Harry se mnou byl v nemocnici až do večera. Řešili jsme co jsme dělali, když jsem byla rok pryč.
,,Čekala jsem, že budeš mít v baráku jinou holku a ty jsi zůstal jen u té barmanky na večery?"
,,Neměl jsem čas. A ty jsi mě teda překvapila ještě víc."
,,Jako že jsem se věnovala škole a práci? Byla jsem rok bez sexu a co?"
,,Divím se, že jsi to vydržela."
,,Neměla jsem na to ani pomyšlení."
,,Ale kdybys na to měla zase pomyšlení..." začal se smát.
,,To je od tebe milý..." tlemila jsem se tomu taky.
Najednou se otevřely dveře a oba s úsměvem na tváři čekali kdo vejde. Byl to Richard. Harry se zvedl.
,,Tak já půjdu. Kdyby sis to rozmyslela dej vědět."
,,Jasně díky."
Harry s Rickym se nepozdravili a bylo mi jasné proč. Ricky se zrovna neusmíval, když ho tam uviděl.
,,Tak Chloe už pustili, prý..." nadhodila jsem.
,,Asi jo. Nebyl jsem teď v domě."
,,Aha..." nastalo trapné ticho.
,,Jak ti je?"
,,Fyzicky to jde, ale psychicky žádná sláva."
,,Před chvíli jsi mi připadala v pohodě." narážel na přítomnost Harryho a náš společný výtlem.
,,Jo jsem ráda, že mě přišel navštívit. Přemlouval mě, abych nikam neodjížděla a zůstala ve městě. Finn prý chce odejít z domu. Tak bych si ho vzala pod křídla."
,,Myslíš, že s tím bude Chloe souhlasit?"
,,Je mi úplně fuk, s čím bude a nebude souhlasit. Už mě nezajímá."
,,Chápu tě." připadal mi zamlklý.
,,Hele, nenutím tě, abys sem chodil. Určitě máš důležitější věci než jsem já."
,,Tohle neříkej. Jsem rád, že jsi v pořádku."
,,Já ani ne. Bylo by to pro všechny jednodušší."
,,To neříkej."
,,Sám jsi slyšel Chloe, že jí mám zmizet z očí."
,,To jsi se domlouvala s Harrym, že se k sobě vrátíte?"
,,Proč? Do toho ti nic není."
,,Tak nic není...aha." urazil se.
,,Víš co, nemusel jsi sem chodit jen abys měl čistý svědomí." odvrátila jsem pohled směrem k oknu.
,,Já jsem nepřišel, protože mám špatný svědomí. Mám o tebe strach."
,,Ricky, prosím, jdi pryč. Chci být sama." zase způsobil, že jsem měla slzy v očích.
,,Příjdu zítra ať už se ti to líbí nebo ne."
Dopoledne mě navštívil Finn a byla jsem za to ráda, že si můžeme sami pokecat.
,,Máma říkala, co se stalo..."
,,A řekla ti, jaká jsem děvka, že jsem si tohle dovolila?"
,,Něco na ten způsob."
,,A co si myslíš ty?"
,,Že jsem si teď dal jedna a jedna dohromady a pár věcí mi do sebe víc zapadá."
,,Jako co?"
,,No jak jste se k sobě s Rickym chovali."
,,Prostě jen hledal to, co u Chloe nenašel. Jednoduchý jak facka."
,,Spíš, že jste byli hrozní kamarádi až přehnaně jste si rozuměli a máma byla nadšená. Nezastávám se jí. Jen jsi jí oplatila to, co dělala tátovi s jeho kámošem."
,,Vidíš. Jablko nepadá daleko od stromu. Třeba táta to všechno věděl. Do posledního detailu jsem mu to řekla."
,,A jak myslíš, že to bude dál? Chceš fakt odjet?"
,,Nevím."
,,Včera večer přišel Ricky. Nebude se ti to líbit."
,,Už jsem připravená na všechno."
,,Když jsem ho šel vyprovodit, měl v autě v přihrádce krabičku."
,,Jakou krabičku?"
,,Jako na prstýnek." polilo mě horko.
,,Budeš chtít bydlet se mnou? Když seženu byt?"
,,No jasně?" usmíval se.
,,Tak super."
,,Nebuď smutná. Třeba to vůbec nebyl prstýnek."
,,Ten člověk už pro mě neexistuje a o Chloe nechci taky slyšet ani slovo. Řekla mi, že jsem měla radši fetovat a šukat s grázlama než se starat o jejího frajera. Pravděpodobně je pro ní důležitější než já."
,,Ale já jsem taky na tvojí straně, Emmo." podpořil mě brácha.
,,Mám tě ráda. Hned jak se odtud dostanu, seženu si nějaký byt a odstěhuješ se."
,,Už chci pryč."
,,Proč vlastně Richard nezůstal s Chloe doma?"
,,Nevím. Neposlouchal jsem je."
Rozloučili jsme se a on odešel. Po obědě mě přišly navštívit ještě Tara s Mandy a byly se mnou až téměř do večera. Byla jsem vděčná, že jsem s nimi zapomněla na tu prázdnotu v srdci.
Ani jsem jim nemohla říct o tom prstýnku, tedy jestli to byl. Ale pravděpodobně ho měl Richard koupený už před tím. Chtěl matku požádat o ruku. Samým přemýšlením jsem usnula.
Probudilo mě až něčí pohlazení o ruce.
,,Promiň, že tě budím." prohlížel si mě Ricky. ,,Ptal jsem se doktora a možná by tě mohli už zítra pustit."
,,No konečně."
,,Budeš chtít ke mně do bytu?"
,,Ani náhodou. Seženu si něco svého."
,,Postaral bych se o tebe."
,,Prosím tě radši se starej o Chloe. Jo a neobtěžujte se s pozvánkou na svatbu i pro mě."
,,Jak jsi na to přišla?"
,,Finn mi říkal, že u tebe v autě viděl krabičku. Nepotřebuju pomoc. Zvládnu to sama. Můžeš zase odejít."
,,Špatně jsi to pochopila."
,,Co jsem špatně pochopila?"
,,To s tou krabičkou."
,,Hele mně už je to fuk. Nic mi neříkej. Stejně vím, jak tohle všechno dopadne. Ano vrátím se k Harrymu, abys věděl." nehnul ani brvou.
Jen sjel pohledem kamsi do neznáma a nic neříkal.
,,Takže jen připrav Chloe, že jestli mě zítra pustí, příjdu si pro Finna a jeho věci. Nenechám ho tam."
,,Nevím, jestli s ní budu mluvit. Odvezu tě tam."
,,Řeknu si Harrymu."
,,Kruci, Emmo, co jsem ti udělal?"
,,Jdi pryč. Už se nechci trápit."
,,Já tě ale nechci trápit."
,,Ale trápíš. Tak mi už dejte s Chloe pokoj."
,,Stejně pro tebe přijedu."
Jakmile odešel, opět mi nebylo do smíchu.
