se.

"O tom, že tentokrát už mi tě nikdo nevezme."

"Parchante jeden!"

Vtom mě zasáhla vlna vzpomínek. Na večer, kdy jsem poznala Adriana.

A nejen jeho.

"Jsem zpět." oznámila jsem pohlednému blonďákovi a sedla si. Ukázal na můj drink a pobídl mě, abych to vypila.

"Čeká tu jen na tebe." usmál se a já se napila. Byl silný a měl takovou... zvláštní chuť.

Vytřeštila jsem oči šokem. No to snad ne!

"Jasei..." zašeptala jsem ohromeně.

Pohodil hlavou, takže mu kapuce spadla a já se tak opravdu mohla přesvědčit o tom, že je to onen Jase z klubu. Ten, který mi hodil do pití drogu.

"Miluju ten tvůj výraz." Hlesl.

"Ty psychopate idiotskej!" Zaječela jsem na něj a zkusila se vyprostit. "Já tě zabiju! Zabiju tě! Parchante!"

Mlčky sledoval mé chabé pokusy.

"Proč?" Zaúpěla jsem, když mi došlo, že tohle mi nepomůže.

"Co proč?" Zavrčel.

"Proč jsi tak strašně nechutný? Odkud máš moje číslo? Odkud znáš moji adresu a proč jsi do toho všeho tahal moji sestru?!"

Uchechtl se. "Mám to od mladýho Lerryho."
Strnula jsem. "Ne, nemáš."

"Nevěděl, k čemu mi to je. Původně jsem mu měl 'pomoct' tě přesvědčit, že k sobě patříte. Nakonec jsem mu řekl, že jsi mě poslala někam. Což je částečně pravda."

"Kdy ti dal to číslo?" Hlesla jsem.

"Ten den, kdy jsme se poznali, princezno."

Hned nato se na mě natiskl ještě víc. Nevím ani, jak se mi to povedlo, ale najednou jsem měla jednu ruku volnou. Neváhala jsem ani vteřinu. Semkla jsem ruce v pěst a praštila Jase do lícní kosti. Křuplo to. Trochu.

Jenže to, co křuplo, nebyla jeho kost, ale moje ruka. Teda myslím, protože to strašně bolelo.

"Sakra!" Vykřikl a pustil mě. Ještě jsem do něj pro jistotu strčila. To zase takový účinek nemělo, ale mě to nabilo energií. Rozběhla jsem se pryč.

"Sakra! Do psí prdele, to je bolest!" Křikla jsem a svezla se na chodník. Vzdala jsem to. Zaslechla jsem Jaseovy kroky... a kapitulovala jsem.

Dokud jsem nezahlédla světla auta. To auto jsem poznala okamžitě.

"Heeej! Heeeej!" Zařvala jsem a s bolestnou grimasou jsem vyskočila na nohy.

"Drž hubu!" Vykřikl Jase a doběhl ke mně.

Zapomeň...

"Pomoooc!" Zamávala jsem.

Nezbývalo, než udělat tu největší kravinu, co mě v té chvíli napadla. Jen tak tak jsem unikla Joshovi a skočila na silnici.

Ozvalo se kvílení brzd a já zavřela oči. Před sebou jsem viděla celý svůj život. Představila jsem si Adriana a s jeho obrazem dál čekala na prudký náraz...

...který se nedostavil.

"Proboha! Lisso, jsi normální? Ty sebevrahu debilní!" Thea se ke mně rozběhla a silně mě objala.

"Já musela." Vzlykala jsem a zabořila své kamarádce hlavu do ramene.

"Když mi Mia volala, že nejsi doma, okamžitě jsem vytočila Adrianovo číslo. Ten mi zase řekl, že je v Oregonu. Já... nevěděla, že když se vypravím tě hledat, skočíš mi pod kola! Je tolik důvodů, proč žít! Proč chceš prokrista umřít?" Ječela na mě.

Zaslzela jsem. "Nechtěla... už vím, kdo mě po celou tu dobu sledoval."

Jako by mě zasáhla krutá realita. Okamžitě jsem se ohlédla na místo, kde ještě před chvílí stál Jase a...

...nikdo tam nebyl.

"Ne!" Vykřikla jsem zase. "On utekl! On je pryč! Co budeme dělat?" Otočila jsem se na zděšenou Theu.

"O čem..."

"Byl to Jase z noci, kdy jsem poznala Adriana. A přepadl mě!"

Thea zavrtěla hlavou. "A proto jsi mi skočila pod auto?"

Pleskla jsem se do čela. "Chtěla jsem tě upozornit, protože jsi slepá jak patrona. Sakra! Co když ublíží Mie?" Panikařila jsem.

"Jase z klubu..." Thea přemýšlela, "... och! To je ten kluk, co ti hodil něco do pití!"

Přikývla jsem. "Slíbil, že až dostane mě, dostane i Miu." Zasáhla mě zima, panika a strach. Hlava se mi zatočila a žaludek se mi překlopil. Na poslední chvíli jsem se zachytila kapoty auta.

Thea vytáhla mobil z kapsy. "Říkej si co chceš. Volám policii."

....

Zbývá 1 díl... :(

Vlastně, dva...

:D

Chriss