New message [CZ]✔

Kapitola třicátá první

"Cože?" Vyjekla jsem a zůstala zírat s otevřenou pusou.

"Až se naučíš chodit včas, tak tě pustím na oslavu." Pokrčila klidně rameny.

"Co je to za logiku?" Vyhrkla jsem.

Máma svraštila obočí. "Takhle se mnou mluvit nebudeš, Melisso."

Melisso?!

"Tristan mě polil ledovou vodou, mami." Hádala jsem se, ale stejně to ničemu nepomohlo. Máma zvedla bradu, takže to působilo, že je o dost vyšší.

"Do pokoje a spát." Usmála se. Ušklíbla jsem se a odkráčela. Co teď řeknu Adrianovi?!

.....

Vyzvánění...

"Prosím?" Ozval se do telefonu.

"Ahoj. Tady Lissa."

"Ahoj!" Postřehla jsem ten veselý tón a okamžitě se ošila.

"Jenom jsem ti chtěla říct... že v ten pátek..." koktala jsem.

"Ano?"

"Já... Nemůžu přijít." Hlesla jsem smutně.

Povzdechl si. "Aha."

"Prosím, nezlob se na mě." Zavřela jsem oči.

"Nezlobím se. Jen mi je to trochu líto, to je vše."

Sama pro sebe jsem přikývla. "Opravdu jsem chtěla jít, ale nastaly určité komplikace a, ehm, snad to chápeš."

Mlčel.

"Promiň." Špitla jsem a zavěsila. Odhodila jsem svůj telefon na peřinu a zabořila hlavu do polštáře.

.......

Pohled Adriana

"Lisso?"

Nic.

Se zavrčením jsem se zvedl z pohovky. Loudavým krokem jsem došel do ložnice a svalil se na postel.

"Hej, kámo!" Sethův veselý hlas mě vytrhl z přemýšlení. "Neuvěříš, co se mi povedlo!"

Vešel do pokoje a opřel se o zeď. Neochotně jsem si sedl. "Je slušnost klepat." Vyčetl jsem mu. Seth se drze ušklíbl.

"Co ti zas je?" Zeptal se mě.

"Nic." Prohrábl jsem si vlasy. "Povídej, co se ti povedlo."

"Na ten pátek jsem si někoho sehnal." Šibalsky na mě mrkl.

"Povídej." Popíchl jsem ho se smíchem. "Kolik jí je?"

"Osmnáct." Mrkl na mě. Uchechtl jsem se.

"No tak to je paráda."

"Nesměj se mi. Ta tvoje taky není starší." Oplatil mi to.

"Chudák holka." Sykl jsem sarkasticky a zvedl se. Seth na mě přimhouřil oči.

"Však už se těším, až poznám tu tvoji." Usmál se.

Jako by mě zasáhla krutá realita. "Nemůže přijít."

Vykulil oči. "Děláš si srandu?"

"Ne." Zavrtěl jsem hlavou a pokynul mu, aby šel za mnou do obýváku. "Teď mi volala."

"To je blbý." Posadil se do křesla. "A nemůže jindy? Že bys nás seznámil."

Pozvedl jsem obočí. "Odkdy tě zajímají moje holky?" Zeptal jsem se ho nedůvěřivě.

Ušklíbl se. "Od té doby, co je nazýváš svýma holkama." Podotkl a zasmál se mému výrazu, který jsem v tu chvíli nasadil.