Radši jsem se pustila do vkládání špinavého nádobí do myčky, když Ricky vešel do kuchyně. Snažila jsem se na něj radši nekoukat. Cítila jsem se opravdu blbě.
Prostřela jsem a začala servírovat na stůl. S Finnem řešili víkendový výlet na pláž.
,,Zasurfujeme si?" navrhl Ricky.
,,Surfoval jsem naposledy, když jsme bydleli ještě s tátou." řekl Finn trochu smutně.
,,Tak s tím něco uděláme." zazubili se na sebe.
Hned mě přešla chuť na jídlo a navíc jsem potřebovala za Harrym kvůli té večeři s jeho dědou.
,,Emmo, proč jsi neprostřela pro čtyři?" divila se matka.
,,Jdu na večeři jinam." nahodila jsem falešný úsměv a odešla z kuchyně.
Rychle jsem se oblékla do nudných šatů ke kolenům a tenkým páskem okolo pasu. Vyčesala jsem si vlasy do drdolu, abych vypadala jako hodná a slušná holčička. Perlové pecky do uší a něžný náhrdelník mě ještě zjemnil.
Ve vysokých podpatkách se mi moc dobře nescházelo, protože klapaly a přilákaly pozornost mojí matky.
,,Kam jako jdeš?" zrentgenovala mě.
,,Říkala jsem ti, že jdu jinam."
,,V tomhle? To jdeš někam do Marriotu, ne?" přidal se i Finn a začal se smát.
,,Starej se o sebe. Neříkala jsi mi, že se mnou chceš lépe vycházet? Tak se přestaň ptát na kraviny."
,,Jak to se mnou mluvíš?" popošla blíž ke mně.
,,Tak jak si zasloužíš." ztratila jsem nervy a zakřičela jsem na ní.
Čekala jsem, kdy z kuchyně vyběhne Richard a samozřejmě jakmile matka zvýšila hlas, objevil se za ní jako bodyguard.
,,Chloe, nech ji být. Ona ti to jistě potom vysvětlí." střetla jsem se pohledem s Rickym.
,,Užijte si večer." nahodila jsem opět falešný úsměv a odešla z domu.
Měla jsem to jen tak tak. Za pět pět jsem zvonila u Herkula doma.
,,Ahoj, paráda." přivítal mě a rovnou pochválil můj outfit.
,,Tak, Harry, představ nás." přiběhl Herkulův děda.
Jakmile nás seznámil, seběhl se zbytek rodiny. Jeho matka i otec již čekali v jídelně. Seznámili jsme se a dědův výslech začal.
,,Takže vy jste Harryho přítelkyně?" přikývla jsem s úsměvem a napila se vody.
,,Jak dlouho už spolu jste?" přidala se i jeho matka.
,,Půl roku." odpověděl za mě Herkules.
Maratón přihlouplých otázek skutečně trval do deváté hodiny, kdy jsme večeři završili sufflé s kávou.
Před desátou jsem byla propuštěna ze spáru Harryho rodiny a s bohatým výdělkem pádila domů.
Zula jsem si podpatky, abych byla co nejtišší. Dům byl v pološeru, jen z obývacího pokoje jsem zaslechla hlas Rickyho.
,,Jakto, že mi to neprodloužíte? Posíláte mi na letiště exekutory a pak se s vámi nedohodnu ani na kalendáři splátek?Potřebuju tu insolvenci nějak vyřešit."
Překvapeně jsem se odebrala do pokoje a dala si dva a dva dohromady. Richardova společnost je v bankrotu a všem okolo pěkně lže. Dokonce i mně si stěžoval, že ho matka křivě obvinila ze špatné finanční situace a nakonec to tak skutečně bylo. Těšila jsem se až mu to vmetu do obličeje.
Ráno jsem se střetla s matkou v kuchyni a tvářila se jako bych tam nebyla. Byla jsem potěšena, že nemusím vysvětlovat, kam jsem si dovolila odejít.
,,Kdes byla včera?" narazila jsem na Finna.
,,Proč?"
,,Včera tady z toho máti docela šílela."
,,Jsem dospělá, ať se stará o sebe."
,,Ještě že tu byl Ricky. Byla schopná za tebou jet."
,,,Ježíši!" protočila jsem oči.
Takže Ricky se za mě přimluvil. Možná bych mu měla věnovat pár minut, protože už mám pěknou řádku věcí, co mu říct.
Školu jsem nějak přetrpěla a snažila se rychle domů dostat. Bohužel jsem neměla příležitost s Rickym mluvit téměř celý týden.
V pátek jsem se odebrala do baru a poprvé od té večeře se viděla s Harrym.
,,Tak co, dalo se to přežít?" usmíval se na mě.
,,No jo, ale připadala jsem si jako u FBI."
,,Možná tě ještě párkrát budu muset využít. Děda se chtěl vydat na pláž o víkendu."
,,Fajn."
,,Zavoláme si."
Domluvili jsme se na víkend a dala jsem se do práce. Vlastně jsem byla ráda, že vypadnu z baráku a nebudu s naší spokojenou rodinkou.
Padla půlnoc a zábava se rozjela. Dnes se tu konal striptýz v převleku Marylin Monroe. Všichni se nadrženě cpali k podiu, že jsem nemohla ani projít, proto jsem v době show počkala na baru a bavila se pohledem na ty uslintané blbečky.
,,Emmo." otočila jsem se a měla jsem chuť zmizet.
,,Calvine."
,,Asi ti dlužím omluvu, co?"
,,Asi určitě." otočila jsem se a šla ke stolu vzít prázdnou skleničku.
,,Já vím, že jsi naštvaná."
,,Nevím, co si od toho slibuješ, když ti odpustím."
,,Hele taky jsme si to odskákal. Měl jsem vztek na toho idiota, co mi vrazil před školou."
,,Jo, zasloužil sis to."
,,Já vím. Měl jsem v tu dobu docela dost peněz a proto jsem to do sebe lifroval pod proudem. Moc jsem o sobě nevěděl."
,,Všimla jsem si." odsekla jsem.
,,Neprosím tě o další šanci, ale jen aby bylo mezi námi jasno. Podělal jsem to a zasloužil jsem si to."
,,Jasně beru to a přeju ti hodně štěstí." poplácala jsem ho po rameni a pokračovala ve své práci.
