Beztak bych neusnula a proto jsem musela znova do nemocnice. Odchytla jsem si doktora a Richard měl po operaci, která dopadla dobře.
Trochu mi spadl kámen ze srdce, že byl jeho stav stabilizovaný.
,,Pokud chcete, tak jen na pět minut můžete k němu."
Nechtělo se mi tam, ale nakonec jsem za ním šla. Vešla jsem na pokoj a nepoznávala jsem ho. Byl tak bezmocný a vypadal, jako by jen tvrdě spal.
,,Ahoj..." postavila jsem se nad něho. ,,...asi se divíš, že jsem tu zrovna já, co?" polkla jsem slzy.
,,Kdybys nebyl takovej pitomec, Ricky... Doufám, že tě to hodně bolí, protože mě to bolelo mnohem víc. A stejně jsem na tebe nezapomněla a nikdy ti takhle nelhala." musela jsem odejít.
Můj vztek odskákala pneumatika, do které jsem kopala jako šílená.
Vrátila jsem se pozdě v noci a vůbec neviděla Dannyho auto. Byla jsem překvapená, že by byl o půlnoci pryč, ale neřešila jsem to. Vešla jsem do domu a nakonec na něho narazila v obýváku s nějakým jeho známým.
,,Kdo to byl?"
,,Jen pro mě něco dělal."
,,Kde máš auto?"
,,V servisu. Něco mi v motoru rachotilo. Ještě něco?"
,,To řešíš práci v jednu ráno?"
,,Ty mi nevěříš?" usmíval se.
,,Nevěřím už nikomu. Dobrou." otočila jsem se na podpatku.
Ráno mě vzbudilo přijíždějící auto. Vyskočila jsem rozespale k oknu a někdo přivezl Dannymu auto. Bylo jako nové. Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale nechala jsem to být.
Zavolala jsem matce, abych se zeptala na něco nového. Samozřejmě hned od rána se nacházela u Rickyho a jeho stav se lepšil. To mě uspokojilo.
Tak jak jsem holkám slíbila musela jsem se s nimi sejít a všechno jim objasnit. Bylo to otázek požehnaně, ale rozhodla jsem se jim nelhat a všechno narovinu říct.
Jakmile jsem dostala od matky zprávu, že dorazila domů, vydala jsem se za Richardem sama. Doktor mi sice řekl to samé, co mi říkala matka, ale chtěla jsem se přesvědčit sama.
,,Asi mě tady moc rád nevidíš, ale přesto jsem přišla. Kdybych věděla, že mě aspoň slyšíš, pěkně bych ti to osolila." vzala jsem ho za ruku a pohladila ji hrotem palce.
,,I když na mě budeš sebehnusnější, nedám se. Chtěla jsem, aby sis prošel peklem a byl sám jako já. Celý rok jsem nikoho neměla, přestala jsem kouřit a dřela jako kůň...a to všechno, jen abych se sem mohla vrátit a ukázala ti, že jsi udělal chybu, když jsi mě odkopl. Uvědomuješ si, ty blbče, že žádná na světě ti takový avantýry trpět nebude? A já jsem ti vždycky všechno odpustila. I to, že mě vlastně nechceš. Až se probereš, chci abys mi řekl, že už mě nechceš vidět a já ti přísahám, že zmizím a už mě neuvidíš. Potrestala jsem sama sebe." zvedla jsem se a položila rty na jeho.
,,Nemysli si, že jsem tě tím chtěla vzbudit jako Růženku. Možná lepší, že mlčíš, protože kdykoliv jsi promluvil, buď jsem brečela anebo se vztekala. Jinak jsi to neuměl nebo vlastně jo. Párkrát jsi mi řekl něco hezkýho, ale to se ztratilo mezi tím špatným. Dobrou, lásko."
Zhroutila jsem se až v autě. Veškerá síla, kterou jsem doteď měla vyprchala. Nevěnovala jsem tomu příliš velkou pozornost, ale hned vedle mě zaparkovalo auto a vystoupil z něho ten stejný chlápek, co byl včera u Dannyho.
