,,Předpokládám, že o náramku nikde ani slovo."
,,Bude to tak lepší. Nehodlám někomu vysvětlovat proč jsem ti to kupoval."
,,Ale fakt jsi nemusel. Rozhodně ne v tom klenotnictví. Stačil by mi i z bižu. Teď se ho budu bát nosit, abych ho neztratila."
,,Stávaj se horší věci."
Jenže jsem plánovala spíše naopak nesundavat náramek z ruky. Stejně mi holky neuvěří, že stál pět táců.
S Finnem a Richardem jsme ještě nakoupili něco na měnší oslavu, aby měla radost po návratu z práce.
,,Můžu si dát pivo?" drknul Finn do Rickyho loktem a ten pobaveně přikývl.
Ricky vážně věděl, jak si nás omotat okolo prstu. Až mě to občas děsilo. Jestli se někdy s matkou rozejdou, chyběl by mi.
Padla osmá hodina a matka dorazila taxíkem. Udělali jsme jí překvapení a pozvali i její kamarádku.Měla velkou radost a rozhodně to nečekala. Původně jsem si myslela, že to bude pěkná nuda a opruz, ale nakonec z toho udělal Richard docela fajn párty. Přišlo i pár Richardových kámošů.Dokonce jsem poznala i toho páprdu z klubu. Culil se na mě a pak si s Richardem něco šuškali. Řekla bych, že mě poznal a ptal se na mě.
Když byla párty v plným proudu, zazvonil někdo u dveří. Byla jsem poblíž a tak jsem se chystala otevřít dalším návštěvníkům. Jenže jsem si po otevření dveří připadala jako by mi někdo vylil kýbl studené vody na hlavu.
,,Dobrý večer slečno, můžeme mluvit s panem Richardem Bonellim?" zastavilo se mi srdce, když to vyslovil jeden z policistů.
,,Jsme moc hlasitý?" napadlo mě jako první.
,,Ne, máme tu trestní oznámení na pana Bonelliho."
Nelenila jsem a po cestě, kdy jsem se ho po domě snažila najít, jsem přemýšlela, co se mohlo stát.
,,Ricky!" zavolala jsem, právě když se bavil s přítelem.
,,Co?"
,,Jsou tu fízlové. Někdo na tebe prý podal trestní oznámení."
Šokovaně se na mě podíval a hned se vydal ke dveřím.
,,Děje se něco, pánové?"
,,Mohl byste jít s námi. Jistý Calvin Adams na vás podal trestní oznámení za napadení."
,,Jdu s tebou. Beztak je to kvůli mně."
,,Fajn, ale řekni někomu, že jsme odešli."
Zastavila jsem Finna a řekla mu, že musíme na policii něco vysvětlit a ať se baví dál. Nečekala jsem zdaleka, že by zábava pokračovala po té, co jsem mu tohle řekla.
Richard si zavolal k výslechu právníka a záleželo také na mé výpovědi.
,,Slečno Talbotová, můžete nám říct, co se přesně událo dnes odpoledne před střední školou Abrahama Lincolna?"
,,Richard pro mě přijel před školu a stál tu Calvin s nějakým spolužákem..."
Seděla jsem tam naproti těm dvěma fízlům a přemýšlela, co přesně říct, abych z toho Rickyho vysekala.
,,...nejspíš byl pod vlivem nějaké drogy, protože se choval divně. Slovně mě napadal a chystal se i fyzicky."
Věděla jsem přesně, že když mu udělají testy na drogy, bude vymalováno. Minimálně trávu to potvrdí, což mělo být velký plus pro Rickyho.
,,A proto ho pan Bonelli napadl?"
,,Jen mě bránil. Jenže Calvin byl jako utržený od řetězu."
,,Slečno Talbotová, byl tu přítomný ještě jeden svědek, jistý pan Thompson a vaše výpověď se liší."
,,A nepřemýšlel jste taky někdy nad tím, že se Calvin prostě na mě naštval a teď se mi to i s kámošem snaží osolit?"
,,Takže podané trestní oznámení je lživé?"
,,Chci právníka."
Začala jsem se v tom topit a vzhledem k tomu, že jsem netušila, co přesně vypovídal v tu chvíli i Richard, byla jsem v háji.
Za nedlouho mě pustili a žádnou další výpověď po mně nechtěli.
,,Testy na drogy u pana Adamse i Thompsna byly pozitivní, proto můžete oba odejít."
A měl to sečtený, blbeček.
,,Co jsi jim řekla?" zeptal se Ricky, když jsme procházeli dlouhou chodbou k východu.
,,Že byli oba zfetovaný, ať jim udělaj testy na drogy."
,,Nejspíš to dost pomohlo. Hned mi právník řekl, že na mě nic nemaj. Nestačil jsem říct ani písmeno."
,,Tohle si s tím debilem ještě vyřídim. Nevím, co tím chtěl dosáhnout."
,,Hele, radši už se k němu nepřibližuj ať ho neprovokujeme."
,,Je to vyhulenej blbeček, nemůže nic."
Jakmile jsme dorazili domů, bylo už hodně pozdě v noci. Večírek byl samozřejmě u konce a jediný, kdo v domě zůstal byla matka, její kamarádka a Finn. Tvářili se jako by někdo umřel.
,,Co se stalo? Proč jste mi nedali, sakra, vědět?" rozčilovala se.
Nic jsem neříkala a nechala všechno na Richardovi. Vůbec jsem nevěděla, co chtěl matce říkat.
,,Nemohl jsem se ti ozvat. Byli jsme na výslechu jako svědci jednoho napadení a nás tam uvedli jako svědky. Nic závažného."
,,A to ses mi nemohl ozvat nebo něco říct?"
,,Neměl jsem kdy."
,,Volala jsem ti minimálně dvacetkrát a tys mi nemohl napsat blbou textovku?"
Matka to vážně přeháněla. Navíc se chtěla ukázat před tou kamarádkou a přišlo mi to trapný hádat se s Rickym před celou rodinou.
,,Mami, nešlo to." zastala jsem se ho.
,,Ani po cestě domů? Jděte se vycpat!" naštvala se a odešla do ložnice.
Richard se jen poklesle nadechl a vydechl.
,,Měli jsme strach, že se stalo něco vážného." pousmála se matčina přítelkyně.
,,Jasně. Chcete vyprovodit?" slušně jí chtěl Ricky vyhodit.
Finn obrátil oči v sloup a odebral se do pokoje. Bylo mi Richarda líto. Matka na něho byla pekelně naštvaná a nemluvila s ním ani u snídaně.
,,Můžu tě odvézt do práce. Stejně tam jedu."
,,Neobtěžuj se." odsekla mu a práskla za sebou dveřmi.
Zatímco seděl nad hrnkem kafe, podložil si zoufale hlavu rukou a četl si noviny.
,,Za jak dlouho ji to přejde?" promluvil ke mně, ale zíral pořád do novin.
,,Copak ses s matkou ještě nepohádal?"
,,Ne, snažil jsem se jí vycházet vstříc."
,,V tomhle ti neporadím. Já byla vždycky jen ráda, že se se mnou třeba týden nebavila."
,,Týden? A jak to bylo s rodiči?"
,,Jako jak dlouho se dokázala nebavit s otcem? Už nevím, ke konci se už jen střídaly hádky a ticho po pěšině."
,,Super." ozvalo se ironicky z jeho úst.
